Milí přátelé,

nastal čas, kdy se ohlížíme za rokem uplynulým a vzhlížíme k tomu nadcházejícímu. Jako každý rok i ten končící jistě znamenal pro mnohé z nás velké změny v osobních životech. Ty si prožíváme sami v sobě a s našimi blízkými, vnější svět je nám kulisou. Ve volebním roce se ovšem tato kulisa přibližuje, ať chceme nebo nechceme, politické změny zasahují do našich životů více, než si často připouštíme. Volby v roce 2017 přinesly největší změnu naší politické mapy od listopadu 89. Bude velkou odpovědností demokratických stran, zda s mocí naloží tak, aby nás zasáhla jen v tom lepším slova smyslu. Česká republika potřebuje stabilní vládu, která se nebude muset opírat o mandáty extremistických stran, bude aktivně a kriticky hájit naše zájmy v Evropě a připraví nás na všechny výzvy převratné doby.

To už ale nastane rok 2018. Uplyne 100 let od doby, kdy se začaly psát dějiny naší obnovené státní samostatnosti. Připomeňme si, že na počátku nejdelšího období nesvobody v této éře, v roce 1946, stály rovněž volby, i když už se odehrály s výběrem omezeným. Následujících léta pak byla zrůdná mimo jiné předstíráním demokratičnosti voleb. Od roku 1989 můžeme opět spoléhat sami na sebe, jak si poměry v naší zemi uspořádáme. Pravda, často cítíme zklamání z těch, kterým jsme svůj hlas odevzdali, ale řečeno volně podle prezidenta Masaryka – má-li naše demokracie nedostatky, odstraňme ty nedostatky, nikoli demokracii.

Shodou okolností již v úvodu roku příštího zvolíme novou hlavu státu. Kdo to bude, to hodně napoví o směru, jakým se naše krásná země vydá. Věřím, že příležitost spolurozhodnout o tomto směru využijete. Až budete o svých kandidátech přemýšlet, zkuste si položit několik základních otázek. Opravdu si dokážeme vlastní bezpečí zajistit sami, jak nás někteří politici vehementně přesvědčují, nebo se opřeme o partnerství s těmi, kteří sdílejí naše základní hodnoty, náš způsob života, náš kontinent? Opravdu se chceme dobrovolně vzdát místa u stolu, kde se rozhoduje o osudu Evropy, nebo se raději naučíme u tohoto stolu lépe hájit svoje názory? Chceme zůstat zemí, do níž si investoři chodí pro levnou a přitom kvalitní práci? Anebo vylepšíme náš vzdělávací systém natolik, že to budeme i my, kdo bude v době robotů a digitálních technologií spoluvytvářet pracovní trhy? Zůstaneme společností, která se tématu stáří raději vyhýbá, nebo se postaráme o to, aby naši senioři mohli žít důstojný život? Chceme vnímat naši krajinu jen jako jakýkoli jiný výrobní prostředek, nebo jí přiznáme jedinečnou roli místa pro život? A osobní otázka – potřebujeme k něčemu dobrému hrubá slova a osočování svých kritiků z úst těch, kdo by měli být vzory, když už jejich portréty visí na školách a v úřadech?

Pokud vám připadají tyto otázky jako příliš návodné, musím přiznat, že jsou takto položeny úmyslně. Za pár dní se budu ucházet o vaše hlasy především pro svoji představu, jak bychom měli svoje věci spravovat, kam patříme a jak toho můžeme využít. V úvaze k novému roku jsem chtěl, abyste měli alespoň v takto zhuštěné podobě příležitost slyšet, jaká ta moje představa je. Věřím, že Vaše srdce pozná, jaká je pro Vás co nejlepší odpověď, a že Váš rozum najde tu správnou cestu, to správné rozhodnutí. Přeji Vám všem šťastný nový rok 2018.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít