Na kole proskakuje skrze domy. ‚Dokážu přesvědčit hlavu, že je vše v pohodě,‘ říká extrémní cyklista
Uličky Valparaísa, které hostí jeden z nejslavnějších sjezdů městem, jsou tak úzké, že trasa vede i přilehlými domy. Zkušený závodník jimi prolétává bez myšlenek, na autopilota. „Vím, kde je hranice, kdy doopravdy riskuji, na tu hranici se moc často nechci pouštět,“ popisuje v pořadu Host Radiožurnálu fourcrossař Tomáš Slavík, mistr světa na kole i u rybníka v disciplíně chytání kaprů.
Účastníte se mimo jiné i sjezdařských závodů ve městech. Který z nich je nejlepší? Je to to Valparaíso?
Valparaíso je absolutní legenda mezi městskými sjezdy. Má nejdelší historii, je zároveň nejrychlejší, nejnebezpečnější a nejvíc navštěvovaný, vlastně všechno nej. Jestli má závodník městských sjezdů nějaký cíl, co chce vyhrát, tak je to Red Bull Cerro Abajo ve Valparaísu.
Kdo při fourcrossu sráží ostatní, skončí na černé listině. Mezi nejlepšími závodníky platí džentlmenská dohoda, líčí Tomáš Slavík
Koukáme se na záznam vašeho sjezdu. Co vám při tom běží hlavou?
Je to za těch 32 let závodění takový zautomatizovaný autopilot, který jede a není prostor na přemýšlení.
Na videu jedete velmi úzkými uličkami. Toto ani nejsou schody, to jsou takové skoky. Teď byla nějaká rampa, střecha...
... tady projíždíme do domu...
Jak to, že projíždíte domem?
To je ve Valparaísu legendární, že se prokopou díry do domu a proskakuje se domy.
Lidé se vystěhují?
Normálně je to pro ně skoro až čest. Dostanou za to nějaké dolary.
Teď jste někoho předjel.
To byl předjezdec, tréninková jízda. Jezdíme po jednom.
Při celé jízdě vás sleduje dron. Ten muž, který vás natáčí, je minimálně stejně velký frajer, jako jste vy.
To je mimochodem zrovna dronař, který teď s Maxem Verstappenem lítal s formulí 300 kilometrů v hodině. Je to absolutní jednička ve svém oboru. Sleduje mě celou trať, skoro tři kilometry, a aby měl signál, tak za námi letí ještě velký dron, který přenáší signál.
Jak to, že to kolo pod vámi při těch skocích nepraskne? To letíte třeba deset metrů?
Jsou tam velká géčka (gravitační přetížení – pozn. red.), opravdu velká géčka. Někdy v zatáčkách můžeme dosáhnout zatížení až 8G, takže to jsou šílenosti.
Jednou jste zvítězil poté, co jste si v tréninku přetrhal vazy v kotníku?
Ano.
Jste normální?
Je to prostě adrenalin. A pak samozřejmě nějaká fyziopráce, chtíč a nasazení. Člověk dokáže někdy svoji hlavu přesvědčit o tom, že je vlastně všechno v pohodě.
Co je pro vás riziko? Máte tu hranici jinde než my?
Já nějak vím, kde je hranice toho rizika, kdy doopravdy riskuji, takže se na tu hranici moc často nechci pouštět. Jenom ve finálových jízdách, tam na hranici rizika jdu hodně, ve velké části jízdy. Ale když to porovnám s ostatními jezdci, to riziko ve svém věku už tolik nepřekračuji, jako ti mladší kluci.
Rybářská vášeň
Poté, co jsme si projeli před chvílí kousek adrenalinové tratě, tak můžeme jít na ryby, ne? Kde máte svoje místa, povídejte...
To nemůžu nikomu prozradit, samozřejmě. Ale každý správný rybář má svoje místa, o kterých se nemluví.
Chápu to dobře, že toto je vyvažování vašeho adrenalinu, extrémů, kdy pořád musíte mít zapnutou hlavu?
Je to tak. Jsem strašně rád, že jsem s rybařinou začal prakticky ve stejnou dobu jako s tím kolem.
V pěti?
Myslím, že jsem začal dokonce dřív než s kolem, ve čtyřech. Protože táta chytal ryby, jezdili jsme na chatu a tam byla řeka, malý Sláva stál furt ve vodě a zkoušel chytat ryby. To mě prostě nejvíc zajímalo.
Malý Sláva je kdo?
To jsem já. Malý Sláva stál ve vodě a vůbec jsem nevěděl, že kolo bude můj život a moje povolání a že rybařina bude moje největší vášeň, která vytváří takový ten životní balanc, o kterém všichni mluví. Vytváří můj životní balanc, kdy mám na kole úplný extrém, a na rybách ten opačný.
A když jsem se dočetl, že jste reprezentoval ČR – to je co za sport? Kdo vytáhne největší kus?
Člověk si vylosuje své chytací místo, tam sedí šest dní a snaží se ulovit co největší ryby. Počítají se tři největší ryby. Letos na mistrovství světa soutěžilo 106 týmů z celého světa, 26 národů, a nám se historicky poprvé podařilo vyhrát. Takže jsme s mým kolegou mistři světa v kaprařině.
V čem se liší zátěž závodění ve fourcrossu od bikrosu? A proč se Tomáši Slavíkovi přezdívá také Datel? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
