Pohybově aktivní senioři mají lépe propojené neurony v mozku, ukázala studie
Fyzická aktivita chrání mozek i ve stáří. Neurovědci z univerzit v USA, Kanadě a Španělsku našli v mozcích fyzicky aktivních seniorů více proteinů, které udržují spojení mezi neurony. Studie o tom vyšla v časopise americké Alzheimerovské asociace.
O tom, že fyzická a duševní aktivita jsou pro lidské zdraví důležité, pochybuje málokdo. Z pokusů na myších ale vědci nedokážou přesně odvodit, jak se to projevuje u člověka, v tomto případě u seniorů.
Jak se balí lidská DNA? Čím začíná odpověď imunity na infekci? Jak fyzická aktivita ve stáří chrání mozek? Debatují biologové Petr Svoboda a Jan Pačes a herečka Kamila Špráchalová. Moderuje Martina Mašková
Teprve na mozcích lidí, kteří před smrtí souhlasili, že je odkážou vědě, dokázali vědci ověřit, jaký efekt má aktivní stáří. Pomáhá udržet zdravou mysl do pozdějšího věku.
„Látky jako synaptofyzin, komplexin, syntaxin, udržují mozek pohromadě, v dobrém stavu,“ vysvětluje molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Jak oddálit demenci
Vyšší hladinu potřebných proteinů naměřili autoři studie dokonce i v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou a s dalšími neurodegenerativními nemocemi.
Zajímavé je, že přislušné proteiny, které se zúčastní předávky signálu mezi neurony, nenašli vědci jen v hippocampu, kde sídlí paměť, ale i v jiných částech mozku spojených s kognitivními činnostmi.
Teď ověřují hypotézu, zda fyzická aktivita, třeba cvičení, dokáže nástup demence oddálit. U aktivnějších seniorů je totiž celý metabolismus rychlejší, a to mozku prospívá.
„Existují sbírky odkázaných mozků, které se pak studují. V Česku to zatím není tak běžné.“
Jan Pačes
„Když se mozek používá, rezaví pomaleji,“ poznamenává k tomu v nadsázce buněčný a molekulární biolog Petr Svoboda. „Mozek je podobně jako stroj v lepším stavu, když zůstává v chodu. Lépe sám sebe udržuje, pokud člověk cvičí.“
„V tomto případě nejde o odbourávání toxických komplexů, které se podílejí na vzniku Alzheimerovy nemoci, je to spíš provozní záležitost,“ upřesňuje expert.
Sbírky mozků
Důvodem, proč světová věda uvedené informace neměla dřív, je, že se pokusy na lidském mozku běžně dělat nesmí. Experimentují na zvířatech.
Autoři studie ale měli možnost použít mozky 400 lidí, kteří před smrtí souhlasili s použitím svých orgánů pro výzkumné účely. Ještě za života se budoucí dárci uvolili chodit na různá měření a pozorování.
V zahraničí je takový postup už poměrně zavedený. „Existují sbírky odkázaných mozků, které se pak studují, v Česku to zatím není tak běžné,“ říká Jan Pačes.
Těla pro vědu
Například v Británii se podobné vědecké projekty dají financovat i ze soukromých prostředků. Vědeckým institucím také přicházejí běžně peníze od lidí, kteří chtějí přispět k výzkumu konkrétní choroby.
V Česku je naopak těl pro vědu velmi málo. Přitom jsou třeba nejen pro výzkumy, ale i pro transplantace.
Když u sebe například v USA nemá občan pro případ havárie cedulku, že tělo může být použito na transplantace, vědci nemají šanci. „V České republice je to opačně,“ upozorňuje Pačes. Lékaři nehledají svolení, ale přípis, kterým pacient takové využití odmítá.
Poslechněte si celou reprízu pořadu Laboratoř o tom, jak fyzická aktivita ve stáří chrání mozek, jak se balí lidská DNA a čím začíná odpověď naší imunity na infekci. Debatují biologové Petr Svoboda a Jan Pačes a herečka Kamila Špráchalová.
