K neziskovému sektoru jsem tíhla odmala. Ta práce je odměňující, říká trenérka vodicích psů pro nevidomé
Už odmala tíhla k neziskovému sektoru. Během vysoké školy dělala dobrovolníka pro Nadační fond Mathilda, kde také zůstala a v současné době působí třiatřicetiletá Linda Luksa jako trenérka vodicích psů pro nevidomé. „Odvahu vydat se do světa nevidomému dá občas až vodicí pes, to je hrozně motivující, je to odměňující, protože zkvalitňujete lidem život,“ říká v rámci seriálu Narozeni do svobody, který představuje mladé inspirativní osobnosti.
Rozhovor navazuje na 17. listopad a je zaměřený na lidi, kteří se narodili do svobody. Co pro vás samotnou znamená svoboda?
Svoboda pro mě asi znamená hlavně možnost jednotlivce rozhodovat o svém životě bez nějakého omezení nebo zbytečného omezování. Asi ji potom hodně vnímám i v kontextu demokracie, jako jeden z pilířů, a tam ji mám hodně spojenou se zodpovědností.
Baví mě inspirovat děti. Necháváme je samostatně se rozvíjet, říká vedoucí hasičských kroužků
Číst článek
Dobrovolnictví od mládí
Vy pracujete v Nadačním fondu Mathilda, kde se věnujete výcviku psů pro nevidomé, ale také jsem se dočetla, že i komunikaci se zahraničím. Co vás k práci přivedlo?
Já jsem od malička tíhla k neziskovému sektoru jako takovému. Když jsem byla na vysoké škole, tak jsem se už nějakou formou věnovala dobrovolnictví. Potom jsem se rozhodla, i po nějaké životní etapě, vychovat štěně pro Nadační fond Mathilda. Takže jsem se stala dobrovolníkem, předvychovatelkou.
Potom asi díky souhře náhod si mě už kolegyně nechaly s tím, že tu zahraniční spolupráci asi odstartovala hned z kraje návštěva Konference mezinárodní federace vodicích psů, kam jsem tehdy jela jako tlumočník z angličtiny pro ostatní kolegyně.
Já jsem do té doby ani moc netušila, že existuje něco takového jako práce trenéra vodicích psů. Přestože jsem se rozhodla vychovat štěně, tak tohle povolání pro mě bylo vzdálené. Tam jsem pochopila, jak velká věc to je a nadchlo mě to.
Vy se tedy teď věnujete tomu, že vychováte psa k tomu, aby byl právě tím vodicím psem pro nevidomé. Jak to vypadá?
Probíhá to tak, že dobrovolníci, což jsem byla dřív, tak si berou štěňátko do zhruba roku věku a vychovávají ho. Učí ho základně se slušně chovat ve městě, aby se nebál, aby se slušně choval k lidem a pejskům, zvládal MHD a tak.
Potom zhruba v roce projdou zdravotními a povahovými testy a pak jdou k nám jakožto k trenérům. My máme v nadačním fondu výcvik tak, že máme pejsky doma. Každá z trenérek má většinou dva psy ve výcviku a ty už učíme potom specializované cviky.
Musela jste absolvovat kurz pro trenérství?
Pro trenérství psa jsem absolvovala spoustu kurzů, protože jsem měla svoje pejsky už předtím. Ale jinak jsou to hodně specifické věci, které se spíš předávají skrz kolegy. V Mathildě máme takovou podmínku, že každý instruktor, který předává potom vodicí pejsky, musí být zároveň i certifikovaným instruktorem prostorové orientace, což máme externě přes organizaci Tyfloservis.
Tam se člověk učí specifika zrakového postižení, aby rozuměl těm potřebám a věděl, co musí naučit toho psa, aby to bylo přínosem pro člověka, který toho psa nevidí, aby mu opravdu zjednodušoval život.
Budování společné vize
Co byste řekla, že vás nejvíc motivuje v práci pokračovat nebo co vás na ní nejvíc baví?
My krom toho, že máme hrozně fajn partu v práci, tak máme hodně společnou vizi. Snažíme se pořád něco vylepšovat a tohle budování mě na tom hodně baví. Samozřejmě to, že člověk skrz tu práci se zvířetem, která člověka přirozeně baví, tak skrz to pomůže někomu, kdy ty příběhy jsou občas fakt neuvěřitelné.
Nejhorší případy končily smrtí. Škole šlo ale hlavně o pověst, popisují zakladatelé projektu proti šikaně
Číst článek
Někdo třeba projde tím kurzem, naučí se chodit venku s bílou holí, ale odvahu se potom vydat do světa mu dá až vodicí pes, tak to je hrozně motivující, je to odměňující, protože zkvalitňujete lidem život, což je hrozně fajn.
Naopak, co je pro vás to nejtěžší na té práci? Co jsou největší překážky, s kterými se setkáváte?
Nejtěžší překážky bych řekla, že nebudou věci, které by se musely překonávat, ale spíš momenty, které bývají těžké. Když například odebíráme štěně předvychovatelům, kteří ho měli rok, tak přestože s tím počítají a všechno, tak vždycky tam je nějaký smutek. Tak z tohohle má člověk vždycky trošku takový zvláštní pocit.
Nebo když se něco nedaří všeobecně. Nebo když se nějakému pejskovi něco stane, tak my jsme celoživotní podpora klientovi, po celý činný život toho psa, takže když potom člověk řeší třeba náhlé úmrtí, nebo něco, tak to prožívá s tím klientem. Asi bych to nenazvala úplně jako překážku, spíš takovými smutnými momenty.
Svoboda a zodpovědnost
Když se vrátím k tématu svobody a demokracie, tak co je pro vás nebo podle vás ta největší hrozba, které dnešní svět čelí?
Největší hrozba, nevím, já úplně nejsem politolog, ale vnímám přístup světa obecně trošku jako sobecký. To možná souvisí s tím, co jsem říkala, že se mi hodně ta svoboda páruje se zodpovědností.
3:00
Nevidomí v Mariánských Lázních absolvovali kurz sebeobrany, mnozí mají špatné zkušenosti
Číst článek
Trošku mám pocit, že lidi všeobecně, nebudu říkat, že dnešní generace, nebo ti z tamté země, hodně myslí na sebe. Nechci to říkat plošně, ale myslím si, že to jsou věci, které nejenom na velké úrovni typu vysoká politika, ale i v malých věcech, běžných denních činnostech tak, že to je hrozba, která se nastřádává. V tomhle asi vidím to největší nebezpečí.
A naopak, co je podle vás to nejlepší, co vám ta dnešní doba přináší?
Asi tu možnost. To, že má člověk, obecně i já, možnost dělat to, co chce. Samozřejmě můžeme si povědět o tom, že ne vždycky jsou na to prostředky, ne vždycky je každý v dobré situaci. Obecně ta doba je ale taková, že máme mnohem větší možnost rozletu. Zase, když to vrátím zpátky k té zodpovědnosti, tak si myslím, že pokud tuhle možnost máme, tak že bychom se měli snažit se starat o to, aby ji měli i ti, kdo nemají v životě takové štěstí, a podpořit je, aby tu možnost také měli.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
