Naším největším limitem, alespoň v rámci Evropy, jsme my sami. Naše doba nezná hranic, míní Dostalík
Už na střední škole se angažoval třeba v revitalizaci parku. 26letý Pavel Dostalík v současnosti pracuje jako politický administrátor v Radě EU v Bruselu. Podílí se na politice, která souvisí s klimatem a životním prostředím. Každý půlrok pracuje s jinou předsednickou zemí. „Přístup svěžích lidí, kteří přijdou každých šest měsíců, je neskutečně nabíjející,“ popisuje v seriálu Narozeni do svobody, který představuje mladé inspirativní osobnosti.
Narodil jste se po roce 1989. Co pro vás znamená svoboda?
Myslím, že pro mě je svoboda možnost využít svůj potenciál, naplnit ho, využít veškeré možnosti, které jsou kolem nás, bez nějakých překážek a obtíží.
Devatenáctiletá Ester organizuje aktivity pro děti v Netunicích. ‚Pomáhání obměkčuje srdce,‘ říká
Číst článek
Spolupráce s partou
Mě zaujaly dva projekty, které jste dělal už na střední škole. Jeden v Libereckém parlamentu mladých, tam jste rekonstruovali park v centru Liberce. A druhý je výuková webová stránka s názvem Neviditelné oběti komunismu. Popíšete mi, o co v projektech šlo?
Možná začnu těmi Neviditelnými oběťmi komunismu. To je totiž projekt, který byl přímo svázaný s tím, jak jsme jako mladí lidé na střední škole vnímali svobodu. My jsme se obraceli zpátky na ty, kteří odešli ve 48. a 68. roce z Československa právě kvůli tomu, že tady svoboda nebyla v tu dobu. Oni emigrovali do Austrálie, do Kanady, do Francie, do různých míst, kde právě svobodu měli. A my jako studenti Gymnázia F. X. Šaldy jsme s nimi měli kontakt.
Snažili jsme se jich zkontaktovat co nejvíce a zjistit, jaké byly jejich příběhy, čím si prošli, jaká to pro ně byla oběť, když odcházeli z Československa. V učebnicích dějepisu tahle kapitola československé historie vůbec nebyla popsaná, nebo velmi minimálně, a lidské příběhy tam chyběly. Takže jsme s nimi byli v kontaktu a potom jsme dokonce za nimi vyrazili do Kanady, kde jsme s nimi dělali sérii rozhovorů. Potom jsme jejich životní příběhy popisovali zpátky studentům v Česku.
No a druhý projekt jsme dělali s Libereckým parlamentem mladých, kdy jsme se snažili zapojit studenty jak středoškolského věku, tak vysokoškolského věku do činnosti, která by je spojovala, a to konkrétně v parku Voča, který jsme společně s fakultou architektury Technické univerzity v Liberci rekonstruovali a revitalizovali tak, aby se zanedbaný prosto změnil v něco, co by mohlo posílit smysl komunity mladých lidí v Liberci tím, že by tam existoval park, který odpovídá jejich představě o tom, jak by veřejný prostor mohl vypadat.
Cestou k nesvobodě je, když se přestaneme navzájem poslouchat, upozorňuje osmnáctiletý vědec Čermák
Číst článek
Co vás vedlo k tomu, že jste se tak aktivně zapojil do komunitního života kolem vás?
Pro mě to bylo něco, co mě asi provázelo už od úplného dětství. Možná díky Domu dětí a mládeže v Novém Městě pod Smrkem, odkud původně jsem, tak tam existoval tenhle přístup, že se věci dělají ve skupině, v partě, v nějaké komunitě. A čím víc lidí se zapojí do nějakého společného projektu, tak tím víc lidí z toho ve finále získává nějaké obohacení.
Myslím, že jsem si i do současnosti odnesl potřebu pracovat v komunitě a nejenom lidí, kteří jsou hned vedle vás, kteří bydlí ve stejném městě, ale třeba i přeshraničně. Takže k tomu mě v útlém dětství formoval Dům dětí a mládeže.
Práce v Radě EU
Když se posunu do současnosti, tak jaká je tedy vaše role v Radě EU? Jak vaše práce souvisí třeba právě s komunitou?
Já jsem součástí pilotního programu v Radě EU, který se spustil loni v září, který se jmenuje Junior Policy Team. A je to osm mladých lidí, kteří nemají více než tři roky pracovních zkušeností a byli vybráni ze seznamu bývalých stážistů v Radě a prošli výběrovým řízením na to, aby se teď podíleli na práci uvnitř Rady EU. Takže to je možná taková první komunita.
Je to nějaká skupina mladých lidí, kteří přinášejí svoji perspektivu a svoje zkušenosti a svůj pohled na svět do toho, jak Rada pracuje. A v Radě pracujeme vždycky s předsednickou zemí po dobu šesti měsíců, která má za cíl, tak jako Česko třeba při našem předsednictví v roce 2022, posunout různé legislativní návrhy a ostatní práci v Radě kupředu v zájmu komunity ostatních členských zemí.
Konkrétně pracuji na politice, která souvisí s klimatem a životním prostředím, takže to je taky něco, co mě trošku žene zpátky k vztahu k místu a k životnímu prostředí.
A v čem si myslíte, že je právě výhoda nebo potřeba mladých, aby se takhle zapojovali?
Myslím, že jednak je to skvělá šance pro mladé lidi. Já se učím hrozně moc. A jsem rád, že mám příležitost vidět proces a podílet se na procesu, kde se vytváří politiky a kde padají důležitá rozhodnutí. Ale zároveň myslím, že je to taky důležité i vně institucí, jako styl nějaké komunikace, nějaký signál lidem okolo, že se na činnosti instituce podílí různí lidé.
Nejenom lidé z různých členských zemí Evropské unie, nejenom různých profesních typů, ale zároveň také lidi, kterým je teď 26, 27 let a přináší tam relativně čerstvý pohled na to, jak mladí lidé žijí. A jen doplním, že toto jsou moje názory, nejsou to oficiální názory Rady EU.
To musí určitě brát hodně energie. Co vás motivuje a baví a dodává energii dělat věci dál?
Mě hrozně baví pracovat s lidmi a v téhle konkrétní práci je to neustálá komunikace, neustálá spolupráce s ostatními lidmi, kteří přicházejí z různých částí Evropy. A jak jsem zmiňoval předsednictví, tak každých šest měsíců nám na stůl přistane nový šéf, nová země, která šéfuje. To znamená, že já konkrétně pracuji každých šest měsíců s úplně jiným předsednickým týmem.
A tahle příležitost pro předsednickou zemi nastává každých 13 a 14 let. Takže to znamená, že ti diplomaté přichází extrémně nabití energií s cílem udělat těch šest měsíců co nejlepších a nejproduktivnějších. Pro ně je to nějaký šestiměsíčný sprint. Pro nás na druhou stranu, kteří tady zůstávají déle než šest měsíců, to je spíš takový maraton. Ale musím říct, že přístup svěžích lidí, kteří přijdou každých šest měsíců, je neskutečně nabíjející. A je to velký zdroj energie.
Díky nám se zaměstnanci opravdu cítí lépe a mají více energie, říká zakladatelka Fpohybu Nela Ďopanová
Číst článek
Je tato práce zatím vaše největší kariérní výzva? Nebo byste řekl, že to bylo ještě něco jiného předtím?
Určitě je to moje největší kariérní výzva. Je to práce, která přichází s velkým množstvím zodpovědnosti. Protože, jak jsem zmiňoval, právě v oblasti politiky životního prostředí jsou to rozhodnutí, které mají neskutečný dopad na Evropu.
Ačkoliv rozhodnutí jsou samozřejmě v rukou těch, kteří mají politickou zodpovědnost, tak mým úkolem společně s mým týmem je to, aby rozhodnutí, která padají, tak aby byla co nejvíc informovaná, aby byla udělaná správně, aby respektovala pravidla institucí, které máme v Evropské unii a konkrétně v Radě EU. Takže tohle je určitě velká výzva. A určitě zatím ta největší v mé kariéře.
Zodpovědná práce s informacemi
Co je podle vás v dnešní době největší hrozba a naopak co nejlepšího přináší?
To nejlepší, co dneska máme, je myslím to, že žijeme v době, která alespoň v naší části světa nezná hranic. Naším jediným limitem v rámci alespoň Evropy jsme my sami, protože máme možnost studovat za hranicemi, pracovat za hranicemi, mít kontakty za hranicemi. Něco, co, když se podíváme do historie, jsme neznali. A myslím, že to navazuje na moji první odpověď o tom, že máme možnost naplnit svůj potenciál na mnohem větším počtu míst a s mnohem větším počtem lidí. A to je skvělé.
Zároveň ale to vnímám tak, že v období, kdy máme nějakou informační svobodu, tak jsme také zranitelní od nějakých vnějších aktérů a vlivů. A jako demokracie jsme relativně křehký systém, který je zranitelný právě k nějaké manipulaci.
Takže se svobodou nejenom získáváme možnost cestovat, studovat, ale taky získávat informace, a s tím přichází i zodpovědnost s informacemi pracovat dobře a zodpovědně. A to myslím, že je dneska velmi důležité.
Takže to by byla největší hrozba naopak?
Ano, myslím, že to je, že s tou ohromnou zodpovědností přichází i tahle hrozba.
SERIÁL ČESKÉHO ROZHLASU NAROZENI DO SVOBODY
Je jim méně než 35 let, narodili se po pádu totality, do svobody. Český rozhlas a web iROZHLAS.cz přinášejí příběhy 35 inspirativních mladých lidí, kteří jsou aktivní, pro svoje okolí dělají „něco navíc“ nebo nezištně pomáhají.
Všechny vydané díly seriálu NALEZNETE ZDE.
