K čemu sloužily skládky mamutích kostí? Mohou napovědět, jak žili takzvaní lovci mamutů
Odpadky považujeme většinou za něco neužitečného. Pro archeology je to ale zdroj informací. V Dolních Věstonicích na jižní Moravě je jedno z významných nalezišť skládek mamutích kostí, na které se zaměřuje aktuální archeologický výzkum. Skládky totiž mohou napovědět více o tom, jak žili takzvaní lovci mamutů.
„Nacházíme se přímo v lokalitě z mladého Paleolitu: Dolní Věstonice 1. Veřejnosti je toto období známé, jako doba lovců mamutů,“ říká vedoucí střediska pro paleolit a paleoantropologii Archeologického ústavu Akademie věd Martin Novák.
Stojíme na svahu mezi Pavlovskými vrchy a Novomlýnskými nádržemi. „To je lokalita, kde byla v roce 1925 nalezena Věstonická venuše,“ vysvětluje Novák. Tu ale její nálezce Karel Absolon objevil v takzvaném sídlišti. Tento výzkum se naproti tomu zaměřuje na to, co je okolo těchto kdysi obývaných míst. Na pravěké skládky odpadků, hlavně kostí ulovených zvířat.
Jedno takové naleziště, které vypadá jako jedna velká jáma, teď zkoumají odborníci. „To, co vidíme, je jen malý zlomek. Tehdejší skládku si musíte představit jako plochu 40 na 20 metrů, plnou mamutích kostí, která lemovala jeden okraj sídliště,“ vysvětluje Novák.
A právě z těchto pravěkých odpadků, dokážou archeologové vyčíst mnohé o životě lovců mamutů. „Dokážeme díky tomu poodhalit skladbu jejich potravy, protože jsou tady kosti celého spektra lovených zvířat,“ doplňuje vedoucí.
To nebyli pouze mamuti, ale i sobi, králíci nebo i lišky. Jejich kosti nesou stopy po způsobu lovu nebo zpracování – řezných ranách nebo úderech. A některých kostí se nemuseli lovci ani dotknout a přesto nám jsou schopny o tehdejší kultuře prozradit zásadní informace.
Přizpůsobení se
Asi dva kilometry od naleziště má akademický ústav své pracoviště. A tam jednotlivé kosti akademici zkoumají. „Budeme zkoumat zub lišky,“ avizuje Soňa Boriová, když vkládá zub pod mikroskop. „Může nám prozradit třeba informace, kdy byla liška ulovená,“ dodává.
A vysvětluje, jak se tato sezona a stáří ulovené lišky stanovuje. „Když se podíváme na sklovinu, tak na ní vidíme takové linie, které vypadají, jako letokruhy na stromě. A vy podle toho, který přírůstek je poslední, určíte období, kdy to zvíře zemřelo,“ říká Boriová.
Takové zuby tedy mohou akademikům prozradit, ve kterých obdobích u Dolních Věstonic lidé přebývali. A vypovídá třeba i o tom, že lovci mamutů následovali migraci zvířat mezi oblastmi v dnešním Polsku a dolním Rakousku. A Pálava pro ně byla pouhou zastávkou na této cestě.
„Mohlo to být klidně na několik týdnů až měsíců. Dávalo by to největší smysl v letních a podzimních měsících,“ vysvětluje s tím, že mamuti a sobi se na zimu přesouvali více na jih a lovci je následovali.
Mamuti na tomto území vyhynuli vlivem klimatické změny před asi 25 tisíci lety. S nimi zanikla i kultura jejich lovců. Martin Novák ale zdůrazňuje, že to neznamenalo jejich vymření. Jen změnili životní strategii. A právě to by podle něj mohlo být inspirací pro dobu, kdy se klima opět mění.
