‚Máme hodně plánů, ještě přijedeme několikrát.‘ Slovenští ‚murári‘ pomáhají v ukrajinském Donbasu
Dovolená může mít různou podobu a místo, ale asi nikdo si jako destinaci nevybere válečnou zónu. Tedy skoro nikdo. V ukrajinském Donbasu ji ale trávila profesně i věkově velmi různorodá skupina Slováků a Slovenek, které spojila chuť pomáhat lidem v opravdové nouzi. „Dokonce jsem musel vybírat lidi, protože se nám jich přihlásilo víc, než jsme sem mohli vzít,“ říká Tony Frič, který práci pomáhá organizovat.
O budíček se ve Slovjansku prakticky každé ráno mezi šestou hodinou a sedmou stará ruská strana. Stavební četu dobrovolných slovenských murárů, tedy zedníků, to ale nerozhodí a za chvíli už je na staveništi čilý ruch. Nikdo z nich až doteď neměl se zedničinou profesionální zkušenost, jako důchodce Vlado.
Reportáž Martina Dorazína o slovenských zednících, kteří dobrovolně pomáhají na ukrajinském Donbasu
„Celý život jsem se vyhýbal manuální práci. Nikdy není pozdě začít, tam je moje první šachta, první zeď a teď první schody. Teď jsem na Ukrajině asi po šestnácté, jezdím sem skoro pravidelně, protože má smysl tu pomáhat. Když nemůžu na Slovensku nic změnit, na co se tam mám rozčilovat. Ne, nemá to tam smysl.“
Dělat, co je potřeba
Tady smysl nachází v tom, že někomu pomůže.
„Blbě se o tom mluví, protože když jsem poprvé viděl Buču a Hostomel, tak jsem o tom nemohl mluvit bez pláče. A když ještě přijdeš domů a máš tam idioty, kteří říkají, že tam nic není, říkám: však pojď se mnou, můžeš kdykoli.“
25:52
Ukrajinská operace v Kurské oblasti vyvolává nedůvěru k Putinovi. I to bylo cílem, soudí reportér
Číst článek
„Tohle mi dává smysl, jsou to srdeční lidé a jsou vděční za to, že pomáháme. I když se mi hlavně líbí tahle parta, protože máme mix evangelíků a katolíků. Celníci se mě ptali: jaká jste charita? Říkám, tento je z Rotary klubu, tento je žid, tento evangelík. Vyber si, jaká jsme charita. Pomáháme a nedíváme se na to, kdo je co.“
Otýlia je z občanského sdružení Otevřená brána z Prešova, které pomáhá lidem bez domova a lidem v nouzi. Zedničina není její profese. „Tady je třeba dělat, co je potřeba. Takže jednoduše třeba zdít – naučili mě zdít.“
Na sirény značící ruský útok si zvykla. „Zvykla jsem si, že je to součást života, že se nepanikaří a pracuje. Nikdo neví, kde to padne...“
5:16
Analytik: Morálka Rusů půjde dolů. Vidí, že Ukrajinci nejsou jenom ti, co ustupují, ale že umí i vrátit úder
Číst článek
Dřív si jezdili slovenští murári vydělat do Rakouska, teď jezdí na Ukrajinu, ale ne kvůli penězům. „Chodí sem dobrovolně pracovat a trávit své dovolené takovou bohumilou činností, protože povězme si pravdu, brání nejen Ukrajinu, ale i naše státy,“ říká Otýlia. Je jí líto, když si to lidé neuvědomují.
„Oni to pochopí, až když jim Rusové, nebo jiní okupanti, vejdou do jejich vlastní kuchyně. Až tehdy se mnohým otevřou oči. Když je to za humny, tak to neřeší, protože tvrdí, že se jich to netýká.“
Jako rodina
Duší, srdcem i mozkem tohoto projektu je Tony Frič, který na Ukrajině pomáhá už od začátku ruské invaze.
„Dokonce jsem musel vybírat lidi, protože se nám jich přihlásilo víc, než jsme sem mohli vzít. Udělali jsme crowdfundingovou sbírku na Doniu a za ty peníze jsme sem přijeli. Postavili jsme tu přístřešek, koupili jsme generátor, ledničku. Udělala se tu voda, protože tu nebyla pitná,“ popisuje dosavadní proces.
„Chceme tu dodělat pec, kde se bude dělat takový šašlik. Potom tu chceme ještě postavit saunu a sprchy. Včera tu byl bagr a vyklidil celou zahradu, tím pádem se sem dá dostat už i nákladním autem a dodávkami. Takže když přijde humanitární pomoc, dá se tu vytřídit, zorganizovat a efektivněji distribuovat. Máme tu ještě hodně plánů, určitě ještě přijedeme několikrát, abychom to dokončili,“ pokračuje Frič.
Útoky dronů z nebe. Ukrajina hlásí 38 sestřelených bezpilotních letounů, Rusko 14
Číst článek
Skladba této dobrovolnické společnosti je pestrá. Mezi dobrovolníky jsou učitelé angličtiny, podnikatelé ve stavebnictví nebo účetní.
Hostitelem a správcem tohoto budoucího humanitárního centra je místní katolický kněz Julián. Ten má teď na starosti hlavně občerstvení a zábavu.
„Oni nejsou nějací lidé z bratislavské kavárny, jsou to normální lidé. Do hostiny, do stolu a do práce. Spolupracuje se mi s nimi velmi dobře. Takových pozitivních lidí s otevřeným srdcem se vidí v tomto světě málokde,“ říká kněz.
„Velmi děkuji Pánu Bohu za ty dobré lidi, že přicházejí. Už je z nich taková moje malá rodina. Mám staršího bratra, otce, mladší bratry, naší Anežku. Mám tu celou rodinu. Jsem otevřený a jsem velmi rád. Vždy mám pro všechny dveře otevřené, tak jestli chcete slovácký šašlik, přijďte.“
„Všichni věřící jsou děti Kristovy. Na frontě není katolíků a pravoslavných. Je jen člověk, Bůh, je bída a je třeba pomoct člověku,“ dodává.
