Média mapují dílčí problémy. My chceme tvořit ucelený obraz světa, říká zakladatel ‚nové wikipedie‘
Online encyklopedie nazvaná Atlas of Today's World byla na počátku projektem studentů, kteří jezdili dobrovolničit do Maďarska a Chorvatska během uprchlické krize. „Iniciativa se nikdy úplně neplánovala, nikdo nás o to fakticky nepožádal, ale vznikla jako jakási reakce na události, který jsme byli osobními svědky,“ popisuje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál zakladatel projektu Jakub Múčka.
Co je cílem vašeho projektu?
Cílem našeho atlasu je nastartovat novou online encyklopedii, která by umožnila nám všem, kteří nejsme odborníci na jednotlivé regiony, země v dnešním světě, získat celkový obraz o tamní politické a společenské situaci.
Děláme to, protože vidíme, nakolik je těžké pro nás, kteří nejsme sami experti na dané země, tento celkový obraz získat.
Na Wikipedii je více článků o fotbale než o ženách. Změnit se to pokouší britská vědkyně
Číst článek
Většinou se totiž média, třeba zpravodajská, a není to jejich kritika, zaměřují na dílčí témata a problémy daných zemí, ať už je to formou zpravodajství, kde popisují různé události, nebo dělají reportáže, příběhy lidí, analyzují různé dílčí problémy.
Povětšinou ale nemají možnost skládat tyhle věci do ucelených obrazů, do jakýchsi mozaik toho, jak lidé celkově žijí, v jaké realitě v jednotlivých zemích nebo regionech, tím spíše globálně ve světě vůbec, kde je všechno tolik propojené.
A je to přitom důležité, protože nemáme-li možnost vidět celkový obrázek, mohou snadno vznikat různé zkreslené představy o tom, jaké jsou jiné národy, jestli se ony problémy týkají pouze jich, nebo jsou propojené a týkají se globálně nás všech. Často o různých problémech v určitých regionech ani nevíme.
Čili chceme dát možnost vybavit každého laika, tam bych počítal klidně i sebe, protože expertízu mají skutečně jenom specialisté na jednotlivé země, možností získat do určité míry stejnou expertízu formou encyklopedie, ve které by obsah tvořili právě specialisté na jednotlivé země, nebo globální témata.
Současně se v tom hodně inspirujeme třeba wikipedií, aby encyklopedie byla natolik uživatelsky přístupná a přívětivá, aby s ní mohl snadno pracovat každý laik.
‚Nová wikipedie‘
Čím se právě od wikipedie budete lišit?
Hlavní rozdíl je v tom, že wikipedii, která je nastavená jako „otevřená encyklopedie“, a to nejenom uživatelsky, čtenářsky, ale taky autorsky, může tvořit kdokoliv. Většinou pozorujeme, že hesla na wikipedii nejsou vůbec špatná, a náš projekt nespouštíme jako kritiku wikipedie.
3:25
Jsou v důchodu a píšou Wikipedii. ‚Ověřuju, jezdím na místo, fotím,‘ popisuje autorka středočeských hesel
Číst článek
Ale tím, že texty povětšinou netvoří přímo specialisté na daná témata, může docházet k tomu, že ona hesla, byť jsou často velmi dlouhá a velmi detailní, mohou zůstat povrchní, nemusí pracovat korektně s různými souvislostmi, širokým kontextem atd.
Základní odlišnost je, že netvoříme obsah sami, naše iniciativa je o tom, že jsme jakýmisi redaktory, kteří tvoří infrastrukturu této „nové wikipedie“ a hledáme po světě jednotlivé specialisty na daná témata a zveme je, aby sami obsah zpracovali.
Zveme je, aby obsah zpracovali „big picture“ pohledem čili dívali se na jednotlivé země a jednotlivé problémy shora, z ptačí perspektivy.
A to je i druhá hlavní odlišnost, a to v tom, že wikipedie je encyklopedie, řekněme, veškerého vědění a vůbec jakýchkoliv témat, kdežto my se chceme specializovat úzce na celkovou reflexi politické a společenské situace v dnešním světě, a tvořit model takový, aby člověk snadno mohl získat celkový obrázek a nemusel studovat jednotlivá témata.
Jak vypadá proces tvorby jednotlivých hesel? Zpracovávají je odborníci a redaktoři je následně „učesávají“?
Redaktorská práce je mnohem minimálnější. My se zde inspirujeme například modelem vědeckých časopisů, kdy redakční rada spíš zajišťuje celkově žánrové náležitosti v textu, čili se snažíme zajistit, aby obsah tvořený akademiky byl skutečně popularizační, aby odpovídal struktuře naší encyklopedie, byl psaný přístupným jazykem. Do samotného obsahu ale nevstupujeme.
Díky nám se zaměstnanci opravdu cítí lépe a mají více energie, říká zakladatelka Fpohybu Nela Ďopanová
Číst článek
Nicméně rádi bychom vymysleli, podobně jako mají i ony vědecké časopisy, i model jakýchsi samostatných, nezávislých externích odborných rad, akademických rad, kam bychom zvali opět specialisty na daná témata, ideálně seniorní, kteří by byli schopni schvalovat jednotlivé texty, jednotlivé autory a tvořit roli recenzentů.
Ti by prověřovali, zda každý text dobře a náležitě pracuje s kontextem, zda něco důležitého neopomíjí.
Také se snažíme, aby veškerý obsah byl psaný, nakolik je to možné, deskriptivně, čili aby se autoři vyhýbali hodnocení, ať už politickému, etickému a tak dále. Nemluvě o tom, aby snad nebyly texty třeba manipulativní nebo nějak zkreslovaly témata.
Jsme ideálně akademiky i v té kontrolní roli, nebo těmi, kteří garantují celkovou kvalitu a neutralitu obsahu. Čili my jako redaktoři jsme potom pouze těmi, kteří opravdu technicky spravují takovouto infrastrukturu, vyhledávají dané autory (ale snad i tahle rola by se postupně snižovala) a zajišťují tu obsahovou čtenářskou přívětivost.
Studentská iniciativa
Odkud přišel nápad encyklopedii vytvořit? Byla to přímo vaše iniciativa?
Ten příběh je delší a do velké míry spontánní.
Začíná v roce 2015, kdy čeští studenti, já, řekněme jako zakladatel tohoto atlasu, jsem byl jedním z nich, ale celá ta iniciativa je společná, jezdili na Balkán v době té takzvané uprchlické krize.
V patnácti založili web, který plní přání dětem z dětských domovů. Začalo to malým nápadem, říkají
Číst článek
Jezdili jsme pomáhat jako neformální humanitární pracovníci, roznášet vodu, deky na místech, kde se onen proud lidí zastavoval, většinou na hranicích, třeba Maďarska, poté Chorvatska, kde jsem byl já, na srbsko-chorvatských hranicích.
My jsme poté iniciovali na úrovni České republiky něco, čemu se říkalo Studentské hnutí za solidaritu a později z toho vznikla i studentská iniciativa, která se jmenovala Online encyklopedie migrace.
Příběh šel dál až k tomuto atlasu, nicméně myslím si, že od začátku tam byl pořád stejný postřeh, na který my se teď zaměřujeme, a to je to, nakolik bylo už tehdy pro Čechy a myslím, že to platí i šíře: pro Evropany, nebo lidi z takzvaného globálního severu, těžké získat celkové porozumění tomu, proč lidé odcházeli třeba ze Sýrie, v jaké realitě tehdy žili, jak fungovala tamní občanská válka, v jaké situaci byli civilisté, jak fungovala tamní mobilizace ze strany Asadova režimu a tak dále.
Byli jsme schopni rozumět tomu, jak lidé jdou, na té trase do Evropy, kolik jich je, kam přichází, jaké jsou jich osobní příběhy, jaké mají třeba plány dál do budoucna.
Všichni jsme viděli samozřejmě obrázky rozbombardované Sýrie, případně třeba z Afghánistánu, Íránu a tak dále, ale tento základní jakýsi příběh oněch zemí, ten bylo často velmi těžké předat.
Čili od začátku iniciativa Studentského hnutí za solidaritu fungovala čistě offline, snažili jsme se organizovat nějaké debaty po regionech v České republice, zapojovali tam vždycky dobrovolníky, kteří byli na Balkáně, a stejně tak třeba akademiky z univerzit, kteří pak víc vysvětlovali mimo jiné i příběh těch zemí.
K neziskovému sektoru jsem tíhla odmala. Ta práce je odměňující, říká trenérka vodicích psů pro nevidomé
Číst článek
Ale postupem času se ukázalo, že pracovat čistě offline je velmi neefektivní a příběh postupoval směrem k designování takovéto encyklopedie, původně tedy jako studentské iniciativy, v České republice speciálně migrace, až jsme se postupně rozšířili k tomu ukazovat komplexní portréty jednotlivých zemí, respektive světových regionů a světa vůbec v tomto atlasu.
Čili tato iniciativa se nikdy úplně neplánovala, nikdo nás o to fakticky nepožádal, ale vznikla jako jakási reakce na události, který jsme byli osobními svědky.
Mezinárodní tým
Je vaší současnou prioritou česká mutace encyklopedie?
Abych byl upřímný, priorita je rozvíjet encyklopedii v angličtině. Mimo jiné, byť to není to klíčové, i z docela praktických důvodů, my tehdy s plánem encyklopedie migrace jsme postupem času došli k jakýmsi limitům toho, že odborné prostředí v České republice je přirozeně velmi malé. I zájem čtenářů je v České republice taky poměrně malý.
Přitom témata jako příběh nebo migrace z Blízkého východu, když to zešířím, jsou myslím stejně potřebná i v jiných zemích po Evropě nebo po světě. Čili my jsme se v jednom okamžiku rozhodli jít na to mezinárodně, tak teď i pracujeme personálně jako tým na dálku mezinárodně, aktuálně povětšinou dobrovolnicky.
Angličtina nám umožňuje zase nejenom oslovit čtenáře nebo informačně pomoci lidem po celém světě, snad jednou snad v budoucnu ale také nacházet autory, různé partnery po celém světě čili otevřely se nám mnohem lepší možnosti.
Současně ale chceme-li skutečně pomáhat lidem různě po světě, a teď myslím informačně, tak bude nutné vstupovat i do různých dalších jazyků, ať už světových, tak případně tady uvažujeme opět i o češtině.
Městským zastupitelem ve 20 letech. ‚Brzký vstup do politiky bych si dnes rozmyslel,‘ říká Matěj Kaj Voňka
Číst článek
Aktuálně partnerem jednoho z našich prvních modelových speciálů, jako je válka na Ukrajině, je magistrát města Prahy, který nám umožnil jeho vznik. Tam jsme se domluvili, že by měla vzniknout i česká mutace.
Potom jsou to překlady z angličtiny, kde samozřejmě teď zvažujeme i pomoci si umělou inteligencí, byť s nějakým korigováním člověka, překladatele nebo rodilého mluvčího.
Vy jste zmiňoval partnerství s magistrátem, je celý projekt finančně závislý na těchto typech spolupráce? Jak jeho financování funguje?
Aktuálně je to tak, že větší financování teprve hledáme. Bylo několik především grantů, které nám umožnily nějaký pomyslný start. Především to byl evropský grant Erasmus, který umožnil především globální témata, to bylo většinou Global Issues, to se dělá asi líp, ale současně nastartoval i tento model atlasu, toho prototypu, který aktuálně máme.
Nicméně směrem dál, kromě grantů, protože fungujeme neziskově, záměrně, zvažujeme i jiné modely, a především bychom chtěli zkoušet vytvořit takzvanou membership komunitu nebo komunitu podporovatelů, kteří současně participují na celém vzniku.
Tímto způsobem chceme síťovat i další akademiky, novináře, lidi, kteří pracují třeba v nevládních organizacích, na univerzitách, učitele a tak dále, kteří by nejenom mohli sekundárně používat tuhle encyklopedii, ale pomoct nám ji i provozovat finančně.
Nemohla by tato partnerství a spojení s dalšími subjekty narušovat nezávislost projektu? Jak ji plánujete zajistit?
My nechceme dát členům této komunity úplně možnost rozhodovat o obsahu a tak dále. Natož mít třeba právo veta. Může to být spíš jakýsi poradní hlas, kdy i další, například akademici, dávají tipy na to, jaké další autory můžeme oslovit, se kterými univerzitami spolupracovat, s jakými médii navazovat partnerství.
Ale základní autoritou, tak jak se na to díváme teď, by mohly být právě ony nezávislé akademické rady, takové malé skupiny se třeba třemi členy v jednotlivých zemích, respektive světových regionech, na kterých bychom se třeba s partnery shodli, jaké bude jejich personální obsazení, tak jako to mají třeba vědecké časopisy nebo často knižní publikace, které mají své recenzenty, ti by mohli být hlavní autoritou.
Někdo seká stromy, já provádím Ostravou a píšu kroniky. Dělám, co mě baví, říká 33letý Přendík
Číst článek
Aktuálně jsme tou hlavní autoritou my, jako malý, převážně dobrovolnický tým, který teď tento prototyp vytvořil a nějak rozvíjí. Ale i tento model by nemusel být dostačující. Chceme touto cestou co nejvíce využívat expertizu lidí převážně na univerzitách, ale nejen.
Těmi specialisty mohou být i lidé z nevládních organizací, specializovaní novináři v jednotlivých zemích a tak dále.
Úvodní témata
Která témata aktuálně plánujete pokrývat?
Tak abychom představili a současně postupně měli možnost testovat naši novou encyklopedii, která, tedy přiznám, je pořád v rané fázi, tak jsme vytvořili tři modelová úvodní témata, které je možné vidět i na našem webu.
To je právě třeba zmiňovaná válka na Ukrajině. Jsou to globální témata, globální problémy vybrané tak, jak je eviduje OSN, a je to celkový modelový obrázek Ruska, nebo života v této zemi, politického a společenského systému, obrazu tamní společnosti.
Aktuálně se snažíme najít partnery ideálně primárně na dokončení těchto modelových ukázek, se kterými bychom encyklopedii i testovali.
Ale postupně, když se podaří najít partnerů víc, zajistit financování a tak dále, chceme celou naši encyklopedii zasadit i do jakési interaktivní mapy světa, která by umožnila vidět celkový obrázek globálně i pomocí jednotlivých dat a také jakýchsi profilů jednotlivých zemí, regionů.
A pak, abychom mohli obsah škálovat čili spíše už rozvíjet jednotlivé země paralelně, navazovat partnerství dokonce zvažujeme po vzoru wikipedie, abychom mohli podobně vytvořit jakýsi spontánní organický proces mezi autory, s tím, že tady těmi autory by pořád byli jenom ti specialisté, kteří jsou schválení nebo ověření, ale navzájem by si mohli například revidovat jednotlivé texty, vzájemně si je pomáhat vylepšovat pomocí různých komentářů.
Takhle vlastně dneska funguje wikipedie, kde člověk může vstoupit do toho editování, nebo do administrace jednotlivých textů, navrhovat změny, vylepšení, kritizovat a tak dále. Tenhle proces by mohl umožnit vytvoření opravdu velkého množství obsahu.
