Velká rozhodnutí Lipavského, Kalouska a Grolicha. Jeden zůstal, druhý odešel a třetí nikam nepůjde

Praha 3. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Muž číslo 1 – Jan Lipavský 

Komentuje šéfredaktor časopisu Reflex Martin Bartkovský

Jan Lipavský už není Pirátem. Byl jím vůbec někdy?
Podle mě byl Jan Lipavský zásadním Pirátem. Za Piráty si odkroutil celé jedno funkční období jako poslanec a měl ve straně poměrně vysoké funkce. Na post ministra zahraničí se celkem systematicky připravoval už během své kariéry poslance. Byl místopředsedou zahraničního výboru, měl celou řadu funkcí, které ho pro tuto roli předurčovaly. Kdyby volby dopadly jinak, tak byl právě on pirátským nominantem na ministra zahraničí. Jan Lipavský určitě Pirátem byl, ale je otázka, nakolik se Pirátem cítil v poslední době. Rozhodně se Pirátem necítil v posledních dnech, kdy jeho frustrace z té strany očividně vyvrcholila v to, že z ní nakonec vystoupil.

Jan Lipavský předával premiérovi demisi, ale ve vládě zůstává. Jak to tedy nakonec bylo? Premiér tu demisi nepřijal, nebo ji Jan Lipavský nakonec stáhl?
Mám za to, že platí verze, kterou oba pánové prezentovali, a to, že Jak Lipavský demisi podal a Petr Fiala ji nepřijal. Koluje to jako taková anekdota. Bůh ví, co měl vlastně Jan Lipavský v těch deskách, které za Petrem Fialou nesl, protože tihle dva si spolu telefonovali, už když byl Jan Lipavský v Americe. Jan Lipavský je v kontaktu s Hradem, byl s prezidentem Petrem Pavlem. Tyto domluvy podle mě probíhaly dávno předtím, než své rozhodnutí oznámil. Vzhledem k tomu, že všechny vládní strany, ať už z koalice Spolu nebo z hnutí Starostové a nezávislí, vyjádřily Lipavskému podporu, tak ministrem nakonec zůstal. A mně to tak přijde asi v pořádku.

Jak moc upřímná je podpora třeba od TOP 09, která slovy své předsedkyně Markéty Pekarové Adamové artikulovala, že by místo ministra zahraničí mohla dostat, respektive, že má nějaké personální kapacity, aby navrhla ministra zahraničí. Není to teď TOP 09 trochu líto?
Líto jim to asi být může. Na druhou stranu nevím, do jaké míry by se TOP 09 chtěla pouštět do přestřelky s ministrem, který nikomu nevadí a funguje na něm koaliční shoda. TOP 09 může mít nějaké drobné mrzení. Asi není tajemstvím, že TOP 09 byla nejvážnějším zájemcem o Jana Lipavského ve smyslu, aby změnil svoji stranickou příslušnost. Ten se ale rozhodl nevyužít nabídky žádné ze stran a pokračuje jako nestraník. TOP 09 určitě nějakou hořkost cítit může, ale myslím si, že nakonec budou v rámci celé koalice a v rámci vývoje jejich volebních preferencí i oni rádi, že z toho není další roztržka. Protože jestli něco tahle vláda nepotřebuje, tak je to další přestřelka o to, kdo má nebo nemá být ministrem.

Navíc teď řešíme velkou rekonstrukci vlády. Končí ministr pro místní rozvoj, končí ministr pro legislativu, ministr průmyslu jde do Bruselu, tak se asi premiér Petr Fiala z ODS zasazoval o to, aby alespoň ministr pro zahraniční věci zůstal stejný?
Já si myslím, že tomu všechno nasvědčuje. Ti dva, i když je vidíte i na té tiskové konferenci, tak mezi sebou nemají žádné rozbroje. Ostatně Jan Lipavský ani Hrad se netají tím, že tam ta kontinuita a společná řeč pokračují, že nejsou vůbec v rozporu. Jan Lipavský plní zahraniční politiku České republiky tak, jak ji definuje vláda, jak ji chce mít Petr Fiala, jak o ní často mluví třeba poradce Petra Fialy Tomáš Pojar. Takže tam je ta linie jasná a myslím si, že rozvíjet tady nějaké debaty nebo malé bouře je to poslední, co by si tahle vláda přála a potřebovala.

Přesto ta demise-nedemise, to parafrázuji Radka Vondráčka z ANO, tak nebyla to jenom taková hra? Dokážou to voliči pochopit, proč Jan Lipavský jako nestraník ve vládě nakonec zůstává?
Myslím si, že ano. O Janu Lipavském se často hovořilo jako o takovém ne-Pirátovi, abych použil citaci jednoho z velikánů české politiky. Ale on vlastně vystupoval velmi v souladu s politikou koalice Spolu, ignoroval různá prohlášení na Pirátském fóru, že by Česko mělo třeba méně podporovat Izrael. Hlavně Piráti z druhého křídla, než ke kterému Jan Lipavský patřil, ho nabádali, aby byl ve svých výrocích zdrženlivější, nebo naopak ostřejší vůči Izraeli. A Jan Lipavský nic takového nepředváděl. Takže si myslím, že ta jeho politika je pro voliče vlastně čitelná a mně přijde vtipné, když to komentují poslanci hnutí ANO, které je známé tím, že odvolávalo ministry pomocí SMS. Myslím si, že tady ta demise–nedemise je jenom takový malý zoubek na celé té rekonstrukci–nerekonstrukci vlády, kterou teď Petr Fiala dělá.

Odchodem od Pirátů se vyřešilo i to, že Jan Lipavský nebude kandidovat na šéfa strany po Ivanu Bartošovi. Co tedy dál? Je nestraníkem, zůstává ve vládě Petra Fialy. Zůstane nestraníkem až do sněmovních voleb příští rok? A co potom?
Předpokládám, že ve vládě zůstane. Nevím, co dalšího by se ještě muselo stát, aby to tady po té vládní rošádě vyhnalo Jana Lipavského z vlády. A co dál? Nabízí se samozřejmě funkce nějakého diplomata. Ale je otázka, kdo ho bude případně někam do zahraničí vysílat, zda to ještě stihnou, nebo jestli tam dojde k nějaké náhradě. Ale to jsou opravdu všechno jenom spekulace a ani Petr Fiala, a už vůbec ne Jan Lipavský, když se ho na tohle novináři ptají, nechce o své budoucnosti vůbec spekulovat. On se nyní opravdu soustředí na českou zahraniční politiku. V době, kdy tohle celé řeší, tak začal Írán bombardovat Izrael, takže si myslím, že má plné ruce práce s aktuální agendou a úvahy o budoucnosti jsou asi hodně vzdálené. Ale myslím si, že by byla škoda ho v té diplomacii dál nevyužít.

Muž číslo 2 – Miroslav Kalousek

Komentuje Kateřina Perknerová z Deníku

Po patnácti letech v TOP 09 oznámil svůj odchod jeden ze spoluzakladatelů té strany, Miroslav Kalousek. Proč zrovna teď?
Myslím, že se to dalo očekávat. Miroslav Kalousek už rok vydává signály, že s tou stranou není úplně komfortní co se týká jejího směřování a názoru, především rozpočtové politiky. A také nebyl úplně v souladu s kroky předsedkyně Markéty Pekarové Adamové. Tudíž bylo jenom otázkou času, kdy za sebou zavře dveře. Ať už hlasitě nebo potichu.

Nebyl třeba i v souladu s tím, jak se vedení postavilo k jeho nenominaci do voleb do Evropského parlamentu? Byť dostal tu podporu od regionálních organizací.
Pochopitelně to taky, ale nemyslím si, že by to bylo z 90 % tím hlavním důvodem. Miroslav Kalousek skutečně chce být buď v pozadí, anebo viditelným, jednoznačným primárním aktérem politického dění. A to mu TOP 09 pod Markétou Pekarovou Adamovou zkrátka nenabízela. A samozřejmě to, že ho nakonec nenominovali do Evropského parlamentu, tak to byl políček, který těžko mohl vydýchat.

Miroslav Kalousek se v poslední době netajil kritikou TOP 09. Jak se to stane, že člověk, který byl v minulosti součástí vedoucích struktur, byl ministrem a tak dále, se nakonec myšlenkově odloučí od toho, kam ta strana směřuje?
Není to úplně nepřirozené, protože TOP 09 se opravdu od těch původních hesel otců zakladatelů posunula. A tady jenom připomeňme, že to byl především Miroslav Kalousek, kdo s ideou TOP 09 přišel a Karla Schwarzenberga jenom přizval čistě na post šéfa diplomacie a dvojky v TOP 09. Základní parametry stranické politiky ale skutečně určoval Miroslav Kalousek. A to byly parametry politiky rozpočtově odpovědné, kdy snižování daní a úsporná opatření byly mantrou TOP 09.

TOP 09 se posunula trochu do středu a právě ta rozpočtově odpovědná politika už podle mého názoru nebyla tím nejdůležitějším, na čem ve vládní koalici TOP 09 teď právě ve vládě Petra Fialy trvá. Miroslav Kalousek jako exministr financí to těžce snášel a je hluboce přesvědčen o tom, že v České republice by měla být strana, která by měla právě na tomto pilíři postavit svoji politiku vůči voličům.

Takže ji bude zakládat?
Myslím si, že bude. Hovořil o tom už v minulých měsících a v rozhovoru mi také říkal, že ideální dobou na to, aby vznikla nějaká strana, je konec roku 2024, nejpozději leden, únor 2025, protože se musí pochopitelně utvořit nějaké struktury, oslovit případné kandidáty do Poslanecké sněmovny a to je tak zhruba těch sedm, osm měsíců před sněmovními volbami nejvyšší čas. Myslím si, že je hluboce přesvědčen o tom, že taková strana by ve sněmovním hlasování překročila pětiprocentní hranici.

Taková strana by ale mohla ohrozit jeho dítě, TOP 09, ne?
Myslím si, že už je to poslední, o čem teď Miroslav Kalousek přemýšlí. Nehledě na to, že si nemyslím, že je úplným příznivcem toho, kde se teď trojblok Spolu nachází. On to vnímá tak, že to je zrada všech těch z finančního hlediska extrémně pravicových kánonů. Petr Fiala od nich odešel, Zbyněk Stanjura vlastně dělá téměř sociálně demokratickou politiku, nebo velmi mírnou středopravou politiku a to se Miroslavu Kalouskovi prostě nelíbí. Pokud by kvůli tomu měla TOP 09 zaniknout, asi plakat nebude.

Poslední otázkou se vrátím k té první, ve které jsem se ptal, proč k jeho odchodu dochází právě teď. Může být iniciativou Miroslava Kalouska i to, že na sebe strhne pozornost od té vládní krize?
To si nemyslím. Jsem hluboce přesvědčená, že Miroslav Kalousek měl jako systematicky uvažující stratég přesně naplánováno, kdy zhruba se do toho pustí, kdy to zveřejní a kdy pak představí i svoji novou stranickou strukturu. Nevalný výsledek koaličních stran v krajských a senátních volbách mu k tomu udělal výborné předpolí, protože teď může říkat, že tak, tak jak to dělají, to evidentně nefunguje. Voliči chtějí něco jiného, něco razantnějšího a myslím si, že jediný důvod proč to udělal až teď je, že sháněl další výraznější, známější tváře, aby to nebyla pouze strana jednoho muže.

O nichž se tedy brzy asi dozvíme…
Ano. A myslím si, že mezi nimi mohou být i tváře, které jsme dříve vídali v České národní bance, Miroslav Singer nebo Mojmír Hampl. Uvidíme.

Muž číslo 3 – Jan Grolich

Komentuje politolog z Masarykovy univerzity Otto Eibl

Poslední příběh, který bych s vámi rád dnes rozebral, je story současného lídra lidovců na jižní Moravě, lidovecká hvězda, hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, který tento týden vyslal do světa signál, že se i přes četné výzvy nakonec nebude ucházet o post předsedy KDU ČSL. O tom se bude hlasovat na sjezdu strany 18. a 19. října. Proč odmítl na ten post kandidovat?
Myslím si, že v tuto chvíli je jenom málo těch, kdo by skutečně chtěli vést KDU-ČSL. Ta strana se potýká z mnoha problémy a i když si já osobně myslím, že na politickou mapu České republiky patří, tak v tuhle chvíli trpí nějakým dědictvím z minulosti, trpí možná i nějakou personální vyprázdněností a to je něco, co jeden člověk ze dne na den nezmění. Navíc v té straně už dlouhodobě proti sobě vystupují různé proudy, což je samozřejmě v pořádku a to k demokracii a do demokratických stran patří. Ale tady svádí souboj opravdu hodně konzervativní křídlo s tím liberálnějším a jejich spory, které jsou vynášeny velmi často na veřejnost, té straně nesvědčí. V danou chvíli nevím, jestli ta strana dokáže vygenerovat nějakého sjednotitele, který by je dokázal usmířit. Jinými slovy, i kdyby se Jan Grolich stal předsedou, určitě by spoustu lidí zaplesalo, tak budou ve straně stále zůstávat lidé, jako je třeba senátor Čunek, který reprezentuje to druhé křídlo a je velmi viditelný právě v těch kritických okamžicích a do určité míry on má potenciál tu stranu, to nové vedení, které by nastavovalo nový směr, oslabovat.

Díval jsem se, že Jiří Čunek reagoval na sociálních sítích na video, které k tomu rozhodnutí pan Grolich natočil. Podpořil ho v tom, že nakonec zůstane blízko svým lidem na jižní Moravě, kteří ho podpořili teď v těch krajských volbách. Chápu to tedy tak, jak o tom mluvíte, že Grolich nechce kandidovat, protože se bojí, že by nemohl být tím sjednotitelem, že by mohl i spáchat nějakou politickou sebevraždu, protože KDU nemá dobré preference, máme rok do těch sněmovních voleb. Nemusí uspět, pokud nebude součástí koalice Spolu?
Nechtěl bych říkat, že se něčeho bojí, ale platí i to, co říká on sám, že cítí zodpovědnost na jižní Moravě. Přeci jenom máme pár dní od voleb a on obhájil poměrně razantně a silně svůj mandát a chce v něm pokračovat. Aby mohl být předsedou strany, tak by to nutně znamenalo přesun z Brna do Prahy. Musel by být blíž centru, což by mu působilo asi problémy právě v kontextu výkonu hejtmanské funkce. A asi by ho za to nepochválili ani doma. Takže k tomu rozhodnutí došel po zralé úvaze. A vlastně je dobře, že to udělal už teď před sjezdem, kdy alespoň zmenšil prostor pro možné spekulace, jestli by mohl a co by se stalo. V tuhle chvíli se o tohle nemusí hrát, nemusíme o tom přemýšlet a můžeme se soustředit na to, kdo do toho opravdu bude chtít jít.

Podle jeho slov mu to radila i manželka, že by tím, když budu parafrázovat, své voliče na jižní Moravě zradil, kdyby najednou, když se připravoval na funkci hejtmana, odjel a byl by ve vládě v Praze. A sám Grolich říká, že by šéfem KDU měl být někdo z ministrů. Kdo by měl být šéfem KDU?
To si musí lidová strana ze svého středu vygenerovat někoho sama. Já nejsem od toho, abych jim dával rady. Určitě mají celou řadu osobností, které by byly schopné ten post zastávat. Byť si nejsem jistý, jestli by se komukoliv z nich podařilo tu stranu rychle rehabilitovat.

Když Jan Grolich mluví o někom z ministrů, tak mě napadá Petr Hladík, ministr životního prostředí. Je to vhodný kandidát na to, aby se stal tím sjednotitelem, o kterém vy jste mluvil? Který by se domluvil s jedním křídlem i s tím druhým?
Petr Hladík je schopný manažer a vyjednavač, takže by to zvládnout klidně mohl, ale stejně bychom mohli jmenovat Marka Výborného, stejně by to mohl zůstat Marian Jurečka. Těch možností je celá řada. Každý z těch předsedů bude jiný a za každého toho předsedy ta strana bude trochu jiná a je otázka, jakým směrem se ta strana bude chtít vydat.

Máte pravdu, že o těch jménech zatím jen spekulujeme, ale že bychom tu měli nějaké horké favority kandidáty nebo kandidátky, kteří by hlasitě mluvili o tom, že by se chtěli stát předsedou, předsedkyní KDU-ČSL, tu nevidíme. Vidíte tu vy nějakou analogii, paralelu třeba s Pirátskou stranou, kde se také nikdo úplně nehrne do toho, aby po Ivanu Bartošovi tu stranu vedl?
Myslím si, že je to dílem náhody, že se to sešlo, že rovnou dvě strany neví, kdo je bude vést v nadcházejícím období. Obě ty strany jsou v obrovských problémech, každá v trošičku jiných a každá z těch stran čelí jiným výzvám. Takže v tuto chvíli, když se někdo aktivně přihlásí o to, že by tu stranu chtěl vést, tak se na něj okamžitě upřou reflektory, upře se na ně veškerá pozornost i mediální a všichni se jim budeme chtít dívat pod ruce, co budou dělat, jakým způsobem to budou chtít dělat a vlastně jim tak zmenšíme prostor pro dělání té samotné politiky. Což je mimochodem věc, na kterou jsme si postupně zvykli, že politika probíhá de facto v přímém přenosu a já si nejsem jistý, jestli je to úplně dobře, protože se právě tím kontinuálním zpravodajstvím vytváří prostor pro to, abychom spekulovali, abychom zavdávali spekulacím, vyvolávali různé otázky, možná by nám svědčila trpělivost, abychom si na odpovědi na otázky, které nás trápí, trochu počkali.

Chápu. Na druhou stranu z toho mediálního pojetí je důležité ty otázky klást a sledovat a kontrolovat politiky, jsme tu přeci jenom od toho. Napadá mě úplně závěrem, když jsme se tu bavili o těch potenciálních kandidátech, kandidátkách na šéfa, respektive šéfku KDU, tak já vím o jednom člověku, který je teď volný a který před dvaceti lety KDU vedl, Nějaký návrat Miroslava Kalouska?
Tak bylo by to asi vtipné, byl by to ze strany Miroslava Kalouska zajímavý krok, ale myslím si, že tenhle vlak už dávno odjel a Miroslav Kalousek se do KDU-ČSL vracet nechce. A myslím si, že by si jeho návrat nepřáli ani samotní lidovci.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT24, TN NOVA, CNN Prima News, X účet Jana Grolicha.