Rozhovor s Marcelem Kolajou, lídrem kandidátky České pirátské strany
Český rozhlas přináší rozhovory s lídry všech stran a uskupení, které kandidují v červnových volbách do Evropského parlamentu. Na otázky moderátorky odpovídá Marcel Kolaja, lídr kandidátky České pirátské strany.
Na úvod předvolebních rozhovorů prosím vždy o dva tři hlavní body, tezovitě, krátce, co budete prosazovat v Evropském parlamentu.
Pro Piráty je důležité to, abychom říkali v politice skutečnou realitu a pravdu. A máme odvahu ji říct.
Věřte, že to říká řada konkurenčních stran.
Málo politických stran skutečně říká, že je tu klimatická krize, že je potřeba s ní bojovat, a současně že musíme pracovat na větší konkurenceschopnosti Evropy. Chtěli bychom podpořit inovace, chtěli bychom podpořit moderní technologie tak, abychom bojovali s klimatickou krizí a současně podpořili silnou a konkurenceschopnou Evropu.
A současně přinášíme zahraniční politiku s rovnou páteří, myslím, že to jde vidět i na tom, jakou politiku dělá náš ministr zahraničí Jan Lipavský, to stejné děláme v Evropském parlamentu. A současně, když už se bavíme o ekonomické transformaci, která je nevyhnutelná právě kvůli klimatické krizi, tak chceme, aby ekonomická transformace proběhla spravedlivě.
To znamená, v regionech, jako je třeba Moravskoslezský kraj, Karlovarský kraj, to nedopadlo negativně na lidi, ale aby naopak to zvýšilo konkurenceschopnost těch regionů, aby lidé pracovali v práci, která má třeba větší přidanou hodnotu.
Slyšela jsem vaše tři hlavní body, tak když začnu od posledního čili fond spravedlivé transformace, který má peníze a tuším, že zrovna 19 miliard třeba zrovna pro Moravskoslezský kraj, nefunguje dostatečně?
Bohužel to, co vidíme často v regionech, je, že peníze končí v kapsách nějakých fosilních baronů, a to rozhodně nepovede k úspěšné ekonomické transformaci, to jenom ještě více napakuje už oligarchy, kteří vydělávají teď velké množství peněz a často u toho likvidují životní prostředí.
Myslíme si, že by to skutečně mělo jít zaprvé do domácností, aby to podpořilo lidi, abychom lidi dokázali rekvalifikovat, aby práce, která už za třeba deset let nebude existovat, a možná u některé práce se bavíme o tom, že to bude i dříve, aby dokázali jít dělat jinou práci.
A není to spíš práce pro české ministerstvo sociálních věcí a problematiku třeba programu zaměstnanosti?
Samozřejmě rozdělování dotací potom spadá do působnosti jednotlivých členských zemí. Nicméně to, jakým způsobem jsou nastaveny dotace na evropské úrovni, také ovlivňuje.
To znamená, že zcela konkrétně například navrhujeme, že vezmeme ročně deset miliard z modernizačního fondu a přesuneme je do sociálně klimatického fondu tak, aby peníze nešly fosilním baronům, ale aby peníze šly do domácností a lidem, které je potřebují na ekonomickou transformaci.
Dále jste mluvil o zahraniční politice s rovnou páteří, co máte v programu. Tam problematizujete, že z vašeho úhlu pohledu jde spíš o 27 samostatných národních zahraničních politik a jednoho unijního mluvčího. Čili jak byste si představoval nějaký jednotnější hlas zahraniční politiky Evropské unie? Jste tedy pro zrušení práva veta?
To takzvané právo veta neboli rozhodování jednomyslnosti v Radě Evropské unie je ve skutečnosti mechanismus, který se používá pro skutečně malou část politik v Evropské unii.
Ale klíčovou, zahraničí, finance…
Jako je například zahraniční politika. Tam, kde se používá ta takzvaná kvalifikovaná většina, jako je vnitřní trh, to skutečně velmi dobře funguje. V zahraniční politice máme velký problém v tom, že když potom přijde jeden premiér, jako to třeba dělá Viktor Orbán, a zablokuje něco velmi důležitého, jako jsou třeba sankce proti ruskému režimu, tak zbytek Evropy se na to kouká anebo se nechá Viktorem Orbánem vydírat.
A to si myslíme, že je špatně. Oslabuje to celou Evropu geopoliticky, a tím pádem to oslabuje i Českou republiku a je potřeba tento systém změnit.
A pokud tedy by bylo zrušeno právo veta, tak neoslabí to Českou republiku v tom slova smyslu, že bude převálcovávána silnějšími, většími státy?
Samozřejmě někdy v budoucnosti se může stát, že bude existovat něco konkrétního, co by chtěla Česká republika v zahraniční politice prosadit a bude jediná, nebo bude jediná, která bude chtít něco zastavit, co Evropa chce udělat.
Riziko samozřejmě existuje, nemaluju to na růžovo, na druhou stranu, když se podíváme na data, která máme z minulých rozhodnutí, tak analýzy celkem jasně říkají, že situace je přesně obrácená. Česká republika často něco chce a potom přijde někdo, kdo to zablokuje. Viktor Orbán například sankce vůči ruskému režimu, Kypr sankce vůči běloruskému režimu. To znamená, že ve výsledku, když se podíváme na misky vah, tak to České republice celkem jasně škodí.
Prosazujete funkční digitální trh, tam tedy je pravda, že dochází na to, co říkáte, nebo došlo, že je tu veto na digitální daň například ze strany Irska a Lucemburska. Jak byste si představoval funkční digitální trh a jeho zavedení?
Daňová politika souvisí také s digitálním trhem, ale digitální trh je mnohem širší. Chtěli bychom, aby digitální trh byl jednotný tak, jak to je u ostatních trhů. Ale to, že například existuje takzvaný geoblocking, to znamená, že občané z České republiky nemají přístup k audiovizuálnímu obsahu v takové míře, jako třeba němečtí občané, to je něco, co likviduje myšlenku jednotného trhu, a to bychom chtěli změnit.
A byla by to tedy nějaká regulace?
Ano, byla by to legislativa, která jen tak mimochodem už v Evropském parlamentu je několik let na přetřesu a pořád se tam politické síly tahají o tom, jestli takzvaný geoblocking, to znamená zablokování přístupu k obsahu na základě toho, kde se občan nachází, má existovat, nebo nemá existovat. Tvrdíme, že v digitální době v 21. století, jestli že fyzicky jste v České republice, v Německu nebo ve Francii by vás nemělo omezovat v tom, jaký obsah na internetu vidíte.
Otázka, už velmi stručně, jestli Evropská unie není přeregulovaná? Právě se shodla také na regulačním rámci pro umělou inteligenci.
Určitě není přeregulovaná regulačním rámcem pro umělou inteligenci. Ten je potřeba. Můžeme se dívat na jednotlivá opatření, jestli nevytváří příliš mnoho byrokracie někde, a tam je osekat, to v každém případě, ale celkově bych řekl, že přeregulovanost vyloženě ne, není.
Celý rozhovor najdete na zpravodajském serveru Českého rozhlasu iROZHLAS.cz.
