Japonský brouk, latinsky Popillia japonica, patří do čeledi vrubounovitých, je tedy vzdáleným příbuzným chroustů či zlatohlávků. Má kovově zelenou hlavu a hnědé krovky. Rozpoznávacím znakem jsou bílé chlupaté proužky na zadní polovině těla. Vajíčka klade hlavně na dobře zavlažených loukách.

Hmyz sice měří jen zhruba centimetr, přesto dokáže napáchat značné škody. Nemá predátora a není zrovna vybíravý. Živí se květinami, vinnou révou nebo listy zeleniny i stromů, jako je lípa a bříza. Ničí je v obrovském množství, takže rostliny potom často umírají.

Značné škody mohou napáchat už jejich larvy. Ničí totiž kořeny trávy ve svém okolí. Právě tím na sebe ale mohou brouci upozornit a jejich množení by se tak mohlo podařit včas zastavit.

Letem světem

Hmyz, jak název napovídá, sice pochází z Asie, ale už několik let se šíří i v dalších částech světa. Dlouhodobě se mu daří v italském regionu Lombardie či částech Švýcarska.

Začátkem léta se objevil i v Basileji, a to přímo na trávníku tamního fotbalového stadionu. Proto bylo podle Jabůrka jen otázkou času, než se objeví o kus víc na sever, tedy v Německu.

Podle spolkové vlády zatím není důvod k panice. Důležité ale je, aby se hmyz včas podchytil. Jeho šíření totiž nahrává klimatická změna, protože se mu daří v teplejších oblastech.

Německo proto kvůli této hrozbě sází i na poněkud překvapivé metody, kterými se snaží tento druh hmyzu podchytit.

V Bavorsku a sousedním Bádensku-Württembersku postavili pasti, které mají listokaze japonského nalákat. Úřady při jejich rozestavování vychází z toho, že brouci jsou většinou do Německa zavlečení buď v zemědělském nákladu nebo například v kufrech cestujících.

Pasti jsou proto umístěné například u vlakových překladišť, dálničních odpočívadel anebo třeba na mnichovském letišti, a to jak v terminálu pro pasažéry, tak i pro nákladní kontejnery.

Právě díky této metodě se už podařilo zachytit první exempláře.

Pomoc obyvatel

Na jihu Německa je zatím více než stovka pastí, úřady ale žádají o pomoc i obyvatele. Hlavně zemědělci prý mají být na pozoru. Pokud náhodou nějaký kus najdou, mají ho zamrazit, vyfotit a snímek rychle odeslat ekologickým stanicím, které díky tomu budou mít lepší přehled o situaci.

Rozhodování bude právě na nich, obce samy nemusí sahat po aktivnějších opatřeních. Jelikož například italští vědci už ze zkušenosti vědí, že si listokaz své teritorium buduje postupně a v prvních letech se drží v okruhu asi deseti kilometrů, opatření budou zejména regionálního charakteru.

Situaci už teď přesto sledují i federální úřady s tím, že hlavní odpovědnost má Institut Juliuse Kühna. Jeho šéf Bernhard Schäfer varuje, že se hmyz může šířit hlavně zavlečením.

Lidé mají být ostražití ohledně toho, jestli brouka náhodou neobjeví třeba v nakoupené kytici, anebo jestli jim třeba při výletu do přírody nevlezl do batohu nebo do auta, ve kterém by se pak mohl šířit dalších oblast.

V podstatě stejně se vyjadřuje i spolkové ministerstvo zemědělství. Jeho mluvčí spoléhají na pomoc obyvatelstva, přičemž dodávají heslo, že by 85 milionů lidí šíření několika ojedinělých exemplářů mělo zaznamenat.

Václav Jabůrek, tko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít