Smích stínů od Avey Tare
Nazývat desku Davida Portnera debutem je tak trochu zavádějící: Avey Tare mnohem spíš osobitě pokračuje v díle, započatém a rozvíjeném jeho domovskou kapelou Animal Collective. Jeho malá vodní hudba na albu Down There je plná táhlých spodních proudů a křivolakých meandrů.
Beaty typické pro žánr IDM (Intelligent Dance Music), bažinaté elektronické zvuky a šplíchavé samply; v mokřinách uleželá basa a multiplikované tribal vokály značně snového charakteru: to je sonická abeceda, jíž Avey Tare chytře využívá pro plavbu nečekaně potemnělým prostorem. Právě neortodoxní využití zvuků, které máme spojeny s všedním životem, činí z téhle desky výjimečný poslech. Tůrování auta, tekoucí voda i útržky dialogů ladně zapadají do psychedelické mozaiky, která nás přemisťuje do loďky někde na řece Styx.
Textům vládnou vedle otázek po přátelství i četné zneklidňující pocity a jistá malátnost, která ale nemá nic společného s tvůrčí únavou: Down There je neokázalá, osobní nahrávka, jejíž kouzlo vyplouvá na povrch s každým dalším poslechem. Skladby jako úvodní, harmonikou (!) poháněná Laughing Hieroglyphic, Ghost of Books, Cemetery nebo asi nejlepší závěrečná Lucky 1 jsou důkazem toho, že Avey dosáhl svého cíle: přiblížit se pocitu jakéhosi „výstředního pekla". Je to ale zásvětí velmi klaustrofobní; víc matoucí než děsivé, a možná o to působivější.
Po nazouvacích botkách nám teď neformální frontman Animal Collective předkládá o poznání zatěžkanější a odvážnější zboží. V Portnerově ponurém akvatickém světě se možná trochu nalokáte, ale pokud se ponoříte znovu, budete odměněni: všude tam dole je totiž spousta výborné hudby.