Rajchl nepřekračuje červenou linii a vláda není empatická, hodnotí politolog sobotní demonstraci
Tisíce lidí, protivládní hesla, ale žádné ruské vlajky. Tak vypadala sobotní demonstrace, kterou svolala neparlamentní strana PRO Jindřicha Rajchla na Václavské náměstí. „Rajchl sice kritizuje vojenské dodávky na Ukrajinu, kritizuje angažmá Severoatlantické aliance. Ale vždycky se snaží, aby dokázal udržet určitou červenou linii, kterou nepřekročí,“ upozorňuje pro Radiožurnál politický analytik Lukáš Jelínek.
Jak silný to byl podle vás protest proti vládě? Jak velkou nespokojenost demonstrace ukázala, když to srovnáme s podobnými protesty v minulosti?
Sobotní demonstrace navázala právě na ty předchozí. Myslím si, že nebyla nijak zvlášť originální ani obsahem, ani účastí.
Spíš bych očekával, že v dalších týdnech a měsících se účast na podobných protestních akcích ještě může zvýšit s tím, jak si lidé budou více uvědomovat dopady ať už vládního konsolidačního balíčku, nebo připravovaného rozpočtu na příští rok.
Z tohoto hlediska si myslím, že se jednalo o standardní demonstraci, která jenom dokazuje, že Jindřich Rajchl dokáže na svých akcích shromáždit nejrůznější typy nespokojenců, od voličů antisystémových stran až po vlažné nebo zklamané příznivce vládní koalice, kteří chtějí vyjádřit alespoň svůj protest proti něčemu dílčímu.
Na demonstraci se tentokrát na rozdíl od těch minulých neobjevovaly ruské vlajky. Nebyla tam viditelná podpora ruské agrese na Ukrajině, i když účastníci kritizovali pomoc české vlády Ukrajině. Znamená to, že se okruh příznivců strany PRO mění, že se nespokojená část lidí rozdělila na několik skupin?
To uvidíme možná až v budoucnu. Protože přece jenom tam bylo pár jednotlivců, kteří se vyjadřovali třeba i kontroverzně k válce na Ukrajině.
‚Nechceme vládu EU ani Ukrajiny.‘ Protivládní demonstranti došli od Václavského náměstí na Letnou
Číst článek
Ale od samotného Rajchla je to dlouhodobě prosazovaná strategie, kdy on se snaží nebýt symbolem antisystémovosti, symbolem odporu vůči pomoci Ukrajině.
Rajchl sice kritizuje vojenské dodávky nebo dodávky vojenského materiálu z Česka na Ukrajinu, kritizuje angažmá Severoatlantické aliance. Ale vždycky se snaží, aby dokázal udržet určitou červenou linii, kterou nepřekročí. Aby se zkrátka nevyřadil ze standardního politického provozu, z politických kuloárů, které by mu do budoucna třeba mohly pomoci, jak on o tom sní. Například i ve vládní účasti.
Z tohoto hlediska si nejspíš velmi důkladně hlídá také to, jaké skupiny lidí se demonstrací účastní, a snaží se alespoň trochu, nakolik je to v jeho silách, motivovat nebo instruovat i samotné organizátory.
Jak hodnotíte reakce premiéra a ostatních členů vlády na tuto demonstraci? Ministr Rakušan, který byl na demonstraci kritizován, například napsal, že demonstraci vnímá jako legitimní projev nespokojenosti části lidí v obtížné době. Za nepochopitelné a nepřijatelné ale má využívání této nespokojenosti k podněcování nenávisti a strachu.
Vládní reakce je pokaždé, ale opravdu pokaždé stejná. Vždycky se hovoří o právu na názor. Ale ještě jsme neslyšeli ani náznak nějaké pokory ze strany vládních politiků.
Okamura může být v klidu. Rajchlova podpora se zadrhla a jeho PRO opustila polovina vedení
Číst článek
To, že se premiér Petr Fiala (ODS) nechal slyšet, že na Dnech NATO naopak cítil podporu vyjadřovanému jemu a jeho vládě, to si myslím, že bylo velmi zkreslené čtení i situace v Moravskoslezském kraji.
My sice vidíme vládní politiky včetně premiéra Fialy, který dává rozhovory o svém soukromí a tweetuje o fotbale, že se snaží působit a vystupovat trošku autentičtěji nebo civilněji.
Ale myslím si, že se jim to moc nedaří právě proto, že nejsou úplně empatičtí v základních věcech, které se týkají zhoršující se životní úrovně lidí.
A myslím si, že vládní politici také velmi špatně čtou situaci v opozičním táboře. Protože jim může připadat, že Jindřich Rajchl je celkem bezpečný, že od něj nehrozí žádné riziko, protože preference strany PRO, jejíž vedení se přes léto rozpadlo, jsou někde maximálně kolem tří procent.
Ale možná že si vláda úplně nevšímá, že tady existuje určitá dělba rolí mezi Rajchlem a parlamentní opozicí.
Zatímco Andrej Babiš (ANO) nebo Tomio Okamura (SPD) se soustřeďují na parlamentní řečniště, na média, na roli oficiální opozice, tak naopak Rajchl je lepší ve svolávání demonstrací. V tom mu vlastně ani parlamentní opozice nekonkuruje.
‚Přišel jsem si sem vyzvednout rodinné příslušníky.‘ Ševčík se opět objevil na protivládní demonstraci
Číst článek
Víme, že členové SPD i ANO se účastní Rajchlových demonstrací. Z toho může vzniknout do budoucna docela zajímavý a třeba i silný opoziční blok, který by potom mohla vládní koalice velmi nepříznivě a nepříjemně pocítit.
Jindřich Rajchl zmínil na sobotní demonstrace i politiky ANO, které vyzval ke spojení sil. Jak pravděpodobné je právě toto spojenectví? I třeba proto, že ANO a PRO necílí na podobný typ voliče?
Spojenectví není vyloučené a bude hodně záležet na tom, jestli budou stoupat i akcie strany PRO v průzkumech veřejného mínění, jestli se skutečně popularita pana Rajchla přenese i dál než jenom na náměstí a na ulice.
Už jsme zaznamenávali místy vzájemné oťukávání i v předchozích měsících, kdy Andrej Babiš (ANO) nevylučoval možnost, že by strana PRO mohla být jeho koaličním partnerem. Stejně tak jsme slyšeli zmíněnou výzvu pana Rajchla členům nebo poslancům hnutí ANO.
Myslím si, že mají velmi podobné směřování. Rajchl to včera nazval cestou Viktora Orbána. To znamená jít cestou jakéhosi národního konzervativismu, lavírování v Evropské unii a Severoatlantické alianci, kdy zároveň bychom byli členy, ale zároveň kritiky. Byla by to třeba i cesta jisté okleštěné občanské společnosti počínaje nezávislými médii přes neziskové organizace až potom třeba dál do ústícího odchodu mladých lidí ze země.
A tento národní konzervativismus nebo tradicionalismus je něco, co může propojit jak hnutí ANO, tak hnutí PRO a třeba do budoucna i SPD.
