Škola se blíží. Na konci prázdnin pošlete děti dřív spát, ať se adaptují, radí psycholožka
Český výbor pro UNICEF v tomto týdnu zveřejnil výsledky průzkumu, podle kterého dvě třetiny dětí v Česku chodí do školy rády. Zhruba třetinu dětí ale škola nebaví. Častěji přitom škola nebaví děti z chudších rodin. Jak náročný je nejenom pro ty, koho škola nebaví, konec prázdnin, a jak by k tomu všemu měli přistupovat rodiče i učitelé? Pro Radiožurnál odpovídá psycholožka Anita Michajluková, která působí i jako školní psycholožka.
Jak velkou zátěží pro dětskou psychiku je konec prázdnin a začátek školního roku? Dá se to nějak zobecnit, nebo je to naprosto individuální záležitost?
Určitě to je individuální záležitost. Jsou děti, které do školy chodí rády a pro které zrovna škola až tak zajímavá není. Ale co mně připadá nejdůležitější, že ten okamžik přechodu z prázdnin a začátkem školního roku znamená, že děti musí přepnout, že se musí přeladit z toho prázdninového režimu na ten školní režim. A každý takový přechod svým způsobem zátěž je.
První školní den je třeba do školy dorazit včas, jde o hodně, nastiňuje psycholožka. V čem je pro děti první den tak důležitý? Poslechněte si rozhovor
Co hraje při tomto přepínání roli? Jak náročné pro to dítě to je? Hraje roli věk, hraje roli prospěch, hraje roli třeba pozice ve třídě?
Určitě toto všechno. Pokud bylo dítě třeba na základní škole i na střední i ve třídě, kde má dobré vztahy se spolužáky, tak se většinou do školy i těší a ten přechod je pro něj i snadnější, protože je tam něco, co je pro něj zajímavé.
Na druhou stranu, když jsou třeba nějaké náročné předměty nebo i problematické situace, se kterými se tam setkává, tak se mu samozřejmě úplně do toho přeladění nechce. A věk také hraje roli, když jde dítě třeba do první třídy, je to samo o sobě náročné. A potom je náročný i přechod pro středoškoláky, kdy se adaptují na nové podmínky.
Brzy do postele, dřív vstávat
Čeká nás poslední prázdninový víkend. Existují nějaké obecné rady, jak mají rodiče k tomu poslednímu prázdninovému víkendu přistoupit? Jestli třeba děti připravovat na školu, jestli je už o víkendu budit dřív, aby si zvykli na to, že musí být v pondělí v osm hodin ve škole. Jestli třeba o víkendu otestovat alespoň decentně, jestli děti nezapomněly počítat nebo jestli umí vyjmenovaná slova. Nebo je naopak lepší o škole vůbec nemluvit, tvářit se, že nic takového se neblíží, a nechat děti si užít poslední prázdninový víkend?
Myslím si, že vůbec k tomu nepoutat pozornost taky není dobrý nápad, protože jak jsem říkala, je potřeba to přeladění.
Pro české učitele je komunikace s rodiči mnohdy náročnější než práce se studenty, zjistili vědci
Číst článek
Takže vzít v potaz, že školní rok opravdu už klepe na dveře, je v pořádku. Co bych ale určitě jako rodič nedělala – děti bych netestovala a nezjišťovala, jestli něco zapomněli, to bych nechala paním učitelkám, pánům učitelům.
Co bych ale doporučila, je už nějaká pozvolná změna režimů. Jestliže třeba děti byly o prázdninách zvyklé chodit spát velmi pozdě, tak bych třeba aspoň ty dvě tři noci před začátkem školního roku už to směřovala k tomu, aby ty děti se víc adaptovaly na to, že budou muset ráno vstávat a neměly s tím přechodem zas tak velký problém.
Takže už dnes by měly jít dříve spát.
Ano, dneska je pátek, to se jim určitě nebude chtít... Ale pozvolna bych to k tomu směřovala. Ne úplně najednou, jako že když dítě chodilo spát o půlnoci, tak dneska bude spát v osm, to určitě ne. Ale k nějakému pozvolnému režimu bych je určitě vedla.
Součástí školní výuky má být i lízání zmrzliny či hra se stíny, doporučují britští vědci
Číst článek
Kdy vyhledat psychologickou pomoc?
Co jsou varovné signály při tom, jak dítě reaguje na konec prázdnin, kdy je namístě vyhledat třeba psychologickou pomoc?
Já si myslím, že varovné signály jsou, pokud jsou výrazné. Pokud je dítě takové „Jé, mami, mně se do té školy nechce, ty prázdniny byly fajn“, tak to bych řekla, že jsou klasické problémy s tím přechodem z jedné fáze do druhé.
Čemu bych určitě věnovala pozornost, pokud je ten odpor, nechuť nějaká veliká a také tomu, pokud je tam nějaká náhlá změna. To znamená, že pokud je dítě, které se běžně do školy těšilo, nemělo s tím nějaké velké potíže, a najednou opravdu nechce, velmi protestuje, není ochotné... A zvlášť třeba, když není ochotné říct proč a co se děje, tak to bych brala jako varovné signály.
Tam je na místě víc zjišťovat, co je za tím, jestli třeba nemá nějaký problém ve vztazích v té třídě nebo v něčem, co očekává.
Když mluvíte o vztazích ve třídě, co se v těch prvních dnech školního roku odehrává ve třídách? Znamená ten návrat po dvou měsících prázdnin přenastavování vztahů? Je to třeba extrémní riziko z pohledu možné šikany?
Myslím si, že ne až tak z pohledu šikany. Ta se většinou rozvíjí postupně, takže toho bych se úplně neobávala.
2:53
Nákup pomůcek do školy většinu rodičů vyjde do pěti tisíc. Kroužky oproti loňsku moc nezdraží
Číst článek
Ale máte pravdu, že je to extrémně důležité vztahové období a apelovala bych na rodiče, aby dovezli děti do školy včas, to ráno, protože o co se hraje, je: kde budu v té třídě sedět, s kým tam budu sedět, jestli dorazí ti lidé, mně blízcí, kamarádi do školy a jak se to tam rozmístíme, abychom k sobě byli blízko.
Samozřejmě ten učitel má vždycky právo děti různě přesazovat, měnit a tak, ale opravdu v první fázi, začátku toho školního roku se tam nově nastavují vztahy, protože dva měsíce pro dětský věk jsou docela dlouhá doba, takže ty děti samozřejmě zase zjišťují, kdo je ten druhý, jestli se mnou ještě dál kamarádi, jestli třeba jsou tam nějaké nové možnosti vztahové. Takže po vztahové stránce jsou tím děti rozhodně zaměstnány.
Specifická je samozřejmě situace prvňáků a těch, kdo nastupují na jinou školu. Máte nějaké rady pro tyto žáky, respektive pro jejich rodiče?
Určitě ano. Rodičům prvňáků bych doporučila, aby se tím příliš nestresovali. Adaptace prvňáků běží v podstatě minimálně celý ten první rok. Zvykají si na přechod ze školky, nového režimu na školní.
Škola telefony může zakázat. Musí na ně ale vyhradit místo, kde k nim budou mít žáci přístup
Číst článek
Hlavní rozdíl je, že ve školce děti jsou k aktivitám motivovány tím, co je baví, líbí se jim to, kdežto ve škole už musí dělat i to, co jim zrovna nevyhovuje, nechtělo by se jim, jsou to nějaké povinnosti. A toto všechno trvá dlouho, než si na to to dítě zvykne. Přijde mi dobré očekávat tuto adaptační dobu.
A druhá věc – spousta rodičů chce a je ráda, když se dítě ve škole osvědčí, dobře to funguje, je vzorný žák, či něco takového. Takže kolikrát v té škole anebo i v té přípravě na školu jsou i aktivnější než ty děti. Proto moc doporučuji hlídat samostatnosti dětí.
Takže prvňáčkům ano, pomáhat s adaptací, se všemi těmi věcmi, přípravou aktovky, rozumět všem pokynům, co jim třeba řekla paní učitelka. Ale rozhodně nebrat odpovědnost za děti a starat se o to, aby ony si na tu školu zvykaly, a ne aby to přebíral ten rodič.
A ještě rada pro učitele, jak přistupovat k těm prvním dnům nového školního roku?
Já myslím, že i učitel potřebuje počítat s tím přelaďováním a s tou adaptační dobou. A taky s tím, že děti jsou zaměstnány těmi vztahy ve třídě, takže jim dát na to prostor a také počítat s tím, že to, že si dítě hned nepamatuje a neví všechny ty věci, které se snažilo v minulém školním roce naučit, že si je hned nevybaví, ještě nutně nemusí znamenat, že je neví a opravdu zapomnělo. Ale právě teď nejsou úplně aktuální, ale dojde na ně.
