„Kdo to koupí s těmi dluhy?“ Naštvání z pádu Liberty se těžko vysvětluje, času na vzkříšení moc není

Ostrava 3. července 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Přes miliardu a čtvrt dostanou zaměstnanci hutě Liberty Ostrava jako náhradu nevyplacené mzdy. Úřad práce by už měl peníze vyplácet. Jak velká náplast to je na to, co se teď v Liberty děje? 
Slovo náplast můžeme použít, ale opravdu čistě ve vztahu k zaměstnancům a jenom pro tuto akutní chvíli. Miliarda tři sta milionů z peněz daňových poplatníků je sice velká částka, ale pokrývá to jenom to nejnutnější. Jsou to nevyplacené mzdy za květen, červen a červenec. Poslední náhradu platu tedy zaměstnanci dostanou v srpnu, což už je docela brzy, je to něco přes měsíc a teď bude záležet na tom, co se bude dít dál. Huť se v poslední době stala spíše sociálním podnikem. Místo toho, abychom se bavili o výrobě oceli, se řeší, co bude s tou obrovskou spoustou lidí. Výraz náplast už ale neplatí pro huť samotnou, protože pokud by se něco mělo stát, jako je zachování výroby, oddlužení, obnovení provozu, něco takového, tak by musel přijít někdo, kdo bude mít v kufru podstatně víc miliard.

Liberty je v úpadku, není to vůbec šťastný příběh. Padají už hromadné výpovědi? 
Zatím tyto informace nemáme a samotná firma Liberty říká, že hromadné výpovědi nejsou. Před většími odchody vehementně varují i odboráři v huti, protože to nejcennější, co teď huť má, jsou zaměstnanci. Huť není běžná průmyslová firma, jsou tam specifické profese. Strašně záleží na tom, jaké mají ti lidé zkušenosti, co se tam naučili, a pokud by odešli, ať už jde o prvovýrobu nebo druhovýrobu, tak by to bylo velmi těžké. Není to ale tak, že by lidé neodcházeli, protože ta těžko představitelná nejistota trvá už přes půl roku. Ale odchody, pokud by byly ve stovkách, pořád ještě nejsou tak zásadní, aby to úplně ohrožovalo budoucnost huti. Tedy odchody tam jsou, ale o hromadných výpovědích zatím nevíme. 

Jsou to bezpochyby obrovští srdcaři, protože práce v těžkém průmyslu není rozhodně jednoduchá. Co tito lidé říkají na to, že už jsou půl roku doma, že mají nejistou budoucnost? 
Řekl bych, že hutníci jsou ještě větší srdcaři než například horníci. Když s nimi mluvíte, tak spoustu pasáží bychom tady ani citovat nemohli. Jsou naštvaní, nazlobení, taky smutní a zahořklí.

Pamatuju doby, kdy se v Ostravě docela často hlasitě demonstrovalo, ať už to byli huťaři nebo i zmiňovaní horníci, bojovali za platy, nelíbila se jim nejrůznější forma nejistoty. Teď je to spíše takové zvláštní až dusivé ticho. Oni tu práci opouštět nechtějí, mají ji opravdu rádi.

Mnozí tam jsou celý život, začali v huti hned po učňáku, někteří ještě předtím formou brigády, jsou tam řadu let, je jim teď například 50 let a co teď s nimi? 

Když se díváte na různé debaty kolem huti, tak lidé, kteří nejsou z Ostravy, nechápou, proč zaměstnanci už dávno neodešli, proč si už dávno nenašli jinou práci. Ale to se těžko vysvětluje, je to jejich jistota, srdce a oni nechtějí tuto práci opustit, když pracovali za relativně dobré peníze, dělali, co je baví, i když jejich práce je obrovsky těžká. Když se podíváte na čísla, která potvrzuje úřad práce, kolik lidí požádalo o náhrady mezd, tak to jsou velké počty, téměř čtyři z bezmála pěti tisíc. I z toho vyplývá, že zaměstnanci pořád věří, že se něco dobrého stane. 

Jak to začalo a proč přišel úpadek

Nejde jenom o těch pět tisíc zaměstnanců, ale huť Liberty jako taková je obrovským symbolem pro celou Ostravu, pro celý region, ne? 
Je to pravda, i když se na to musíme dívat různými pohledy. Teď si připomínáme 30 let od konce těžby uhlí v Ostravě, takže Ostrava už 30 let není těžebním nebo hornickým městem. Už dávno neplatí, že je tady velký kolos Vítkovických železáren. Tato firma je také rozdrobená a z velké části zmizela. Ředitelství železáren dnes připomíná velkou smutnou budovu duchů. Huť zůstávala posledním mementem těžkoprůmyslových časů. Musíte si představit, že je to velká fabrika na rozloze, dá se říct, celé vesnice. Pokud by měla končit, tak to bude určitě zánik jednoho symbolu, i když se na to musíte podívat z pohledu srdce. Huť totiž vystřídala spoustu názvů, byla to Nová huť Klementa Gottwalda, Ispat Nová huť, Mittal Steel Ostrava, ArcelorMittal Ostrava, teď Liberty, ale například zastávky hromadné dopravy u huti se pořád jmenují Nová huť, protože ten symbol tu je. Často to teď spojuji s horníky, ale když se podíváte na Karvinsko, kde zanikla spousta šachet a pořád tam jsou hornické spolky, pořád to tam žije, tak si myslím, že i kdyby huť zmizela, to jsou teď nejčernější scénáře, tak to „enháčko“, lidově řečeno, tady zůstane. 

Říkal jste, a je nutné to připomenout, že přímo v Ostravě už se netěží. Liberty vyráběla, zpracovávala zejména ocel, je to tak? 
Ano, ale minulý čas bych ještě nepoužil, protože tam pořád pracuje asi 1500 lidí, ale je to nejnutnější výroba, která podle toho, co tvrdí společnost Liberty, zajišťuje úhradu nějakých minimálních nákladů, na mzdy to rozhodně nestačí. Ale ano, byl nebo je to výrobce oceli pro strojírenství, stavebnictví. Z ostravské huti mířila na silnice svodidla, kdybychom byli konkrétní, nejrůznější trubky a podobně. 

Jak se stalo to, že se teď bavíme o možných nejčernějších scénářích, které mohou Liberty postihnout? Jak se huť po desítkách let nějaké funkčnosti dostala do tak závažných problémů, že dospěla do úpadku? 
Museli bychom se vrátit o desítky let zpátky. Když se podíváme na období privatizace, což bylo někdy po roce 2000 za Špidlovy vlády, tak tehdy hutě získal ocelář Lakšmí Mittal. Často se potom psalo a mluvilo o tom, že huť slouží jako výnosný zdroj zisků hlavně pro mateřskou firmu holdingu, že to je taková banka, která vydělává pro někoho jiného. Před pěti lety získala huť skupina Liberty Steel koncernu GFG pana Gupty, to už jsme, dá se říct, v současnosti. Ale už tehdy, před pěti lety, se zatím jen opatrně, ale mluvilo o tom, že je zvláštní, že Gupta nezískal také součást huti, která zajišťovala výrobu energií, takovou teplárnu, elektrárnu, jak to nazvat. To je společnost Tameh. Když máte huť, která je co se týče energií závislá na firmě, která patří někomu jinému, tak asi bylo jen otázkou času, kdy to praskne. Definitivně to prasklo loni před Vánoci a to je začátek současné krize, kdy Liberty a Tameh se navzájem obviňovaly z nejrůznějších věcí. Tak to všechno začalo a končí to úpadkem. 

Začalo a skončilo to tedy tak, že jedna společnost, která v dřívější době byla součástí holdingu, přestala dodávat energie huti a huť neměla jak fungovat?
Samozřejmě v tom byly také nezaplacené faktury. Za celý ten půlrok se očima nás, novinářů, těžko získávaly informace, protože komunikace byla velmi úsporná, strategická a taktická, ale je to tak, jak je řečeno. Huť neměla energie, Tameh neměl peníze od Liberty, takže neměl za co energie vyrábět. Tak to začalo. 

Nezaplacené účty jdou na vrub panu Guptovi? Koho z toho viní zaměstnanci, se kterými se patrně nejčastěji bavíte o situaci v Liberty? 
Pokud se ptáte zaměstnanců, tak ti vidí dva hlavní viníky. Je to pan Gupta a potom také politici, což je ale obtížné, protože politické dění kolem huti je staré někdy od roku 2003 a za tu dobu se vystřídala spousta vlád a premiérů. Je otázka, jak k tomu teď přistoupit. Možná s tím souvisí důležitá věc, že do insolvenčního řízení vstoupilo také krajské státní zastupitelství. To se nestává často, u nás v kraji to bylo naposledy, tuším, v dobách, kdy byla v těžkostech firma OKD. V případě huti Liberty to udělalo ze dvou důvodů. První důvod je ten, že jde o velkou masu lidí, a druhý důvod je, že i z úst politiků zaznívaly informace o tom, že z huti Liberty byly údajně vyváděny nějaké peníze pryč ve prospěch jiných firem v rámci skupiny. I proto je státní zastupitelství součástí celého procesu. Všichni čekají, na co přijde insolvenční správce, to je teď klíčové. 

Kdy se to máme dozvědět? 
Doufám, že brzy, protože času je opravdu málo. Vyplývá to i z toho, že lidé dostanou poslední náhradu výplaty v srpnu. První přezkumné jednání a první schůze věřitelů v rámci insolvenčního řízení je v plánu až v listopadu, což je daleko. Do té doby už bychom, myslím, měli vědět, co bude dál s hutí. Na to ostatně čeká i případný investor, pokud se nějaký takový najde, čekají na to i politici. 

Jaké varianty jsou teď na stole, co dál s Liberty Ostrava? Mluví se už o nějakém novém investorovi, který by do společnosti vstoupil a vzkřísil výrobu oceli?
Obecně platí, že insolvenční řízení může skončit nějakou formou reorganizace, oddlužení* nebo pádem do konkurzu, což by bylo v podstatě rozprodávání a to by byl konec. Tady je situace trošku výjimečná tím, že huť byla půl roku v takzvaném provizorním režimu, když to řeknu velmi jednoduše. Je to taková reorganizace, která chrání huť před věřiteli, jde o nový právní instrument, který se tady v takové míře ještě neuplatňoval. Těžko říct, jestli přijde nějaký investor, kolik z nich čeká na to, co se bude prodávat, v jaké podobě, s jakým počtem zaměstnanců, jestli odejdou, nebo vydrží. Spekuluje se o různých možných investorech, z úst politiků padají informace o jednom, dvou, možná více investorech. Někteří jsou snad čeští. Padají jména jako Strnad, Chrenek a podobně. Mnozí to ale dementovali, mnozí potvrzují, že spíš vyčkávají, jsou to čisté spekulace. 

Možností tedy je, že investor vstoupí do areálu Liberty jako takového, ale v huti jsou určitě nějaké metalurgické výrobní technologie a podobně. Je možné, že by se to celé přestavělo na úplně něco jiného a že by Liberty Ostrava už nemusela být dál hutí, ale něčím úplně jiným? 
Je to možnost, ale musel by o tom někdo rozhodnout a je otázka, kdo. Jestli by to byl ten, kdo huť koupí, nebo to bude stát. Nevím, těžko říct. My ani pořádně oficiálně nevíme, v jakém stavu huť je. Půl roku je de facto z velké části mimo provoz. Když se loni na podzim pozastavila poslední funkční vysoká pec, mluvilo se o tom, že tento nouzový režim vydrží dva, tři týdny a pak už není možné pec znovu spustit. Teď máme červenec a pořád je údajně možné pec spustit, ale kdo to udělá a zůstanou tam ti lidé? To jsme u prvovýroby. Bude finančně zajímavé dovážet suroviny odjinud a vyrábět ocel z dovezených surovin? Navíc se komplikuje situace na ocelářském trhu, není růžová, takže těžko říct. 

Nejistá budoucnost

Teď jsme v situaci, kdy čekáme na rozhodnutí insolvenčního správce, od něj bychom se měli dozvědět více. Víme taky o tom, že přes jednu miliardu a čtvrt dostanou zaměstnanci Liberty jako náhradu za mzdu, která jim nepřišla. A navíc se dohodli, že náhrada za mzdy jim bude chodit do konce srpna. Co potom? 
Ministr práce Marian Jurečka z KDU-ČSL tady v Ostravě řekl, že je připravený případně iniciovat úpravu příslušné legislativy, aby se náhrady mezd vyplácely déle. 

Nějaký sociální program?
Upřímně si dost dobře neumím představit, jak by to fungovalo, jestli by to byl nějaký „lex Liberty“ nebo nějaké univerzální pravidlo do budoucna, jak dlouho ten režim bude trvat, což asi nebude jenom v rukách české vlády. V těchto případech do toho zřejmě bude zasahovat i Evropská komise. A také je otázka, jestli se to všechno stihne.

Dovedou si Ostravané představit, že by Liberty už nebyla ke konci letošního roku?
Na jednu stranu ne, na druhou stranu určitě ano. Jedna odpověď souvisí s tím, o čem jsme mluvili, a to je symbol huti jako takové pro Ostravu. Na druhou stranu jsem někde nedávno četl analýzu, že Ostrava je snad nejrychleji rozvíjející se město v rámci Česka. Funguje tu spousta různých jiných firem, také průmyslových, je to jedno z center vodíkových technologií a rozvoje vodíkových technologií, budou nám tady jezdit bateriové vlaky, takže Ostrava se ubírá i jiným směrem. Pokud se zeptáte někde na ulici v centru spíše mladších lidí, tak ti vědí, že tady nějaká huť je, ale už je to příliš nezajímá. Ostrava určitě bude a může fungovat dál, ale v srdcích spousty lidí huť zůstává a zůstane. 

Přidal bych takový hořce smutný příklad toho, jak lidé z huti svou huť vnímají. Vychází tam zajímavý odborový časopis, jmenuje se NH, ve kterém je taková malá rubrika, kterou my, novináři, se zájmem sledujeme, protože to je taková, řekněme neumětelská veršovánka, která ale krásně popisuje aktuální atmosféru. V zimě, když se v huti netopilo, byla bez energií a jenom díky mírnému mrazu tam nevznikly obrovské škody, jste se v rubrice Ocelový kvítek dočetli: „Před vedrem se chrání klimou a my tady tuhnem zimou.“ To bylo adresováno panu majiteli Guptovi. Potom na jaře, když se aspoň v minimální míře výroba znova rozjela, se psalo: „Těší nás ty dobré zprávy, zatím jsou jen malé, dočkali se teplé stravy lidé z kanclů v hale.“ Ocelový kvítek se naposledy ozval v květnu. Verše byly o naději, že restrukturalizace dopadne dobře, a od té doby už žádné verše nejsou. I to je takový obrázek, jak atmosféra v huti vypadá. 

*EDIT 3/7: V pasáži označené hvězdičkou byla mylně uvedena možnost vyústění insolvenčního řízení oddlužením, za chybu se omlouváme.