Historik: Nedůvěra k expertům během epidemií není nic nového. Setkáváme se s tím už v 15. století
Už víc než šest měsíců bojuje Česko s pandemií koronaviru. Přestože se údaje o nově nakažených v posledních dnech zhoršují, někteří lidé odmítají dodržovat nařízení vlády a expertů a nosit na některých místech roušky. Podle Karla Černého, přednosty Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, nejde o nic nového. Jak řekl v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz, lidé se při podobných krizích v historii chovali obdobně.
Současná pandemie není první v lidských dějinách. Dalšími velkými byly třeba SARS, ebola, španělská chřipka, mor a podobně. Vidíte nějakou podobnost se současnou situací?
Především bych vás opravil, že ebola se naštěstí nikdy nevyvinula v pandemii, to bychom se asi vrátili do středověku a měli bychom daleko větší problémy, než máme s koronavirem.
Dezinformace kolem koronaviru zabily nejméně 800 lidí. Lidé se chtěli chránit požitím chemikálií
Číst článek
Podobnosti tady samozřejmě jsou, byť si myslím, že to asi nejsou příliš podobnosti biologické, spíš jsou to podobnosti kulturní a sociální, protože se mi zdá, jak to tak sleduji, že lidská společnost má tendenci reagovat na určité typy ohrožení v průběhu historie víceméně obdobným způsobem. Napadá mě třeba nedůvěra k expertům. To je něco, s čím se setkáme už v 15. století v Itálii.
Proběhly v tehdejších společnostech během krizí nějaké změny?
Určitě. Jestli máte na mysli proaktivní změnu, kdy se společnost mění, aby nějakým způsobem akomodovala riziko, nebo jestli je krizí společnost pasivně ovlivněna.
Tisíce lidí protestovaly v Berlíně proti covidovým opatřením vlády. Policie demonstraci rozpustila
Číst článek
Mám na mysli obě.
Úplně typickým příkladem pasivního ovlivnění společnosti je vysoká úmrtnost nebo případně nemocnost, která potom vede třeba k nějakým sociálním problémům. Takovým krásným příkladem je středověká černá smrt. To byla skutečně pandemie, která zasáhla významnou část světa. Jednalo se o – dnes už víme, že to byl skutečně pravý mor – onemocnění Yersinia pestis. Z tohoto období – je to 14. století – ještě neznáme přesná čísla, protože je to předstatistické období, ale odhaduje se, že v Evropě mohlo zemřít okolo třiceti procent populace. Zřejmě to dramaticky kolísalo lokálně – někde to bylo víc, někde to bylo míň – a to samozřejmě společnost velmi významně zasáhne. V mnoha ohledech pochopitelně negativně, ale jsou paradoxně také dopady, které jsou pozitivní, protože epidemie snížila přelidněnost některých oblastí, třeba v severní Itálii.
Fanoušci Pottera přišli kvůli koronaviru o tradici. Začátek školního roku neoslaví na King's Cross
Číst článek
A co proaktivní změny?
Aktivní reakce společnosti je typicky, že společnost si uvědomí – často pod vlivem expertů – že jsou tu nějaké kroky, které může učinit, aby omezila dopad takové hrozby, a společnost kroky začne uplatňovat a přijme je za své. Třeba v 16. století se začíná postupně uplatňovat systém karantén, sanitárních kordonů a jiných podobných opatření, to znamená, když v nějakém městě vypukne epidemie, společnost už ví, že musí celou komunitu izolovat, potlačit obchod. Lidé pochopitelně ekonomicky trpí, ale na druhou stranu se výrazně omezí šíření choroby.
A to je něco, co ve středověku téměř nenajdeme. Ve středověku je totiž choroba individuální záležitostí, ale v raném novověku si společnost začíná uvědomovat, že je potřeba naslouchat především lékařům, někdy kněžím a politikům, přijmout některá opatření za svá a ta se pak začnou systematicky uplatňovat. Šíří se většinou ze severní Itálie, která byla tehdy lékařsky na špičce. A jak se přijímají tato opatření po celé Evropě v 17. století, tak zřejmě jedním z důsledků je, že mor Evropu opouští. Poslední morová epidemie byla na začátku 18. století.
Práce z domova i proměna pravice
Zmiňoval jste, že i v minulosti měli lidé nedůvěru k expertům. To znamená, že neposlouchali lékaře a jejich doporučení?
To je téma, které se vrací znovu, znovu a znovu. Vybavuji si třeba úvod ke spisu Rolanda Capeluzia – to jsou 60. léta 15. století, je to lékařský spis o moru, kdy popisuje, jak probíhala epidemie ve městě Parma. Tam píše, že když celá epidemie proběhla, tak se lidi začali bouřit proti lékařům, protože je obvinili z toho, že za prvé lékaři k ničemu nebyli v průběhu epidemie, za druhé, že si jen nahrabali, a za třetí, že lékařská doporučení způsobila zbytečná utrpení celé řady lidí. Lékaři pak skončili ve vězení. Je pravda, že tehdy lékaři neměli příliš efektivní radu zrovna proti moru. Jedno dobré doporučení ale měli. Doporučovali evakuaci z postižené oblasti. To bylo to nejspolehlivější, co tehdy mohli udělat, protože antibiotika nebyla.
Tržby v maloobchodě se zvýšily o téměř dvě procenta. Prodávaly se výrobky pro kulturu či rekreaci
Číst článek
Ale na druhou stranu je potřeba říct, že společnost se také bouřila proti některým opatřením, která se už tehdy začínají objevovat, je to ten samý začátek renesance. Začínají se objevovat taková opatření typu, když je ve společnosti infekční choroba, nebudeme slavit pohřby, kde se sejdou desítky lidí a všichni omývají a oplakávají mrtvolu, což bylo pro tehdejší společnost strašně důležité kulturně a nábožensky, ale samozřejmě to podporovalo šíření některých chorob. Čili vypadá to, že lékaři byli alespoň z části nařčeni neoprávněně a vlastně to byl takový ten střet mezi racionálním – tehdy aristotelovským – logickým pohledem na svět, který reprezentoval lékař na jedné straně, a tradicí vnímanou emotivně a intuitivně ze strany širší laické veřejnosti.
Z toho, co jste řekl, se zdá, že už i v současné společnosti došlo k určitým změnám kvůli pandemii koronaviru. Myslíte si to také? A dojde ještě k nějakým dalším?
Ekonomická krize, která s velkou pravděpodobností přijde jako následek koronavirové epidemie, vlastně ještě ani nedorazila. Vypadá to, že teprve v průběhu následujících měsíců se bude ekonomická krize nějakým způsobem rozjíždět. Na tohle nejsem odborník, ale co tak sleduji tisk, tak to vypadá, že to bude jeden velký dopad, který nějakým způsobem společnost poznamená. Všimněte si jedné věci, kterou vidíme po celé Evropě a z části ve Spojených státech amerických. To je změna, kterou koronavirus přinesl.
Bez roušek v restauracích? ‚Lidé by se tvářili, že před sebou mají rozpitou sklenici,‘ vysvětluje epidemiolog
Číst článek
I pravicoví politici, kteří normálně bývají příznivci velké fiskální disciplíny, tak – teď mám na mysli třeba vládu Borise Johnsona v Británii, ale z části taky Trumpovu vládu ve Spojených státech amerických – se nerozpakují podepsat šeky na docela velké částky pro to, aby pomohli byznysu a lidem překonat tuhle kritickou situaci, což je novinka. Třeba před deseti lety v Británii by to bylo naprosto nemyslitelné, protože tehdy tam vládla představa, že si všichni musí utáhnout opasky, nesmí být schodek rozpočtu a tak dále. Najednou tohle neplatí. Čili vidíte, že i ta epidemie má zajímavé politické dopady.
A co změny v každodenním životě? Přestaneme si podávat ruce, přestaneme cestovat?
Na to bych asi potřeboval křišťálovou kouli. Já si teď ruce nepodávám. Řekl bych k tomu, že prožíváme období, které daleko přesahuje koronavirus a probíhá už dvě desetiletí. Jde o období dramatických sociálních a kulturních změn západní společnosti. Čili je otázka, co z toho je způsobeno čistě koronavirem a co z toho koronavirus jenom katalyzoval.
Představitel nového Batmana Pattinson se nakazil koronavirem, natáčení snímku se opět zastavilo
Číst článek
To, jak se mění takové věci, jako že chodíme nakupovat, chodíme na oběd a můžeme si zajít do hospody, nemůžeme si zajít do restaurace, protože to epidemiologická situace umožňuje, neumožňuje, rozvoj rozvážkových služeb, to zasahuje náš každodenní život docela významně. Ovlivňuje to běžné hospodářství, malé podnikatele, někteří lidé najednou zjišťují, že velmi obtížně ekonomicky přežijí a zase jsou jiné druhy zaměstnání, které kupodivu nacházejí nové příležitosti.
Nebo všichni zřejmě budeme v budoucnosti – a to je z mého pohledu docela významná změna – pracovat z domova v nějaké míře. A protože učím na lékařské fakultě, tak obrovskou změnou ve společnosti bude pochopitelně proměna ve výuce, která určitě zůstane, protože i po překonání epidemiologické krize jsme se já i mí kolegové posunuli vpřed při využívání nástrojů online výuky.
Středověká fake news o moru
V současné pandemii hrají významnou roli i média, která přináší lidem značné množství informací, což dříve nebylo. Při minulých epidemiích ještě média neměla takovou sílu. Myslíte si, že by se něco změnilo, kdyby lidé třeba v době španělské chřipky měli množství informací, které máme my dnes?
Myslím si, že u španělské chřipky ne. Ostatně označení španělská chřipka je výsledkem působení médií, protože ta chřipka nebyla španělská, byla americká s největší pravděpodobností. Jmenuje se španělská proto, že ve Španělsku v té době nebyla cenzura, protože Španělsko nebylo součástí konfliktu první světové války. Tam se právě začaly významně objevovat právě v tisku zprávy o tom, že mimo jiné španělský král Alfons XIII. onemocněl. A to vzbudilo velký zájem. A díky tomu má ta chřipka přízvisko španělská. Ale první případy byly identifikovány někdy na začátku roku 1918 ve Spojených státech amerických ve vojenských výcvikových táborech.
‚Nenecháme si nic nutit.‘ Spojené státy se nezapojí do společného hledání vakcíny proti koronaviru
Číst článek
Čili už tehdy média nějakou roli hrála, je ale nepochybné, že celospolečenská změna, o které jsem mluvil, je z významné části změnou toku informací a dostupnosti informací. Takže ano, žijeme ve světě, který si vytváří de novo ty kulturní a sociální kontexty, v nichž dneska žijeme a řešíme ten náš problém epidemický. To je něco, co jsme tady nikdy v minulosti neměli, protože jsme tady neměli především sociální sítě, neměli jsme facebooky, instagramy, TikToky, youtuby a jiné, které najednou dneska přicházejí a vytlačují média, která si tady století budovala kredit, budovala si dobrou pověst – včetně veřejnoprávních. A teď se setkáváme s tím, že spousta lidí místo toho, aby věřila The New York Times, tak věří tomu, co jim někdo řekne na facebooku, což je velký problém.
To souvisí i s mou další otázkou. V současné době se kolem pandemie šíří řada dezinformací a fake news. Bylo to tak i v historii?
Zcela určitě. To je fenomén, který se objevoval vždycky. Nemůžu podat informace specificky ke španělské chřipce, ale i za těch středověkých morových epidemií – to je téma, kterému jsem se věnoval – vždycky prudce rostlo nebezpečí, že si společnost vybere nějakého obětního beránka, kterého označí za viníka epidemie a půjde si to s ním vyřídit. Typicky, kdo byl první na ráně, byla židovská komunita. Nebo další, kdo byl na ráně – už jsem se zmiňoval o lékařích. To je další taková skupina, která nebyla bezpečná ve středověku. Potom to byli moroví hrobaři a vůbec takový ten personál, který poskytoval servis, nebo to mohli být žebráci.
Ve vnitřních prostorech pražských nádraží a na letišti od září jedině s rouškou, rozhodli hygienici
Číst článek
V Polsku je známo, že jeden z prvních kroků, který se tam dělal v 16. století, když se objevil mor, byl, že se vyháněli žebráci z měst. Čili v některých případech byli konkrétní lidé označeni přímo za viníky epidemie. Tehdy byla představa, že epidemie může být dílem buď magické manipulace, což znamená – populárně řečeno – čarodějnictví, anebo že je to výsledek nějakého zlovolného pokusu otrávit místní komunitu třeba za účelem ekonomického zisku, protože tentýž člověk pak prodával léky. To je případ, který je dokumentován pro 17. století do slezského města Frankenstein (dnes Ząbkowice Śląskie – pozn. red.). Čili fake news tady vždycky byly a jsou velmi nebezpečné. Způsobují ekonomické škody a stojí lidské životy.
Změnily v minulosti epidemie lékařství jako obor? A pokud ano, stane se to podle vás i tentokrát?
Nejsem lékař, takže o současné situaci moc hovořit nemůžu. V minulosti epidemie významně ovlivnily medicínu, ať už to byl středověk a počátek raného novověku, obrat ke komunitním opatřením proti moru, jako byly karantény a sanitární kordony. Slavným příkladem v 19. století, když přichází do Evropy epidemie cholery, je, že Britové si uvědomili, že cholera je spojena se zdroji vody. Takže přichází tahle představa, že společnost potřebuje čistou vodu, a vzniká zájem o dostupnost nezávadných zdrojů.
Roušku nasaďte v autobusu, sundat ji můžete v obchodě. Jaká jsou nová pravidla?
Číst článek
Někdy to ovlivňuje medicínu pozitivně, někdy taky negativně. Tenhle konkrétní příklad s cholerou bohužel vytvořil představu, že epidemické choroby jsou především s nedostupností čisté nezávadné vody. Pak se britská koloniální správa pokusila podobné paradigma uplatnit v Indii při propuknutí poslední morové pandemie. To bylo na konci 19. století. Ale mor není způsobován kontaminovanou vodou. Takže investovali obrovské peníze do zásobování vodou a v celku jim to k ničemu nebylo. Je to tak, že krize medicínu nějakým způsobem nakopne a najednou se velké úsilí začne věnovat právě řešení toho konkrétního případu. Vidíme to kolem sebe teď, když sledujete zprávy a věnujete pozornost tomu, kdo všechno vyvíjí vakcínu proti koronaviru, tak je zajímavé, že je to celosvětový sprint za tím, kdo ji první bude mít a kdo bude mít první kvalitní vakcínu.
