Nejedlová: Zneužívání musí být pořádně stíhána a trestána. Po systémových změnách volá i Ústavní soud

Dospívající dívku přes dva roky znásilňoval nevlastní otec několikrát týdně. Ještě větší kritiku ale vyvolal výrok Krajského soudu v Brně, který otčímovi uložil jen podmíněný trest. Dívky se teď částečně zastal Ústavní soud, verdikt ale nezrušil. „Je potřeba zavést povinné vzdělávání soudců v téhle oblasti, aby rozuměli viktimologii,“ říká pro Radiožurnál Johanna Nejedlová ze sdružení Konsent, které se věnuje prevenci sexuálního násilí.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Johanna Nejedlová, Zelení

Johanna Nejedlová, Zelení | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jak důležité je pro oběť to, že se může domáhat odškodnění, byť od státu, ne od pachatele?
Myslím si, že je to velmi důležité a ten rozsudek je v mnoha ohledech převratný. Ukazuje obětem, že má smysl se domáhat práva, že má smysl se i v problematických rozsudcích snažit najít spravedlnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si rozhovor s Johannou Nejedlovou ze sdružení Konsent

To, že může Anička vymáhat náhradu za rozsudek, který nebyl dostatečný podle veřejnosti i podle Ústavního soudu, je podle mě velmi správné.

Dívčin advokát řekl, že očekávali zrušení rozsudku a že bude Ústavní soud odvážnější. Jak důležité je pro to, aby se oběť vyrovnala s tím, čím prošla, pocit, že se jí dostalo spravedlnosti?
Z praxe bohužel víme, že Ústavní soud tvrdí, že nebude zasahovat do rozsudků a trestů jako takových. Byl proto spíše předpoklad, že v tomhle případě nevyhoví, i když je zajímavé, že pět soudců hlasovalo pro to, aby byl ten trest zrušen.

Na tom rozsudku je velmi důležité, že Ústavní soud řekl, že je potřeba, aby se hledala systémová řešení, aby k případům neopodstatněně nízkých trestů nedocházelo. To je podle mě hrozně důležité a ukazuje to nejen Aničce, ale i celé společnosti a obětem, že je skutečně potřeba zasadit se o to, aby trestání odpovídalo závažnosti trestné činnosti, přičemž znásilnění je jedno z nejzávažnějších porušení práva.

Ústavní soud zdůraznil, že pokud soudy ukládají podmíněný trest za sexuální trestnou činnost, musí to důkladně odůvodnit, aby nepodrývaly preventivní funkci trestu. Když to řekne Ústavní soud, bude to mít podle vás opravdu relevantní dopad na budoucí případy, které se ocitnou u soudu?
To já můžu těžko předjímat, ale je samozřejmě důležité, že tlak na to, aby se trestání v téhle oblasti proměnilo, vychází i z Ústavního soudu. Zároveň je potřeba k tomu udělat i víc dalších kroků. Dlouho se mluví o tom, že je potřeba zavést povinné vzdělávání soudců v téhle oblasti, aby rozuměli kriminologii a viktimologii a chápali tu závažnost.

5:09

Ústavní soud se zastal dívky, jejíž otčím dostal podmínku za znásilňování. Původní verdikt nezrušil

Číst článek

Momentálně by měl jít do druhého čtení návrh, který říká, že soudci mají povinnost napsat si vzdělávací plán. Z našeho pohledu napsání vzdělávacího plánu úplně neodpovídá tomu si projít kvalitním vzděláváním a může to skončit u toho, že ti soudci, kteří se v téhle oblasti vzdělávat nechtějí, si do šuplíku napíšou, že si přečtou několik článků, a tam skončíme.

Soud také vybídl k posílení práv poškozených v trestním řízení. Poškození teď například nemají právo podávat opravné prostředky. Jak velký problém je tohle v případech sexuálního násilí?
Právníci a právničky, kteří zastupují oběti sexuálního násilí, si velmi často stěžují na to, že musí čekat, jestli se státní zástupce rozhodne a jestli chce ten případ dál řešit, nebo ne. A ne vždycky se to stane. V tomhle by bylo potřeba oběti posílit, aby mohli dál hledat spravedlnost.

Já si ale myslím, že bychom se měli ze všeho nejvíce soustředit na to, aby už u prvních instancí docházelo k rozsudkům, které budou odpovídat potřebám obětí. Ve chvíli, kdy se prokáže, že se pachatel dopustil znásilnění, nemělo by se pohlížet na to, jak moc to poškodilo oběť, jako se stalo v případě, o kterém dneska mluvíme. Pohlížet by se mělo na to, že se stalo příkoří oběti.

My bychom se jako společnost měli snažit, aby ji to poškodilo co nejméně. Pokud ji to poškodí hodně, může to být přitěžující okolnost, ale ne standard, který říká, že v případě, kdy to nemá tak hrozný dopad, dáváme podmínku. Trauma se zároveň projevuje často až v delším časovém odstupu. Tady je právě potřeba, aby tomu ti soudci rozuměli a jednali podle toho.

Trest byl ‚nepřiměřeně mírný.‘ Nejvyšší soud rozhodl, že ten brněnský v případě ‚Aničky‘ porušil zákon

Číst článek

Vy jste na začátku řekla, že je ten rozsudek svým způsobem přelomový. Co je z vašeho pohledu v tom, co konstatoval Ústavní soud, to nejzásadnější pro budoucnost?
Za mě je určitě zásadní to, že to vůbec k Ústavnímu soudu došlo a že tam došlo k rozsudku, protože když oběti projdou tím traumatizujícím procesem, který je náročný, tak už velmi často nemají prostor dál hledat spravedlnost. První je tedy ukázka toho, že to má smysl a může to vést k nějaké nápravě.

Druhé je za mě především vyjádření k tomu, že musíme dělat systémové změny, protože takhle dlouhodobě nemůžeme pokračovat. Podívejme se, že skoro každý měsíc můžeme číst v médiích o nějakém rozsudku, ve velmi závažných případech sexuálního násilí, který končí trestem podobným podmínce. Veřejnost ztrácí důvěru v to, že u soudu může najít spravedlnost, a rozhodně bychom to neměli dál přehlížet. Je potřeba se zasadit o to, aby takhle závažná trestná činnost byla pořádně stíhána a pořádně trestána.

Není potřeba volat po nějakých drakonických trestech, ale asi se většina veřejnosti shodne na tom, že podmínka za opakované dlouhotrvající zneužívání někoho, kdo je nezletilý, je prostě nepřijatelná.

Věra Štechrová, kvr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme