„Je třeba, aby Ústavní soud jednou provždy vyřešil otázku kompetencí ohledně jmenování nových členů vlády. V pondělí po schůzce v Lánech oznámím, jaké budou naše konkrétní kroky. Jsme připraveni.“ Tak okomentoval páteční zprávu o odmítnutí kandidáta Jana Lipavského designovaný premiér Petr Fiala (ODS).

Jako důvody prezident v prohlášení na webu Hradu uvedl údajnou nízkou kvalifikaci, postoj k Izraeli a visegrádské čtyřce a Lipavského návrh, aby se příští Sudetoněmecké dny konaly v Česku. 

Že Fiala půjde do střetu s prezidentem Milošem Zemanem, očekávali i politologové a ústavní právníci.

Pětikoalice se tak s největší pravděpodobností obrátí na Ústavní soud a bude žádat rozsouzení sporu. Předseda občanské demokracie ostatně o kompetenční žalobě hovořil už ve středu, minulou neděli ji zmínil i lidovecký šéf Marian Jurečka.

Experti oslovení serverem iROZHLAS.cz se shodují, že ústavní soudci by měli rozhodnout ve prospěch předsedy budoucí vlády.

„Výrok Ústavního soudu bude zřejmě jasný: prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády. Takhle zní věta i v Ústavě. Důležité bude, jak odůvodní své rozhodnutí,“ uvedl například ústavní právník Ondřej Preuss.

Takový výklad podpořil i politolog Lubomír Kopeček z Masarykovy univerzity v Brně. „Jsme parlamentní režim, což podle mě Ústavní soud ve svém rozhodování zohlední a musí shodit argumenty Miloše Zemana ze stolu,“ předpokládá.

‚Naprosto protiústavní‘

Argumenty, o něž prezident Zeman opřel své rozhodnutí nejmenovat Lipavského ministrem, se podobají dohadům z prvního stupně základní školy, komentoval další politolog Ladislav Mrklas.

„Je to čirá zvůle, naprosto protiústavní. Je to vrchol. Odůvodnění je jako někde z první třídy. Prezident se ani nepokusil najít skutečně ústavní důvod. To, že někdo nemá vzdělání nebo byla špatně hodnocena jeho bakalářská práce, je jako když na sebe ženou kluci ve třetí třídě,“ popsal serveru iROZHLAS.cz.

Podobný výklad - i když v mírnější formě - zvolil Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Žádný z uvedených argumentů podle něj nesvědčí o jakékoliv právní překážce. „Argumenty se vzděláním jsou absurdní v momentě, kdy i v Zemanově vládě byli lidi úplně bez vysokoškolského vzdělání,“ oponuje prezidentské kanceláři.

Tento moment podrobněji popsal politolog Petr Just, když připomněl, že žádné vysokoškolské vzdělání - na rozdíl od bakaláře Lipavského - nemá současný vicepremiér a ministr vnitra v demisi Jan Hamáček (ČSSD). Ve stějné situaci byl i Pavel Dostál, ministr kultury v letech 1998 až 2005, tedy i ve vládě Miloše Zemana. 

Celé odpovědi si přečtětě v anketě. 

• politolog Petr Just
• politolog Lubomír Kopeček
• politolog Josef Mlejnek
• politolog Ladislav Mrklas
• ústavní právník Ondřej Preuss
• ústavní právník Jan Wintr

Petr Just

politolog, Metropolitní univerzita Praha a Univerzita Karlova

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
Možnosti má dvě hlavní, které můžou mít další podmožnosti. Jedna je, že se podřídí prezidentově výtce a definitivně post obsadí někým jiným, a druhá, že se nepodřídí, což by mělo za následek podání kompetenční žaloby. Zatím to vypadá, že se Petr Fiala kloní ke druhé variantě.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Jedná se o interpretaci právního textu, je jasné, že se prezident opírá o jeden z právních názorů. Já se přikláním k právním názorům, které to interpretují tak, že prezident nemá právo veta. Nejenom že prezident je v přímém rozporu s tím, jak on sám argumentoval v roce 1998, ale zároveň i další argumenty jsou v rozporu s předcházející praxí. Například akademický titul beru jako zástupný problém, který prezident přidal k těm dalším. Vysokou školu nemá vystudovanou ani například ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), neměl ji ani Zemanův ministr kultury Pavel Dostál.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
Názorů na toto téma je několik. Já se přikláním k tomu, který zastává profesor Jan Kysela, tedy že prezident není oprávněn kádrovat ministry. V podstatě se jedná o politické a zástupné problémy. Ústavní soud by měl říci, že prezident je povinen respektovat návrh, který předloží předseda vlády. Rozhodnutí, které padne, je potřeba chápat i s vnímáním budoucnosti, bude to určitý precedens.

Lubomír Kopeček

politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
Petr Fiala musí v této situaci trvat na jmenování Jana Lipavského, protože jakýkoliv ústup z jeho nominace by mu naboural jednotu ve vládní koalici a důvěru u voličů. Je otázka, zda buď zajistit jmenování vlády bez Lipavského a trvalého obsazení postu ministra zahraničí, a pak kompetenční žalobu vést s už fungující vládou poté, co prezident odmítne návrh na jmenování Lipavského. Nebo zda jít cestou žaloby poté, kdy prezident odmítne celý navržený seznam členů vlády s Lipavským. Tohle je situace bez precedentu, se kterou zatím není žádná zkušenost. Podle mě jsou obě cesty možné a nevím, co si Petr Fiala a vládní koalice vybere a jak přesně to procesně proběhne. To se dozvíme asi během příštího týdne. Výklad toho, co je v ústavním zákoně o Ústavním soudu, podle mě umožňuje obojí.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Prezidentův postup je zjevně protiústavní, nemá právo takzvaně vetovat kandidáty na ministry, protože máme parlamentní režim. Prezident by to mohl udělat pouze v případě, že by tu byly nějaké zvláštní okolnosti - například nějaký zásadní problém typu střetu zájmů, o kterém premiér neví. Takové okolnosti ale u jmenování Jana Lipavského zjevně nejsou. Prezident nemá podle mě žádné právo posuzovat odbornou kompetenci či kvalifikaci navrženého kandidáta, to je odpovědnost premiéra. Připomněl bych tady postoje Miloše Zemana jako premiéra v roce 1998, kdy jakékoliv úvahy o personálním vetu prezidenta Havla odmítal s tím, že odporují Ústavě.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
Jsme parlamentní režim, což podle mne Ústavní soud ve svém rozhodování zohlední a musí shodit argumenty Miloše Zemana ze stolu. Dlouhodobě do budoucna bude užitečné, když Ústavní soud řekne, že prezident nemá nárok takzvaně vetovat kandidáta. To by tam opravdu musel být nějaký mimořádný důvod, který nemůže tkvět v rozporu v názorech nebo v tvrzení prezidenta, že kandidát nemá dostatečné vzdělání.

Josef Mlejnek

politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
Moc možností nemá. V zásadě dvě. Buď trvat na tom, že Jan Lipavský musí být jmenován, a odložit jmenování vlády kdo ví kam. Anebo to dočasně akceptovat, nechat jmenovat vládu bez Lipavského s tím, že kompetenční žalobu povede z této pozice.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Vsadil na nejasné místo v Ústavě. Ta formulace není stoprocentně jistá. Do této doby to prezidenti akceptovali, pokud to nebyl rozpor se zákonem nebo jiná zásadní věc. Většinová shoda je taková, že prezident není notář. Nejmenovat by mohl při silných pochybnostech, kdy by například byl Lipavský agentem jiné mocnosti. Že je bakalář, to je zodpovědnost vlády. Není nikde uvedeno, že ministr musí mít magisterské a vyšší vzdělání. To je slabý, neakceptovatelný argument.

V prohlášení Hradu je navíc chyba, píšou, že je rozpor mezi výroky Lipavského a prohlášením vlády, ale je to zatím pouze programové prohlášení té pětikoalice. Ale zase, to je věc vlády, premiéra, není to nic protizákonného. Ten Sudetoněmecký sněm není vůbec žádný argument. Jako co? Proč by tady nemohl proběhnout? Samozřejmě, že v té narážce je skryto ledacos. To je naprosto absurdní.

Ale dodal bych, že je tam mezera a prezident se třeba pokusí ji ještě rozšířit, o to hraje. Ústavní soud může konstatovat, že v právu je Petr Fiala, ale on to jenom konstatuje. Nemá páku, jak donutit Miloše Zemana, aby akceptoval rozhodnutí Ústavního soudu. I když tedy dopadne ve prospěch Petra Fialy, tak může říct, že to odmítá respektovat, navíc když mu už bude mandát končit.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
Nejsem ústavní soudce, nechci jim do toho mluvit. Myslím si ale, že by měli rozhodnout ve prospěch Petra Fialy, protože on na tom skutečně lpí, je to silná politická vůle nastupující koalice. Ten kandidát navíc skutečně nijak neporušuje zákon ani Ústavu. Ale zároveň by tam měl být apel zákonodárcům na zpřesnění Ústavy.

Ladislav Mrklas 

politolog, CEVRO Institut

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
Petr Fiala už se nechal slyšet, že bude podána kompetenční žaloba. Je otázka, jaký bude konkrétní postup. Jeden je ten, že bude následovat hned – bez otálení a pokusu se dohodnout na kompromisní variantě. Druhá je to, že se naoko ustoupí, sám sebe pověří vedením ministerstva a vzápětí znovu pošle nominaci panu prezidentovi, poté podá ústavní žalobu.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Je to čirá zvůle, naprosto protiústavní. Je to vrchol. Odůvodnění je jak někde z první třídy. Prezident se ani nepokusil najít skutečně ústavní důvod. To, že někdo nemá vzdělání nebo byla špatně hodnocena jeho bakalářská práce, je jak když na sebe ženou kluci ve třetí třídě.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
Jsme parlamentní režim, vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Tudíž by měla být vláda jmenována v souladu s výsledkem voleb, ne tak, jak si přeje pan prezident. Podle Ústavy nemá žádnou pravomoc kohokoliv vetovat, má prostě jmenovat toho, koho mu navrhne premiér. Ten totiž nese odpovědnost za vládu.

Ondřej Preuss

ústavní právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
V zásadě jsou dvě možnosti týkající se kompetenční žaloby. Buď bude trvat na tom, že se musí vláda jmenovat jako celek, což Ústava skutečně předpokládá, nebo se to pokusí obejít tím, že změní svůj návrh. Nechá vládu jmenovat, nechá sebe nebo svého kolegu pověřit řízením ministerstva zahraničních věcí, a teprve poté pošle opět nominaci Jana Lipavského, a když to prezident odmítne, tak vyvolá spor. Jsou ale i další možnosti. Nejde jen o spor Petra Fialy s prezidentem, ale i obou většin v Parlamentu. Sněmovna a Senát mohou tlačit na prezidenta. Ať už přes společné usnesení, nebo změnou parametrů pro financování prezidentské kanceláře.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Hodnotím to velmi negativně. Je potřeba zdůraznit, že funkce ministra ve vládě je primárně politická funkce a Ústava nevyžaduje žádnou kvalifikaci. Navíc máme příklady z minulosti, kdy někteří politici neměli vůbec žádnou vysokou školu. Prezident republiky nemá kádrovat ministry, jak sám říkal, ani pro politické názory. Tyto argumenty považuji za nesprávné. Je potřeba také upozornit na aspekt času, kdy se kvůli prezidentovi protahuje vznik nové vlády v nejméně vhodný čas – v objektivní zdravotní a ekonomické krizi.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
Je to velmi složitá věc, protože je to neprobádaná cesta. Těžko odhadovat. Výrok Ústavního soudu bude zřejmě jasný: prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády. Takhle zní věta i v Ústavě. Důležité bude, jak odůvodní své rozhodnutí. Může k tomu přistoupit opatrně, a třeba dokonce i odmítnout se k tomu vyjádřit s tím, že není příslušný, protože se nejedná o kompetenční spor, že kompetence je jasná. Já ale bych spíš v tom odůvodnění očekával vyjasnění a explicitní uvedení, že prezident republiky musí jmenovat kandidáta s nějakými extrémními výjimkami. Důvody, které Hrad uvádí, považuji za zástupné.

Jan Wintr 

ústavní právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Co bude v tuto chvíli následovat? Jaké možnosti má Petr Fiala?
Stále je příležitost pro politický tlak, protože spory mezi ústavními činiteli se mají řešit tím, že ostatní ústavní činitelé dají tomu, který porušuje Ústavu, jasně najevo, že to nemá dělat. Kromě toho jsou teoreticky tři právní nástroje. Prvním z nich je kompetenční žaloba. Premiér má s prezidentem spor o výklad sdílené kompetence, kde premiér navrhuje, prezident jmenuje. Premiér zastává názor, že prezident je povinen jmenovat toho, koho navrhne. Prezident má jiný názor a to může rozhodnout Ústavní soud.

Další možnost je ústavní žaloba, pokud by se pro ni našly hlasy v Senátu a Poslanecké sněmovně. Domnívám se, že zdržování jmenování vlády je hrubé porušení Ústavy, čili to je na ústavní žalobu. Třetí řešení je změna Ústavy. Ukazuje se, že je nedostatečně opatřená pojistkami, aby nemohlo docházet ke zneužití prezidentského úřadu. Po vzoru jiných zemí by se to mohlo zpřesnit, aby nedocházelo k ústavním krizím při každém druhém sestavování vlády.

Každopádně v případě kompetenční žaloby musí jít o reálný spor o výklad kompetence, který brání vyřešení nějakého problému. Nemůže to být abstraktní otázka. Buď to bude tak, že premiér bude na návrhu trvat a prezident si bude stát za svým, takže bude možné podat kompetenční spor. Uvažuje se také o variantě, že premiér stáhne návrh na jmenování Jana Lipavského a řízením ministerstva zahraničí bude pověřen někdo jiný. Vláda v tom případě bude jmenována. Petr Fiala by ale znova mohl navrhnout pana Lipavského a tím by se znovu otevřel konflikt, který by umožňoval podání kompetenční žaloby.

Jak tento prezidentův krok hodnotíte? Co říkáte na konkrétní argumenty?
Domnívám se, že si prezident počíná protiústavně, protože převažující názor ústavních právníků, komentářů Ústavy a nakonec i Miloše Zemana, který se k tomu v roce 1998 vyjadřoval jako předseda vlády, je takový, že prezident je povinen jmenovat kandidáty, které jmenuje předseda vlády. Nejmenuje jen v případě, když je tam nějaká právní překážka. Žádný z argumentů ale o právní překážce nesvědčí, argumenty se vzděláním jsou absurdní v momentě, kdy i v Zemanově vládě byli lidi úplně bez vysokoškolského vzdělání. Ta argumentace je úplně mimoběžná s tím, co je správný postup podle Ústavy.

Jakým způsobem by měl Ústavní soud rozhodnout?
V případě, že Petr Fiala podá kompetenční žalobu, podle mě soud rozhodne v jeho prospěch.

Vít Kubant, Martin Štorkán Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít