Throbbing Gristle nakonec v Praze nevystoupí
Festival Stimul je s lítostí nucen oznámit, že skupina Throbbing Gristle se rozhodla znenadání zrušit svůj pražský koncert, který měl proběhnout 30. října 2010 v Divadle Archa. Management kapely zaslal své oficiální vyjádření, z něhož vyplývá že kvartet Throbbing Gristle už jako kapela formálně neexistuje. Throbbing Gristle se rozpadli těsně před pražským vystoupením a zbývající trojice členů nestihne do soboty secvičit nový program. „Mrzí nás to o to víc, že koncert byl z naší strany produkčně do detailu připraven,“ říká ředitel festivalu Jan Vávra. „Vstupné v plné výši bude samozřejmě vráceno v místě nákupu vstupenky,“ dodává.
Oficiální prohlášení skupiny Throbbing Gristle: „Ve středu 27. října ve večerních hodinách obdrželi členové TG a jejich management dva e-maily, v nichž Genesis P-Orridge prohlašuje, že již nechce být členem Throbbing Gristle. Cosey, Peter a Chris jsou tudíž nuceni přijmout skutečnost, že Throbbing Gristle opět přerušují aktivitu coby živá entita. Proto s nejupřímnějšími omluvami musí zrušit své plánované vystoupení 30. října v Praze, nemajíce dostatek času na přípravu náhradního koncertního programu."
U příležitosti jejich předpokládaného koncertu se s polovinou projektu, Peterem Christophersonem a Cosey Fanni Tutti do Británie telefonicky spojil redaktor Robert Candra.
Throbbing Gristle byli od začátku označováni jako industriální kapela. Cítíte se pořád spjati s touhle scénou?
Peter Christopherson: My jsme vlastně vymysleli termín „industriální" ve spojení s hudbou. Před Throbbing Gristle nebyla žádná industriální hudba. Pořád jsme industriální ve smyslu procesu; způsob naší práce je stále podobný jako dřív. Ale už tolik neděláme to, co se pak vžilo jako industriál - mlácení trubkami o sebe. To, co děláme, je mnohem víc industriál co do procesu vzniku hudby.
Děje se v indistriální hudbě nového milénia podle vás něco zajímavého? Něco, co vám přijde inspirativní?
PC: Myslím, že inspirativní je to, co děláme my (smích). Aspoň mě to inspiruje k další práci. Naše muzika je mnohem bližší současné vážné hudbě, v tom smyslu, že nemusí mít nutně melodii nebo konvenční písňovou strukturu, navíc je improvizovaná podle toho, jak se cítíme. Kéž by se víc lidí rozhodlo dělat hudbu jako my tehdy. Throbbing Gristle vznikli proto, že nikdo nehrál hudbu, jakou jsme chtěli poslouchat. A to vlastně platí dodnes. Ale možná máme jen moc náročný vkus, nevím...
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Profil Throbbing Gristle
Dneska se spousta hudebníků ohání termínem „konceptuální hudba". Co to pro vás znamená? Jak byste definovali koncept v hudbě?
PC: To nevím... (smích)
Cosey Fanni Tutti: Upřímně řečeno, my moc nejsme na přiřazování přesných definic ke všemu možnému nebo na nějaké zvláštní analyzování toho, co děláme. Chceme to prostě dělat a definice necháváme na jiných.
Vedle Throbbing Gristle byli významnými pionýry industriální hudby taky Cabaret Voltaire. Jaký je váš vztah k nim?
CFT: Pořád jsme v kontaktu s Richardem Kirkem, se Stephenem Mallinderem už jsem se dlouho neviděla. A Chris Watson se účastnil projektu, na kterém pracoval i Richard. Ale kromě toho se naše cesty nezkřížily už hodně dlouho.
Vzhledem k tomu, že nekoncertujete zrovna často, co můžeme čekat od dnešních Throbbing Gristle na pódiu? Hrajete spíš klidnější skladby, nebo divoce experimentální materiál ze starších desek?
PC: Naše hudba je divoká a experimentální, ale ne tak jako dřív. Je divoká a experimentální novými způsoby. Pracovali jsme na různých speciálních zařízeních a nových mašinkách, abychom zrealizovali zvuky, které jsme měli v hlavě. Řekl bych, že je taková spousta nových a snadných způsobů, jak udělat popovou desku, že toho může dosáhnout úplně každý. Pokud máte smartphone, máte dostatečné vybavení pro výrobu hitu, pokud je to to, o co vám jde. Všechna ta přednastavení a jednoduché ovládání toho, co byl před deseti lety složitý software, prostě věci až příliš usnadňují. Takže my jsme se rozhodli jít jinou cestou. Udělat si to těžší, udělat z hraní výzvu. Lidi v Praze uslyší z pódia zvuky, které velmi často nebyly ještě nikdy předtím takto vytvořeny a sestaveny dohromady. Doufáme, že to, co je vzrušující pro nás, bude vzrušující i pro ostatní. Vždycky používáme jako cílovou skupinu sami sebe. Neděláme věci pro druhé, ale pro sebe. A doufáme, že ostatní to taky ocení.
