‚Náboženství, které tematizuje přírodu, bude v kurzu.‘ Moderní pohanství u nás sílí ‚raketovou‘ rychlostí
Rituály, uctívání bohů a spojení s přírodou. To vše neodmyslitelně patří k modernímu pohanství. Tato alternativní víra je jedním z nejrychleji rostoucích náboženství u nás. V České republice ji nyní praktikuje přes tři tisíce lidí a počet stále stoupá. Láká lidi především volností a absencí autorit a hierarchie.
Janka, který sám pohanství praktikuje, odmala zajímala mytologie a keltská kultura. Ta byla v Česku velmi populární zejména v 90. letech, kdy se k ní dostal i on sám. Na internetu pak začal navštěvovat fórum, jehož ostatní účastníci a diskuse utvářeli jeho pohled na svět.
50:21
Jak uvařit lektvar a proklít Putina ve 3 minutách. ‚WitchTok je inkluzivní,‘ podotýká religionista
Číst článek
Pohanství k němu přišlo nejdřív ve formě literatury a filmů, jak sám popisuje. Nejvíc ho ale oslovovala estetika, která se k náboženství váže.
Víra pro něj představuje „způsob vztahování se ke světu a ke skutečnosti jako k něčemu, co má vlastní subjektivitu“. Důležitou roli pro Janka, ale také pro pohany obecně, hraje příroda. „Vztah k přírodě vnímám mnohem osobněji. Pohled na krásnou přírodu je pro mě sám o sobě estetickým zážitkem,“ zmiňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.
Moderní pohanství si podle Janka člověk nemůže představovat jako církev nebo náboženský systém, který by měl hierarchii, strukturu a centrální autoritu, která rozhoduje o tom, co je a co není pohanské.
Náboženství se vyznačuje velkou mírou volnosti. Neexistuje žádné konkrétní místo, kam by člověk chodil víru vykonávat. K bohům a bohyním se mohou pohani vztahovat téměř kdekoliv. Lidé mohou mít oltáře i doma v obýváku.
Církev smíchu v Česku registraci nezíská. ‚Životní postoj založený na úsměvu neupíráme,‘ ujišťuje soud
Číst článek
Právě takový má i Janek. „Mám dubový stolek s květináčem. Mám tam tři figurky. Dvě z toho jsou kopie bronzových sošek odněkud ze Skandinávie, jedna je pravděpodobně Ódin a jedna Freya,“ vysvětluje.
Každé ráno si k této domácí svatyni sedne, zapálí vonnou tyčinku a bohům za vše poděkuje nebo je o něco požádá. „Myslím, že by se tomu dalo říct modlitba svým způsobem. Začínám tím svůj den,“ popisuje rituál.
Jak sám Janek říká, rituál i oltář si poskládal sám pro sebe. V moderním pohanství totiž není žádná centrální autorita. „Není nikdo, kdo by rozhodl, co je pohanské a co ne,“ potvrzuje religionista z Etnologického ústavu Akademie věd ČR Pavel Horák. „Je to taky jeden z důvodů, proč to lidi tak táhne,“ doplňuje pro iROZHLAS.cz
Povinnosti nikdo neurčuje
Bez centrální autority není také nikdo, kdo by určoval pohanům povinnosti. Co ale praktikují téměř všichni, jsou oslavy související s přírodními cykly, jako jsou rovnodennosti a slunovrat.
1:52
‚Teď je v módě adoptovat všechno možné, my máme kaple.‘ Český spolek opravuje zchátralé svatostánky
Číst článek
„Slavení se odehrává spíš venku, někde v přírodě. Často je s tím spojen oheň a obětování. Nemyslím podřezávání jehňat, ale že do ohně nalijete třeba trochu vína. Podoby jsou závislé na tom, co si kdo přečte, zjistí a jak to kdo cítí,“ popisuje typický obřad Janek.
U většiny tradic neexistuje ani žádný iniciační rituál a to, že je člověk pohanem „o sobě sám zjistí“. Podle Horáka se iniciace liší napříč tradicemi. Například pro přijetí do Rodné víry, společenství vyznávající předkřesťanské slovanské tradice, musí člověk splnit určitou výzvu. Běžná je také iniciace u hnutí wicca nebo druidů. „Obecně se ale nedá říct, že by byl rituál, který by z člověka udělal pohana,“ míní religionista.
Podle Horáka se lidé zkrátka o tuto alternativní víru začnou zajímat a zjistí, že jsou sami pohani. „Začnou pak říkat, že se našli, že přišli domů. Anglicky se říká coming home nebo homecoming. Přijde jim to tak přirozené a normální, že si řeknou ‚Já jsem vlastně vždycky byl pohan‘.“
Rodina různých směrů
Moderní pohanství zastřešuje spoustu různých směrů a tradic. Sám Janek se zpočátku řadil ke keltské tradici, postupně jej ale víc začala oslovovat staroseverská kultura.
48:58
Víra může na prvním rande otevřít debatu o hodnotách. Je to ale ta nejintimnější věc, říká terapeut Vojtko
Číst článek
„Obecně mám sever rád, ale i čistě pragmaticky k tomu máte lepší zdroje. Máte takřka autentické záznamy toho, jak ta kultura vypadala,“ vysvětluje. Atraktivní pro něj byla i zmiňovaná celková estetika. „Není to ale tak, že bych si potřeboval hrát na vikinga. To je nesmysl,“ dodává Janek.
Podle Janka je právě určitá fluidita mezi jednotlivými tradicemi velmi běžná. Způsobené to může být také tím, že je u nás na rozdíl od jiných zemí zastoupeno velké množství směrů. Podle Horáka lidé ve velkém praktikují zejména slovanské a severské pohanství. Zároveň je populární také wicca, neboli moderní čarodějnictví, a keltové.
Horák ovšem zmiňuje, že není tak častá výměna jedné tradice za druhou. Typické je spíš určité míchání směrů. „Vím, že někoho začalo časem táhnout i něco dalšího. Třeba je táhla keltská božstva, ale časem objevili svět staroseverských bohů a bohyní, tak si ke keltským bohům dali na poličku i severské nebo začali studovat runy,“ vysvětluje.
Opožděný nástup
Pro Českou republiku, ale také pro zbytek střední a východní Evropy, byla v otázce nástupu moderního pohanství zásadní devadesátá léta. V západní Evropě a Americe se toto náboženství vyvíjelo už zhruba od 70. let. U nás byl rozvoj vlivem socialismu zpomalený. Zatímco růst pohanství na západě nyní stagnuje, „u nás jsme v raketové fázi,“ míní religionista Horák.
2:56
Prvomájový polibek bez rozkvetlé třešně. Na ohrožené tradici poznáváme klimatickou změnu, varují vědci
Číst článek
Důležitou roli v rostoucí popularitě hraje svoboda spojená s tímto náboženstvím, ale také pronikaní do populární kultury, do filmů, seriálů i knížek. Klíčový je podle Horáka také současný příklon k technologiím, který způsobuje, že náboženství, které tematizuje přírodu, je v kurzu.
Přestože obliba tohoto alternativního náboženství stále roste, ne každý ví o jeho existenci. „Buď to lidi nezajímá, neznají to, nebo je tady přirozená podpora,“ popisuje Horák typické reakce na moderní pohanství. I podle Janka je typická spíš neznalost, s vyloženě negativními postoji se nesetkal.
Zatímco v Anglii je zakořeněný strach z čarodějnictví a v některých státech USA jednu dobu platily antikultovní zákony, v Česku se tlak ze strany státu, církve ani veřejnosti ve velké míře neobjevuje. Stát zatím pohanství nezajímá.
Budoucnost spirituality v Evropě bude podle Horáka velmi pluralitní. „Křesťanství bude dál klesat, naopak budou růst směry a skupiny, které nejsou pevně institucionálně zakotvené a nemají za sebou organizaci,“ předpovídá religionista.
