Britský premiér Keir Starmer v sobotu řekl, že je jasné, že Evropa musí v NATO převzít větší roli. Co to ale znamená konkrétně? Jaké kroky je nutné udělat?
Opakujeme pořád to samé – začíná to u peněz, které vedou ke schopnostem, politická jednota je klíčová a u jednání musí být Brusel. Tak zrovna Velká Británie se svými skvělými vojenskými schopnostmi do evropského unijního rámce nezapadá. To znamená politická jednota, peníze, schopnosti, ochota vyslat vojáky k ochraně ukrajinského příměří. Řekněme, abychom byli dospělí, tak musíme mít skutečně jako dospělí přístup k obraně a bezpečnosti.

Když tedy mluvíme o penězích, tak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová mluvila na konferenci o tom, že Evropská unie by mohla uvolnit rozpočtová pravidla pro výdaje na zbrojení. Ty vojenské by se nezapočítávaly do přísně kontrolovaných limitů rozpočtového deficitu. Říkala také, že je nutné podpořit masivně společné zbrojní projekty. Čili jak podstatné to pro větší obranyschopnost Evropy je a jak rychle je to proveditelné?
Je to skvělá zpráva. Mě akorát udivuje, že přichází po třech letech války na evropských hranicích, to se přece mělo udělat už dávno, aby se rozvolnil tok kapitálu do obranné výroby, aby se uvolnily ruce státům, které chtějí do své obrany a obrany svých občanů investovat. Je to naprosto zoufalé, že Evropa k tomu potřebuje tři roky kruté války na svých hranicích, aby takové rozhodnutí padlo.

Jak dlouho bude trvat, než Evropa získá nějaké jednoznačné kapacity, které by jí umožnily být nějakým partnerem, silou, se kterou se musí počítat?
Vy můžete fungovat i na základě slibu, ale to nejdůležitější, co Spojené státy vyslaly jako signály – že chceme-li být u toho stolu – tak musíme začít něco dělat. První věc, kterou musíme udělat, je souhlasit s navýšením obranných výdajů, současnou minimální úrovní jsou tři procenta HDP na obranu, možná to bude víc.

Tou druhou je vyjádřit schopnost jednat spolu a představte si pozici, která pokryje země jako Slovensko a Maďarsko nebo třeba Dánsko, Švédsko, Německo nebo Francii. To je prostě velice těžké. A potom musíme zachovat akceschopnost obrany vyššího řádu, to je Severoatlantická aliance, jaderné garance, schopnost bránit se společně. Veškeré evropské iniciativy, po kterých volá (ukrajinský prezident Volodymyr, pozn. red.) Zelenskyj, musí být pilířem, který skvěle zapadne do toho transatlantického obranného rámce. Nesmí to být nějaký truc podnik, který z Evropy učiní nekompatibilní složku společné obrany.

Transatlantický rámec, o kterém mluvíte, zahrnuje model Spojených států předchozích desítek let. Ale co dnešní Spojené státy, jsou dostatečným garantem celé Severoatlantické aliance? Co jsme se vlastně dozvěděli od zástupců nové administrativy o tom, co chtějí udělat s NATO, co chtějí udělat s válkou na Ukrajině?
Spojené státy jsou tím jediným možným garantem. V tuto chvíli jejich příspěvek transatlantické obraně je pořád více jak nadpoloviční, 67 procent. Objemově mají v Evropě klíčové schopnosti, mají v Evropě zhruba 100 tisíc vojáků, ale už naznačují, že jsou připraveni vojáky z Evropy částečně stahovat ve prospěch třeba indopacifických priorit obranné politiky Spojených států. To už jsou poslední signály, že se s sebou musíme něco dělat.

Alianční záruky trvají, (americký ministr obrany, pozn. red.) Pete Hegseth vyjádřil vůli, že Spojené státy budou v alianci pokračovat jako hlavní garant v strategické oblasti a jediné, co chtějí, aby Evropa po 80 letech, kdy se bránila jenom částečně, převzala více zodpovědnosti v konvenční, tedy nejaderné, oblasti.

To je podle mého názoru solidní deal a myslím si, že je dobré na něj přistoupit, protože v dnešním světě, kdy Rusko má na své straně Čínu a některé další země, je potřeba vytvořit větší blok tak, aby jednání byla úspěšná. Ale jestli tam Evropa bude, to záleží na krocích, ne na slovech. Já jsem vlastně překvapený, že Macron musí svolat nějaký nouzový summit na příští týden. Očekával jsem, že v Evropě budeme schopni strategickou vizi zformulovat na ministeriádu obrany NATO, a potom ji prezentovat na Mnichovské bezpečnostní konferenci tak, jak to udělali Američané.

Český prezident Petr Pavel stejně jako další politici, včetně německého kancléře Olafa Scholze, vyzývali na konferenci k tomu, aby Evropa a Ukrajina byly u stolu při jednáních o míru na Ukrajině. Není s tím v přímém rozporu fakt, že se chystají jednání zástupců Spojených států a Ruska v Saúdské Arábii, kam nebyli pozváni ani Ukrajinci, ani Evropané?
Ano, je. Spojené státy už delší dobu pracují na vytvoření podmínek pro seriózní jednání o deeskalaci, ještě nebudu říkat jednání o míru, říkejme tomu jednání o příměří. Komunikují s Ukrajinou a Ruskem. V tuto chvíli využívají nejmenšího možného formátu, což je pro diplomacii naprosto logická volba, a čekají, zdali ta jednání přinesou nějaké hmatatelné výsledky.

Pokud Ukrajina bude trvat na tom, že Evropané, a otázka je, kdo bude Evropu zastupovat, mají být u stolu, tak to může způsobit to, že i Rusko řekne, že jeho spojenci mají být u jednacího stolu, což samozřejmě ve velkém snižuje šanci na dosažení společné pozice.

Proto právě Spojené státy v tuto chvíli chystají summit, který i symbolicky opouští Evropu – summity mezi Spojenými státy a Sovětským svazem se konaly tradičně v Evropě, a teď se odsouvá někam na Blízký východ. Jinými slovy, aby se zastavil ústup Evropy z výsluní, je třeba už nejen křičet a dožadovat se něčeho, ale nabízet, konat, zvyšovat kapacity, zvyšovat obranné výdaje a mít co nabídnout.

Tomáš Pavlíček, jva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít