Zatímco v devadesátých letech do hudební dramaturgie rozhlasových stanic promlouvali osobití DJové, dnes o nasazení písní rozhodují testovací skupiny. Kdo se chce hudbou uživit, musí se jim několikavteřinovou ukázkou trefit do vkusu.

Data Praha 6:00 5. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Blahopřejeme, vyšel vám singl. Když se dočká tisícovky přehrání na streamovacích platformách, vaší odměnou od Ochranného svazu autorského bude 18 korun a 50 haléřů. Naproti tomu za tisícovku přehrání na celoplošných soukromých stanicích můžete čekat 23 tisíc korun a za tisícovku přehrání na celoplošných veřejnoprávních stanicích až 51 tisíc korun.

Stát se miláčkem hudebních dramaturgů a válcovat hitparádu se tedy i v digitální době pořád vyplácí. Jak na to? Kam si hudební dramaturgové a dramaturgyně sahají pro novou hudbu? A jak se skladba kvalifikuje pro nasazení do playlistu?

Šanci na úspěch výrazně zvyšuje smlouva s velkým vydavatelstvím. „Major label odvede mimo jiné i práci na PR a marketingu umělce. Ve většině případů si nemůžeme dovolit nasadit jméno, které by nikdo neznal. Pokud nám nový singl pošle velká firma, máme záruku, že ho veřejnosti nepředstavujeme sami,“ vysvětluje dramaturg Radiožurnálu Petr Král, proč sahá po materiálu z osvědčených zdrojů. Čeští hudební dramaturgové podle dat z hitparády rádi sahají především do české pobočky světově největšího vydavatelství Universal Music.

„Hodně se mi líbí třeba nová deska slovenské písničkářky Katarzie,“ pokračuje Král. „Nenasadím to ale ze dvou důvodů – jednak mi to přijde do proudového vysílání příliš komplikované, není to rádiový formát. Dokonce myslím, že je to přímo typ hudby vhodný pro intimnější poslech. Za druhé je taky ale Katarzia dobrý příklad umělkyně, u které si nejsem jistý, že funguje to okolo: PR, povědomí širší veřejnosti.“

Nedávno Krále oslovila jedna mladá popfolková hudebnice s žádostí, aby jí poradil, jak do rádiových playlistů prorazit. Jaký byl jeho recept po čistě hudební stránce?

„Když mluvím o rádiovém formátu, mluvím o písničce dlouhé tři a půl minuty, která není komplikovaná a má výrazný a zapamatovatelný refrén. Hudba téhle konkrétní hudebnice hodně stála na akordeonu, poradil jsem jí zapojit klasickou kapelní sestavu, aby se trochu víc přiblížila mainstreamovému zvuku. Taky je nutné se oprostit od dlouhých sól a meziher, to rádiový playlist neunese,“ popisuje dramaturg.

Data dávají Královi za pravdu: střední délka písní v týdenních rozhlasových hitparádách posledních deseti let jsou 3 minuty a 30 sekund. Do 5 minut se vešlo 97 procent skladeb. 

Deset vteřin rozhodne

Různé stanice sahají po novinkách různě rychle, jak vysvětluje hudební dramaturg Rádia Impuls Jan Hanousek. „Pro některá rádia jsou novinkami písničky staré týden dva. My jako konzervativní stanice čekáme, až se skladby trochu ohřejí v éteru, a nasazujeme je třeba po měsíci, klidně po dvou. Taky jsme stanice zaměřená hlavně na českou hudbu, tudíž se věnujeme převážně domácím novinkám. Před samotným nasazením ale skladby samozřejmě ještě testujeme,“ načíná důležitou kapitolu celého rádiového byznysu.

Právě proces profesionálního testování skladeb má rozhodující slovo v tom, zda se daná skladba objeví, nebo neobjeví ve vysílání, potažmo jestli v něm zůstane.

Některá rádia vyvíjí své vlastní metody výzkumu, jiná si najímají externí agentury. Jednou z nich je i agentura Median, kde má rádia na starosti Vladimír Kožíšek. Jak probíhá testování skladeb, na které dohlíží?

„Dřív se nám sešla focus group na poslechovku ve velké aule, dneska to samozřejmě všechno děláme online. Testujeme větší bloky písní na požadované cílové skupině. Účastníci slyší z každé skladby šest až deset vteřin, pouštíme refrén nebo nějakou jinou významnou část. Pak se hodnotí znalost té skladby v případě starších skladeb, klasické líbí nelíbí, ale třeba i ohranost. Podle toho se pak zhodnocuje nejen to, jestli píseň nasadit, ale také jestli ji ve vysílání nechat a jak často ji hrát,“ vysvětluje Kožíšek logiku, která stojí za playlisty a propisuje se i do hitparády. V té se stále nejlépe daří držet českým mužským poprockovým interpretům.

Největší poptávka je podle něj po testování pro věkovou skupinu třicet až padesát let.

Vzpomíná si na skladbu, která v jeho kariéře získala hodně emotivní hodnocení? „V paměti mi utkvělo, že úplně nejhůř vnímali posluchači skladbu od Franka Zappy,“ směje se.

Držáci hitparády

	Track	Týdnů v TOP 100
1.	Karel Gott: Srdce nehasnou	180
2.	Mirai: Když nemůžeš, tak přidej	176
3.	Mandrage: Motýli	169
4.	Michal Hrůza: Pro Emu	165
5.	Marek Ztracený: Naše cesty	150
6.	Mirai: Chci tančit	150
7.	Mirai: OTCHI	140
8.	Slza: Na srdci	139
9.	Chinaski: Láska a data	138
10.	Marek Ztracený: Tak se nezlob	134
Písně, které se od roku 2006 držely nejvíce týdnů v TOP 100 českého rádiového žebříčku.

Potěšit, nevzdělávat

Právě existence testování budila při debatách o rádiovém vkusu historicky největší kontroverze. V devadesátých letech byli klíčovou postavou rádiového éteru DJové, kteří vnášeli do relací svůj specifický výběr i osobnost. S přibývajícím komerčním tlakem ale jejich role ustoupila do pozadí.

„Když před lidmi zmíníte mechanismus testování, nezdá se jim to. Testování si spojíte s nějakým ryze komerčním zbožím. Říkáte si, že hudba není auto. Ale v našem případě to funguje jinak. Je to, jako bychom se ptali svých posluchačů, co mají rádi, co jim zlepší den. A pak jim to pustíme,“ dodává k tématu testů Jan Hanousek.

Petr Král podtrhuje význam výzkumu pro veřejnoprávní média: „Já to vnímám jako součást veřejné služby. To, že musím zjistit, co zajímá naše koncesionáře, a zahrát jim na míru to, co mají rádi. Taky je tu konkurenční boj a mé zadání je jasné – pomoct Radiožurnálu k úspěchu. My máme být nejmasověji poslouchaný okruh Českého rozhlasu, nemáme vzdělávat.“

Sen je dostat se do reklamy

Mezi kritiky výhradního rozhodování podle posluchačských testů patří i předseda představenstva Ochranného svazu autorského Roman Strejček. „Já si myslím, že pro udržení zdravé hudební scény je potřeba vpouštět do dramaturgie i trochu odvahy. Někdo musí dát šanci mladším neoposlouchaným jménům, vrátit jim energii, kterou do tvorby vkládají,“ říká.

OSA patří mezi takzvané kolektivní správce, tedy aktéry, kteří jménem autorského zákona vybírají a přerozdělují poplatky za přehrání autorům nebo interpretům. Pro Strejčka tak má téma také ekonomický rozměr. „Přestože žijeme v digitální době, za přehrání v rádiu může začínajícím autorům přijít výrazně víc peněz než ze streamingu,“ zdůrazňuje.

„Těžko ale říct, že by byla rádia zlatý důl. Za písničku průměrně ročně zaplatíme okolo šesti tisíc korun. Nejúspěšnější písničky pak můžou ročně vydělat okolo čtyřiceti tisíc. Je nutné taky připomenout, že odměna se pak dělí ještě mezi autory, kterých bývá zpravidla víc. Ne že by se na tom dalo zbohatnout. Pořád jsou to ale lepší částky než na streamech a pro startující umělce to může být přínosné.“ Nejvýdělečnějším médiem z hlediska odměn je podle Strejčka televize: „Pokud by se písnička o délce tři a půl minuty dostala do hlavního vysílacího času na vlajkové stanici vysílatele, pak se bavíme třeba o částce 350 až 1000 Kč za přehrání.“

Strejčkova slova potvrzuje i Ludvík Bohman, ředitel organizace Intergram, která nevyplácí autory, ale výkonné umělce (například interprety nebo instrumentalisty): „Dostat se do televizní reklamy, pořadu nebo do nějaké videoklipové sekvence je skutečně v ohledu vyplácení odměn nejlukrativnější,“ říká. I on by ale v rádiovém éteru uvítal větší odvahu. „V oboru často slýchám, že je dnes strašně těžké se jako mladý umělec prosadit. Přijde mi to škoda.“

Jak OSA, tak Intergram odměny vypočítávají na základě platné legislativy z reklamních tržeb, v případě veřejnoprávních médií pak z vybraných veřejnoprávních poplatků. V případě streamovacích služeb se odměna vypočítává na základě obchodních smluv.

Komu se daří v rádiových žebříčcích a komu v digitálních? Jakým žánrům rádioví dramaturgové nedůvěřují? Dozvíte se ve středečním díle seriálu tentokrát zaměřeném na rozdíly mezi hitparádami.

Aneta Martínková, Michal Kašpárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít