Spolupráce KSČM a SOCDEM je pochybná ideologicky i voličsky. Konečná zamířila do vod SPD, říká expert
V roce 2021 vypadly z Poslanecké sněmovny obě levicové strany. Od té doby se komunisté a sociální demokraté vydali jinými směry. Nyní vzhledem k nízké podpoře začaly debaty o společné levicové kandidátce. To by si však vyžádalo velké programové i personální ústupky. „Třeba v otázce členství v NATO a EU mají obě strany mezi sebou nepřekonatelnou hráz,“ popisuje v rozhovoru Jan Charvát z Institutu politologických studií FSV UK.
Komunisté jdou do sněmovních voleb s národními socialisty a další malou stranou SD-SN. Jak do tohoto spektra zapadá případné zapojení Sociální demokracie? Její šéfka Jana Maláčová tvrdí, že dál vyjednává o zapojení do Stačilo!, byť toto možné spojení může narazit na velké programové rozdíly, zejména v zahraniční politice.
Jana Maláčová zdědila Sociální demokracii v katastrofálním stavu. I proto se uvnitř prosadila myšlenka, že by strana měla s někým spolupracovat.
Jenže s kým? Má to být se Zelenými, Idealisty, Levicí či Budoucností na jedné straně, anebo s KSČM? Pohled do Francie říká, že jde udělat koalici všech – od komunistů přes sociální demokraty až k zeleným, čehož si řada lidí u nás všimla.
Do sněmovní kampaně se vrátí téma antikomunismu. Vládní strany chtějí upozorňovat na ‚skrytou‘ KSČM
Číst článek
Jana Maláčová tuto variantu na podzimním sjezdu SOCDEM, který jí zvolil do čela strany, představila. Měla vizi široké spolupráce všech levicových proudů právě po vzoru francouzské Nové lidové fronty…
Ve Francii to bylo úspěšné, takže mohli mít polici pocit, že by to mohlo vyjít i u nás. To ale nebylo reálné.
Primárně proto, že Nová lidová fronta ve Francii má výrazně levicový program, a to jak ekonomicky, tak i politicky a kulturně, což ale neplatí pro všechny subjekty tohoto druhu v Česku. Část zdejší levice se totiž posouvá směrem k myšlenkám spojovaných obvykle spíš s krajní pravicí.
Tato debata se tak napojila na delší diskuse, které se poslední dobou vedly v prostředí české levice, kde vznikla v podstatě propast mezi progresivní a konzervativní levicí. Pokud není reálné spojení všech, je to dilema mezi spojenectvím sociálních demokratů na jedné straně s komunisty a na druhé s progresivními proudy a menšími stranami jako Zelení, Budoucnost či Idealisté.
V rozhovoru pro iROZHLAS.cz Maláčová zmínila, že kromě Stačilo! jedná i s jinými levicovými stranami, jako jsou Budoucnost či Levice. Jasno chtějí mít do konce března. Je ale reálné, že v situaci, kdy KSČM, ČSNS a SD-SN už v polovině ledna oznámily, že jdou do voleb na kandidátce hnutí Stačilo!, by za nimi za dva měsíce přišli sociální demokraté s tím, že se chtějí ještě přidat?
To skutečně asi ne. Pro Kateřinu Konečnou by byla spolupráce se SOCDEM zajímavou v tom smyslu, že by je mohla využívat jako štít a zaklínat se jimi jakožto nejstarší českou fungující stranou.
Spojení s komunisty? Hlasování o EU a NATO není náš program, důležitější je ekonomika, tvrdí Maláčová
Číst článek
Zároveň ale šéfka komunistů dobře chápe, že by z toho měla jen malý zisk. Na jedné straně proto, že by jí současná SOCDEM přinesla relativně málo hlasů, a současně proto, že jde oproti současným partnerům ze Stačilo! o stále relativně velkou stranu, takže by se s nimi musela o mnohé dělit.
Nepřekonatelná hráz
A neplatí to i obráceně? Že by pro mnohé sociální demokraty bylo obtížné být menším partnerem komunistů? Dříve se mnozí tomuto spojenectví bránili i v opačném gardu. Teď s tím skupina významných členů SOCDEM nesouhlasí a žádá referendum o postupu strany ve volbách.
V této koalici by Sociální demokracie vždycky tahala za kratší konec, což je samozřejmě čistě pragmatický moment, který může členům strany vadit, když pomineme důvody ideologické, které řadě z nich překáží také.
Proč bychom vstupovali do koalice s komunisty, když v ní ani nic nevyhrajeme? Pro řadu lidí by spolupráce komunistů a Sociální demokracie byla absolutní tečkou za existencí Sociální demokracie.
Na čem by se lámal chleba, je otázka příslušnosti v mezinárodních strukturách. EU a NATO jsou z pohledu KSČM problematické, zatímco pro SOCDEM i Maláčovou je neakceptovatelné z nich vystupovat. Je to věc, která byla v Sociální demokracii historicky velmi zakořeněná. Vždy byla proevropská.
Tato věc u nich silně rezonuje a staví mezi SOCDEM a KSČM v podstatě nepřekonatelnou hráz. Současně je pro Stačilo! charakteristický i antisystémový prvek, což pro SOCDEM také není nijak typické.
Pohled do voličských map neukazuje vládě dobré zprávy. ANO může zopakovat dominanci v půlce krajů
Číst článek
Namísto Sociální demokracie má nyní KSČM Kateřiny Konečné blíž k jiným politickým proudům. Ze stranické ikonografie očesala třešně, sundala rudé hvězdy a skryla se za značku Stačilo!, kdy spolupracuje s národními socialisty či SD-SN, za níž kandidují lidé, kteří se angažovali v protivládních demonstracích. Jde o agrobarona Zdeňka Jandejska, právníka a nyní europoslance Ondřeje Dostála, podnikatele Jana Skalického atd. Jak moc Konečná komunisty změnila?
Kateřina Konečná zjistila, že lidí, kteří jsou ochotní volit její stranu, je dost, ale zároveň že termín „komunistická“ řadě lidí překáží. Nebyl to problém, dokud měla strana silnou a disciplinovanou voličskou základnu, o tu ale od roku 1990 postupně přicházela.
Konečná v čele strany postupně zjistila, že zřejmě musí začít oslovovat trochu nový elektorát. Udělala pohyb, který není úplně v rozporu s pojmem konzervativní levice, v ekonomickém programu zůstala velmi silně levicová témata, a zkombinovala to s pohledem, který rezonuje u SPD a dalších stran tohoto typu, kam část jejich dřívějších voličů odešla.
V kampani před eurovolbami od Stačilo! zněla hlavní témata jako stop Green Dealu či migraci. To je moment, kdy je neodlišíte od SPD, Trikolory, Motoristů a vůbec celé krajní pravice napříč Evropou. Navíc Konečná v Evropském parlamentu hlasuje dlouhodobě s krajní pravicí, a ne s krajní levicí. Je tak otázka, jaký je vůbec voličský překryv KSČM a SOCDEM, když mají komunisté blíž k SPD, zatímco sociální demokraté k umírněnějším stranám typu ANO.
