Vědci naučili potkany řídit auto za pamlsek. Radost z jízdy na ně působila jako léky
Možná jste už na internetu viděli záběry potkanů, jak drandí po laboratoři autíčkem vyrobeným z umělohmotné kuchyňské dózy. Z toho videa se stal virál. Na web ho dali neurovědci z univerzity v americkém Richmondu. Zkoumali plasticitu mozku. Jenže to potkaní autíčko - obrazně řečeno - dojelo dál. Až k bádání o vlivu radosti na naše tělo.
Neuroplasticita je schopnost mozku obnovovat se, souvisí i s učením a pamětí. Neurovědci z Richmondu ve Virginii si všimli, že laboratorní potkani, kteří mají hodně místa, hodně hraček, spoustu možností zábavy, se naučili „řídit“ rychleji než potkani z běžných klecí, takže usoudili, že pestré, složité prostředí má dobrý vliv na schopnost obnovy mozku.
Po zjištění o neuroplaticitě ale vědci ve výzkumu pokračovali. Potkanům dali lepší autíčko. Pořád je to umělohmotná dóza na kolečkách, ale všechny drátky i pneumatiky jsou odolné proti hryzání. Potkani se naučili zmáčknout páčku jako „pedálek“, aby se auto rozjelo.
Radši autem
Potkan si mohl pro pamlsek dojet anebo dojít a ukázalo se, že někteří potkani radši volili pracnější způsob - jízdu autem.
Dál vědci nechali jednu skupinu potkanů čekat na pamlsek třeba čtvrt hodiny, než je vypustili do jejich potkaní herny. Zjistili, že čekání na něco příjemného ovlivňuje chování a schopnost učení u potkanů. Potkani, kteří museli čekat, měli při testech lepší výsledky - lépe se učili, volili odvážnější postupy při řešení problémů atd.
Vedoucí vědeckého týmu neurovědkyně Kelly Lambertová v článku pro BBC napsala, že výsledky výzkumu nejen v Richmondu čím dál častěji nasvědčují tomu, že radost může ovlivňovat chemické procesy v mozku podobně jako léky.
Při jednom dřívějším výzkumu s potkany a kokainem vědci zaznamenali vyšší hladinu takzvaného „hormonu štěstí“ dopaminu už ve chvíli, kdy šlápl na páčku, aby o kokain požádal.
Pákistánský parlament bojuje s potkany. ‚Jsou tak velcí, že by se jich nejsíš bály i kočky,‘ myslí si mluvčí
Číst článek
Vliv na tělo
Radost má podle toho výzkumu z Richmondu také vliv na tělo, protože potkani naučení na očekávání pozitivních věcí začali nosit ocásky jinak. Vědce to překvapilo, něco takového ještě neviděli a tak pátrali po příčině. Fotku ocásku dali na sociální sítě a kolegové jim to vysvětlili jako „mírnější formu takzvaného Straubova ocásku, typickou pro potkana po konzumaci opioidu morfinu“.
Německý farmakolog Walther Straub zkoumal účinky léků a v roce 1911 přišel s teorií myších ocásků, podle které ocásek ve tvaru písmene „S“ souvisí s hladinou dopaminu. Z toho tedy vědci naznali, že těšení a radost, pozitivní emoce, ovlivňují příznivě celé tělo. Podle neurovědkyně Lambertové je náš mozek jako klavír - laděný prostředím, kde se pohybujeme. Stres a negativní emoce ho rozladí, radost naladí.
