Tramvají za plameňáky. Jižní pobřeží Francie nabízí netradiční podívanou, dalekohled s sebou
Sousloví „má rodná hrouda“ má pro obyvatele jihofrancouzského města Montpellier opodstatněný základ. V okcitánštině se totiž město jmenuje Clapas neboli Kamenná hrouda. Z města, které vzniklo už před více než tisíci lety, se můžete městskou hromadnou dopravou dostat až přímo ke Středozemnímu moři. A tramvaj vás sveze i k přírodní rezervaci s plameňáky a čápy.
„Rád pozoruji ptáky v jejich přirozeném prostředí. Teď se dívám na tenhle pár čápů. Slyšíte to charakteristické klapání zobáku?“ ptá se Jean-Pierre. Je z východní Francie a žije ve městě Nancy. Na jih přijel za dětmi, vnučkou, krásným počasím, mořem a hlavně ptáky.
I když o sobě říká, že není žádný ornitolog, tak vybavení pro sledování opeřenců má jako profesionál. Maskáčovou vestu, a hlavně velký fotoaparát, doslova kanón, kterým fotí několik čapích párů uhnízděných na košatém stromě.
Čápi klapou zobáky při námluvách, když vítají svého partnera, nebo třeba když jeden z nich na hnízdě vstane. Když k tomu ještě syčí a rozpínají křídla, tak varují a zastrašují jiného čápa nebo dravce.
Růžové klenoty pobřeží
Mimo čápů v rezervaci narazíte taky na volavky stříbřité, popelavé, racky, lysky, několik druhů sýkorek, ledňáčky ale i větší dravce jako káňata nebo sokoly.
Ptáky tady pravidelně počítají dobrovolníci: „Každý měsíc počítáme všechny vodní ptáky v lagunách nedaleko městečka Palavas-les-Flots. Další kolegové počítají ptáky na ostatních okolních jezerech. Tahle práce – to je prostě vášeň,“ svěřuje se Patrice.
Jeden dalekohled má kolem krku a další na stojanu. Právě s tímto vybavením počítá v rezervaci plameňáky.
„Minulý měsíc jsme napočítali tři tisíce plameňáků v okolí Palavas. Jsou tu celoročně, i když přelétají na různá místa. Hnízdí v Camargue a taky ve Španělsku. Další kolonie plameňáků jsou v Itálii, na Sardinii a taky třeba v Maroku. Je tady taky hodně kormoránů, kteří tu přečkávají zimu,“ dodává Patrice.
Nedostatek vody trápí lidi i ptáky
Na počítání ptáků není v rezervaci sám. Pomáhá mu kolega a jmenovec s prošedivělým vousem. Oba se obávají dlouhodobého sucha. „Tento rok je hladina vody v okolních mokřinách velmi nízko. Mnoho ptáků sem kvůli tomu vůbec nepřiletělo,“ vysvětluje.
„Nepršelo tu už tři měsíce. Nejhorší situace je v Pyrenejích, ale my se tomu velmi rychle přibližujeme. Potýkáme se s nedostatkem vody pro obyvatele i pro ptáky.“
Oba pozorovatelé předávají své výsledky dalším badatelům. Místní obyvatelé a výzkumníci mají strach jak z nedostatku vody v lagunách a mokřinách, tak i z růstu hladiny moře.
Hlavně nedaleká turistická centra jsou totiž doslova obklopená vodou – z jedné strany velkými jezery a kanálem a z druhé strany Středozemním mořem, které ukusuje stále větší kus pevniny. Obyvatelé a města na pobřeží se erozi zatím snaží zabránit důmyslným systémem hrází.
