Čeští vědci vyvinuli metodu, která by mohla odstranit nežádoucí účinky protinádorových léků
Nežádoucí účinky léků například na rakovinu by mohla odstranit nová metoda českých vědců. Odborníci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd přišli na to, jak dostat léčivo v těle člověka přímo k nádoru. Princip si ověřili na takzvaných fluorescenčních značkách, díky kterým je vidět pohyb léčiv v těle člověka.
Na monitoru vidíme dva obrázky, na kterých jsou zvětšené buňky, mitochodrie. Jeden je tmavší, byť tam buňky jsou zvýrazněné modrou barvou, a druhý je světlejší. Ten je z dálky čitelný, protože je tam zelená jasná barva. To je výsledek reakce, kterou vědci vyvinuli.
„Za normálních okolností nemůžeme vidět, jak se léky v těle člověka rozvrství. K tomu slouží fluorescenční značky. To je vlastně barvivo, které nám označí molekulu v buňkách a my ji potom můžeme vidět pod mikroskopem. Díky tomu máme informaci o tom, kde se v těle nachází,“ vysvětluje Milan Vrábel z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.
To je velmi důležité vědět, protože na základě toho můžou vědci sledovat, jak a kde látka působí. Pokud totiž látka působí na místech, kde nemá, vznikají z toho vedlejší účinky.
Aby se buňka mohla rozsvítit, musí přímo v ní dojít k chemické reakci s fluorescenční značkou. Je v ní látka, která nesmí poškodit živé buňky, takže musí být netoxická a rozpustná ve vodě při teplotě lidského těla. Zatím takových látek není hodně a bývají nestabilní.
„Nám se nakonec podařilo docílit stability, ale i přesto zachovat reaktivitu, protože to jsou dva hlavní parametry, které jsou proti sobě. Když je něco reaktivní, rychle se to rozpadá,“ přibližuje výsledek téměř dvouletého experimentování Veronika Šlachtová.
A jak se ukazuje, tak právě různé varianty sloučenin triazínia umožňují vidět léčiva dlouhodobě.
„Když nejde o to, sledovat pouze aktuální stav, ale chcete něco sledovat v delším časovém úseku, tak právě naše látky by mohly poskytnout výhodu,“ dodává Šlachtová.
Nejen to, látky českých vědců mohou dokonce měnit barvu i během svého působení v lidských buňkách.
„V tom je krása naší metody. Můžeme ji měnit, může být zelená, červená nebo třeba modrá. To samozřejmě není proto, že se nám libí nějaká barva, ale každá má nějaké výhody a nevýhody. Obzvlášť, kdybychom je chtěli použít v nějakém komplexnějším systému, tak se dají kombinovat dvě různě barvy. Například kdybychom chtěli pracovat s nějakými organismy, tak tam potřebujeme, aby ty barvičky byly do červeného spektra a výš, protože to je vidět i přes kůži,“ upřesňuje Vrábel.
Princip nové české metody, který zveřejnil prestižní vědecký časopis Angewandte Chemie International Edition, zároveň umí nasměrovat léčivo v těle tak, aby cílilo pouze na nemocné místo, takže to prakticky znemožňuje vedlejší účinky. Podle Milana Vrábela stačí k léku přidat protilátky.
„Když léčivo, které je skutečně účinné v boji s rakovinou, pověsíme na nějakou protilátku, tak tímto způsobem můžeme dopravit léčivo přímo k rakovině, jenom na místo, kde působit má. Naše chemická reakce umožňuje i spojit molekulu protilátky s molekulou léčiva,“ dodává Vrábel.
Právě to teď přímo na léčivech vědci z Ústavu organické chemie a biochemie začínají testovat. A to i díky prestižnímu evropskému grantu ERC Proof of Concept, který je určený na převedení vědeckých výzkumů do praxe.
