Člověk si vydobude své místo. Muži zjistí, že dokážeme dělat věci stejně jako oni, říká česká veteránka
Když se řekne armáda, většina z nás si asi představí muže v uniformě. České ozbrojené síly ale dnes ze 14 procent tvoří ženy. A dokonce máme taky necelou tisícovku válečných veteránek, tedy vojákyň, které prošly zahraničními misemi. Právě tam někdy narazily na situace, které jejich kolegové řešit nemusí.
„V Afghánistánu se mi mnohokrát stalo, že jsme přijeli na jednání, a hned jak jsme přišli, tak se moji kolegové šli pozdravit s jejich protějškem. Já jsem jako doprovod chodila s nimi, pokud si to přáli. Šla jsem mu podat ruku a v okamžiku, kdy mi ji ten člověk nepodal, tak jsem přesně věděla, co bude následovat,“ vzpomíná majorka Petra Pihera.
Před 106 lety skončila první světová válka a lidé po celém světě si tak dnes připomínánají ty, kteří bojovali a taky padli nejen v ní. Válečných veteránů žije v Česku celkem přes 16 tisíc a necelou tisícovku z nich tvoří ženy
„Musela jsem jít někam do kouta. S tím se muži asi vážně nesetkají, protože jsou si tam rovni. Ženy si tam bohužel s muži rovny nejsou,“ doplňuje Pihera, která strávila v Afghánistánu půl roku.
Na to, že by taková situace mohla nastat, ji armáda při cvičení připravovala ještě před odjezdem. „Přijeli jsme někam, byla jsem šéf skupiny, měla jsem něco vyřešit. Přišel nějaký náčelník. Přišla jsem za ním, podala jsem mu ruku a on mě odstrčil. Ukázal na pařez, šla jsem si na něj sednout a on si povídal s mými kolegy,“ říká Pihera, která pak díky tomu zvládla reagovat s chladnou hlavou.
Nebezpečná situace
V Afghánistánu, kam zamířila v roce 2011, pracovala v kanceláři velitele celé mise. Tam měla na starost servis pro zahraniční návštěvy – diplomaty, generály i státníky – a zažila i několik nebezpečných situací.
Za službu vlasti jízdenka zdarma. Chrudim zavedla bezplatné MHD pro válečné veterány
Číst článek
„Situace vznikají poměrně rychle. V hlavě mi utkvělo, jak jsme v koloně a dostali jsme se na ulici, kde bylo relativně málo lidí. Najednou jsme zjistili, že nám někdo hází na auta obrovské kusy kamenů. Během dvou minut se tam objevila neuvěřitelná masa lidí. To musím říct, že jsem se i bála,“ přiznala.
Její druhou misí byla v roce 2022 Litva, kam jela jako velitelka českého kontingentu. Vojáky dalších zemí tam vedli samí muži.
„Mají to tak, že přijede velitel jednotky. Vědí, že ten člověk je odborník, a musí se na něj spolehnout, protože tam nikdo jiný není. Stát, který velitele vysílá, ví, co umí,“ doplnila.
Vydobýt si své místo
Petra oblékla uniformu poprvé před sedmadvaceti lety a většinu kariéry strávila u protivzdušné obrany ve Strakonicích. Ze strany českých kolegů prý žádné ústrky nezažila.
OBRAZEM: Ceremoniál s veterány a královskou rodinou. Britové vzpomínali na padlé ve válkách
Číst článek
„Člověk si vydobude své místo. Musí ukázat, že to umí taky, a pak je to o respektu. Oni prostě zjistí, že dokážeme dělat věci stejně jako oni, někdy lépe a někdy hůře.“
Ženám by prý službu v armádě doporučila. I když může být někdy obtížné to sladit s rodinným životem: „Pokud někdo má doma vojáka, tak musí počítat s tím, že voják někam pojede a že si nebere do života jen člověka, ale i armádu.“
Kdo je válečným veteránem, určuje v Česku zákon. Aby se jím voják stal, musí odsloužit s armádou 90 dnů v místě ozbrojeného konfliktu nebo 360 dnů na jiné zahraniční misi, třeba v Litvě nebo na Slovensku. Veteránskou průkazku mu pak vydá ministerstvo obrany.
