Oteplování zrychluje. Tímto tempem bude problém s udržitelností klíčových systémů, říká klimatolog
Vědci varují, že svět balancuje na hraně, za níž by už byly porušeny závazky pařížské klimatické dohody, píše web Politico k výroční zprávě meteorologické služby EU Copernicus, z níž vyplývá, že letopočet 2024 byl celosvětově nejteplejším rokem v historii měření. „Průměrná teplota poprvé v dějinách České republiky přesáhla 10 stupňů,“ konstatoval pro Radiožurnál klimatolog z Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe Miroslav Trnka.
Podle citované zprávy byl loňský rok o 1,6 desetiny stupně teplejší než před industriálním obdobím v letech 1850 až 1900. Průměrná globální teplota zároveň dosáhla více než 15 stupňů. Které faktory se podílely na nových globálních rekordech?
Tím základním faktorem byla pokračující fáze El Niño v jižní oscilaci, to je velká klimatická oscilace postihující velkou část Tichého a Indického oceánu. Ve chvíli, kdy je naše planeta nebo jižní polokoule ve fázi El Niño, výrazně se otepluje povrchová vrstva oceánu a to přispívá k celkovému oteplení planety.
„Teplota poprvé v dějinách České republiky přesáhla 10 stupňů,“ konstatoval pro Radiožurnál klimatolog z Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe Miroslav Trnka.
Ten efekt postupně vyvanul během roku a od poloviny loňského roku můžeme mluvit o neutrálním enzu, což by mělo vést ke stabilizaci teplot. V zásadě se na konci předloňského roku předpokládalo, že rok 2024 bude sice velmi teplý, ale pravděpodobně nepřekoná ten rekordní rok 2023.
Stalo se však to, že oteplování pevnin předhonilo teplé oceány, což zčásti souviselo s velkými epizodami sucha. Je zjevné, že naše planeta byla celosvětově teplejší. To se loni týkalo i velké části Evropy a Severní Ameriky - paradoxně dvou kontinentů, které v minulosti nejvíce přispěly ke zvýšení koncentrace skleníkových plynů.
Přesnost na desetiny
S jakou mírou přesnosti dokládají data dopad změny klimatu na loňskou teplotní bilanci?
Data jsou v současnosti mimořádně přesná. Klimatologové mají k dispozici měření desítek tisíc stanic a k tomu družicová data měření bójí, které pokrývají beze zbytku celý svět už několik posledních dekád.
K tomu se mohou spolehnout na dnes už relativně bohaté archivy dat od poloviny 19. století. Od konce 19. století byla hustota pozemní klimatologické a měřící sítě velmi vysoká, takže spolehlivost dat a nejistota v odhadu se výrazně snižovala. Řekněme, že posledních 70 let máme data, která diagnostikují teplotu naší planety s přesností na desetiny stupně bez jakýchkoliv pochyb.
Rok 2024 byl také nejteplejším v historii Evropy s průměrnou teplotou 10,7 stupně Celsia. Jak z těchto výročních údajů vychází náš středoevropský region?
Na rozdíl od předchozích rekordních let jsme v loňském roce tento rekord sdíleli. Průměrná teplota byla vyšší než kdy předtím a poprvé v dějinách České republiky přesáhla stupně Celsia.
Lesy a půda loni nepohltily téměř žádné emise. ‚Oteplování musí výrazně zpomalit,‘ varuje klimatolog
Číst článek
Naše země výrazně přesáhla teplotu, kterou měla na konci 19. století, a to téměř o 3 °C. Byl to skutečně mimořádně teplý rok a ukazuje, jakým způsobem by vlastně klimatické poměry mohly vypadat v polovině tohoto století.
Kterou pasáž té výroční zprávy, kromě těch základních teplotních údajů, byste označil za stěžejní?
Já bych označil za stěžejní část, která se zabývá trendovými statistikami. Je to taková nenápadná tabulka ke konci zprávy, která ukazuje, jakým způsobem se mění teploty nejenom oproti průmyslovému období, ale také oproti teplotám na konci 20. století. Můžeme v ní vidět, že oteplování oproti předindustriálnímu období nejen pokračuje, ale také zrychluje.
Na překročení prahu 1,5 stupně oproti předindustriálnímu období jsme potřebovali zhruba 150 let. Přibližně polovina tohoto zvýšení však proběhla v posledních 30 až 40 letech. Pokud by další oteplování pokračovalo tímto tempem, dostane nás do poloviny tohoto století na teplotu výrazně přes dva stupně globálního průměru.
To neznamená pouze nedodržení závazků pařížské dohody a právní důsledky, které z toho plynou. Zásadní problém budeme mít především s udržitelností některých klíčových systémových služeb.
3:41
Jaké máme emise a co s nedostatkem písku? Manažer udržitelnosti se v Česku stává certifikovanou profesí
Číst článek
Požár v Kalifornii
Do jaké míry lze klimatické změně připsat rozsah a intenzitu nynějších ničivých požárů v Kalifornii? Pokud vezmeme v úvahu, že přicházejí po suchém roce, zasáhly vegetaci rozbujelou z předchozích let a rozdmýchávají je větry od oceánu.
Z části určitě ano, problematika kalifornských požárů je však o něco složitější. Atribuční analýza mi ale snad doloží, že sucho letos trvalo během zimy až do doby, kdy obvykle přichází v jižní Kalifornii srážky.
Je to významný faktor, který k tomuto požáru přispěl tak, že se potkalo nezvyklé sucho z konce loňského a počátku letošního roku s paradoxně velmi vlhkou situací po povodních na jaře roku 2024 v Kalifornii, které způsobilo nárůst vegetace. Vegetace nejdříve narostla a potom během sucha uschla.
K tomu přispělo to, že je letošní sezona sucha delší než obvykle a potkává se s obdobím výrazných větrů, které v Kalifornii panují a jsou známé jako El Diablo nebo Santa Ana.
Je tedy velmi pravděpodobné, že efekt klimatické změny bude u této konkrétní události kvantifikován. Obecně se klimatologové shodují, že klimatická změna zásadně přispívá změně požárního režimu, a to nejen v Kalifornii, ale na celém středozápadě Spojených států.
Letošní rok by měl být podle klimatologických odhadů teplotně možná mírnější. Můžeme stručně říci, jestli to platí?
Snad to platit bude, protože opravdu odeznělo El Niňo. Obvykle v těchto obdobích dochází k mírnému ochlazení povrchové vrstvy oceánu - jak Tichého, tak Indického oceánu. To přispívá k mírnému snížení globální teploty.
