Telefon 'rakev', lisované sklo či mixér-legenda: Moskva obdivuje zlatou éru československého designu
Československý průmyslový design se stal pojmem po světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958. A ovlivnil podobu předmětů každodenního používání i v sousedním Polsku. Společný česko-polský projekt výstavy těchto věcí doputoval až do Moskvy, kde se stal součástí festivalu designu spotřebních předmětů v prestižním Ústředním domě výtvarníků. Radiožurnál byl u toho.
Když Čech, Slovák nebo Polák vejde na tuto výstavu a onu dobu si pamatuje, opravdu se tu cítí jako doma. Najde tu starý diaprojektor, telefon zvaný rakev a například také legendární mixér ETA Mira z roku 1960 od Miloše Hájka.
Červená lampička, červené křeslo
Nádherná žehlička s lichoběžníkovým tvarem je dílem Stanislava Lachmana. Vyrobená je v roce 1964.
Výstavu československého a polského designu z let 1958-68 v Moskevském ústředním domě umělců prošel zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín.
Pozoruhodná je také sbírka fénů, jak polské, tak české výroby. Tvarem se od sebe dost liší, ovšem funkce byla podobná: měly slabý výkon a pálily vlasy.
A červená lampička? Tu měl na stole asi každý.
Na výstavě potkávám také bohemistku Ninu Falkovskou. „Tohle červené křeslo měla moje tchyně na chalupě v 80. letech,“ vzpomíná.
Zlatá šedesátá
Kurátorem a sběratelem české části výstavy je Jan Jeništa. „Druhá polovina 20. století je opravdu tím zlatým obdobím československého designu,“ je přesvědčený Jeništa. „Českoslovenští designéři dokázali pracovat samostatně, vynalézat nové technické postupy, ale zároveň drželi krok s dobou. Vnímali, co se děje na Západě, a dokázali to často poměrně rychle zkopírovat.“
Neznamená to ovšem, že by přitom ztráceli osobitost a slepě opisovali. „Odpíchli se od toho, šli dál a zkusili jít svou vlastní cestou, která je tady docela dobře patrná,“ zdůrazňuje kurátor Jeništa.
Výstava je putovní a cestuje po světě: loni se představila ve Varšavě a Madridu a letos po Moskvě bude pokračovat dál.
„Máme tu výběr toho podstatného, co se sériově vyrábělo v 60. letech v československých a polských továrnách. Fenomén českého a polského lisovaného skla, slovenského nábytku. Kromě toho nesmí chybět porcelán,“ vypočítává Jeništa.
Design není muzeum
Autorem polské části expozice je Filip Spek, který tyto designové předměty stejně jako Jeništa sám sbírá. Co ho k tomu vedlo?
Luxusní hodinky, mechanické sochy i české řemeslo. Ženevská galerie propojuje svět umělců a inženýrů
Číst článek
„Na začátku byla čirá zvědavost. Něco se mi podařilo najít u babičky ve sklepě nebo to byly věci nepoužívané a odložené u dědečka,“ vzpomíná Spek. „Později jsem se tím začal zabývat v jistém smyslu vědecky. Začal jsem nakupovat chybějící kousky do sbírky, aby byla určitým průřezem.“
Filip Spek nebuduje muzeum. Připomíná, že tyto předměty byly přece vyrobeny ke každodennímu používání.
„Myslím si, že design není jen obraz na stěně, na který se díváme. Je to taky křeslo nebo stolička, šálek nebo hrnek, které musíme používat, abychom zjistili, zda byly navrženy správně,“ myslí si Spek. “Je křeslo pohodlné k sezení? Drží se hrnek dobře v ruce?“
