Jednu z prvních nahrávek z pravidelného vysílání Radiojournalu pořídili už na podzim roku 1923. Průkopníkům ale často nepřálo počasí a přes stěny stanu byl slyšet třeba štěkot psů. Ten občas rušil i hudebníky, kteří stejně jako moderátoři museli improvizovat.

„Hudebníci přicházeli a nepřicházeli podle toho, jak jim jela tramvaj, nebo podle toho, jestli je dopravil do Kbel taxík. Pokud se nedostavili, tak pan hlasatel Adolf Dobrovolný vzal do ruky noviny a předčítal posluchačům, než někdo přišel,“ říká autor knihy Báječní muži s mikrofonem a ombudsman Českého rozhlasu Milan Pokorný.

Zájemci mohli poslouchat hodinový program večer co večer. Naladit si vysílání soukromé stanice ale tehdy nemohl každý.

Úspěch rozhlasu

„Rozhodující bylo v roce 1925 převzetí soukromé společnosti státem. Rozhlas byl tehdy na zavření, poslouchalo ho málo lidí a přístroje byly drahé. Byla to exkluzivní záležitost. Ministerstvo vnitra dohlíželo na koncese velmi přísně. Jednoduše řečeno, žádný velký úspěch to nebyl,“ popisuje Pokorný.

Úspěchu rozhlasu pomohly následně také přenosy ze sportovních zápasů, které komentoval Josef Laufer. Svou kariéru v té době odstartoval v Československém rozhlase i herec Vlasta Burian. Ostatně – kromě seriózních zpráv nebyla ve vysílání dvacátých let nouze ani o zábavné pořady.

Od třicátých let rozhlas sídlí na pražských Vinohradech, tady je i dnes. Výročí prvního pravidelného vysílání z louky v Kbelích si ale připomíná ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu Jan Pokorný přímo na památném místě.

„Pro mě je to až takové osobní, protože bydlím kousek od toho místa. Já tam vždycky dojdu, sednu si na takový rantl a dívám se na to místo, které má pro mě nějaký genius loci.“

Z malé rozhlasové stanice v polích, které málem zkrachovala, je dnes Radiožurnál nejposlouchanějším rádiem v Česku.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít