Kursk je daleko, upozorňuje analytik. Risk s ofenzívou ale může Ukrajincům vyjít, Moskva zaspala

Praha 13. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak daleko do nitra ruského území se za poslední dny dostali ukrajinští vojáci?
Přiznám se, že nevím. Když se podíváme třeba na mapu DeepStateMap, byť tam bude nějaké zpoždění, tak je to zhruba pět až deset kilometrů konsolidovaného postupu.

Kdybychom to chtěli vědět například k pondělí?
Reálně by to bylo spíš k neděli, protože tam bude nějaké zpoždění. V předchozích dnech byly zprávy o bojích, střetech nebo o vizuálním potvrzení ukrajinské techniky třeba i dvacet či dvacet pět kilometrů v hloubi ruského území.

Víme, že se bojuje v okolí města Sudža, což je zhruba pětitisícové město, ve kterém je křižovatka, železnice a je to zhruba pět až šest kilometrů od hranice. Pak víme, že se bojuje před Korenovem, ale zároveň víme, že je tam nějakých deset kilometrů prostoru, kde nejsou vesnice, nic. Je to velmi řídce osídlené území, takže je docela těžké říci, kde zrovna v tento okamžik ty dvě strany jsou. Vypadá to, že Korenovo v tuto chvíli drží Rusové. Jaká je situace v úseku mezi Korenovem a Sudžou směrem na severovýchod je nejasné. Tam v tom území mohou být Ukrajinci mnohem hlouběji.

To je pořád Kurská oblast, příhraničí se Sumskou oblastí na Ukrajině?
Přesně tak. A z pohledu vzdálenosti ke Kursku je to vzdušnou čarou zhruba devadesát kilometrů.

Kursk, jakožto centrální město této oblasti v Rusku, je asi sto třicet kilometrů od hranic s Ukrajinou.
Od této oblasti je to vzdušnou čarou zhruba sto kilometrů. Po silnici to bude podle mě těch sto, sto třicet.

Tam míří ukrajinští vojáci. Zpomaluje a nebo naopak zrychluje ten postup do hloubi ruského území?
Kdybychom se bavili o hloubi ve vztahu ke Kursku jakožto nějakému regionálnímu centru, tak to vypadá, že poslední tři dny tam žádný progres není. Spíš se zdá, že se teď Ukrajinci snaží podnikat výpady ne na Kursk, ale spíš do stran, to znamená podél té hranice.

Objevila se i zpráva, že nějaký obrněný transportér byl viděn zhruba dvacet kilometrů od současných pozic. Co je na tom pravdy a jestli to signalizuje jenom nějaký průzkum, nebo jestli je to část větší ofenzívy je v tenhle okamžik těžké říct.

Viděl jsem záběry zničených ruských vojenských vozidel i záběry Ukrajinců, kteří vždy v té či oné ruské vesnici vylezou na stožár nějakého místního úřadu a vyvěsí tam ukrajinskou vlajku. Anebo strhnou tu ruskou. Proč se vydali zrovna do těchto míst? Je v tom nějaká symbolika, a nebo skutečně strategický posun, ofenzíva tažení?
Pojďme si říct, jaká je situace na frontě (nebo jaká byla v posledních týdnech), co může tento krok znamenat a případně jaký kalkul za tím může být. Ukrajinská situace byla v uplynulých, řekněme pěti až šesti měsících hodně těžká. Od pádu Avdijivky bylo vidět, že pro Ukrajince bylo velmi těžké stabilizovat frontu, která je na západ od Avdijivky. A dnes už je popravdě fronta blíž městu Pokrovsk než Avdijivce. Rusové tam nepostupují nějak super rychle, ale velmi konzistentně, takže tam vidíme výběžek ruského území, který není nějak geograficky velký, protože je to pořád v bráněné oblasti, ale to, co tam hrozí, je průlom ukrajinské obrany. Neříkám, že by k němu mělo dojít zítra, ale ta situace je tam i podle lidí, kteří na té frontě jsou, pro Ukrajinu velmi těžká. A zároveň je pro Ukrajinu zjevně velmi těžké tu situaci stabilizovat.

Druhou oblastí, kde má Ukrajina problémy, je oblast pod Toreckem, Ňju-Jork a podobně. Ta vesnička se tak jmenuje kvůli nějakým přistěhovalcům

Kde to je?
Je to pořád u Torecku, zhruba dvacet až třicet kilometrů na sever od Doněcku. Není to vlastně tak daleko od Avdijivky. Tohle to jsou dvě oblasti, ve kterých se Ukrajincům úplně nedaří zpomalovat ruský nápor a situace je tam skutečně těžká, neřkuli kritická. Na jiných úsecích, jako Rusové, také občas postoupí, ale je to tak, že postoupí třeba o kilometr a pak se tři týdny nic neděje, pak postoupí za velkých ztrát o pět set metrů. V těchto dvou oblastech, které jsme si řekli, je postup poslední týdny skutečně konzistentní a Ukrajinci mají problém ho zastavit.

No a v tento moment Oleksandr Syrskyj a Volodymyr Zelenskyj rozhodnou, že se Ukrajinci vydají na ruské území.
Přesně. Ukrajinci měli zjevně nějaké ušetřené síly a dvě možnosti. Možnost číslo jedna byla poslat je na frontu, kde je ta situace těžká. Druhá možnost byla zkusit podniknout výpad do nějaké ideálně málo bráněné ruské oblasti, která přinutí Rusy přitáhnout posily a naváže část jejich sil, které by jinak chtěli použít někde v okolí doněcké oblasti. Nebo i jinde.

Velká otázka teď je, jestli se Ukrajincům ten manévr zadaří a jestli v tom místě dokážou pro Rusy vytvořit dostatečně velkou krizi, aby Rusové museli přisunout nejenom jednotky, které mají plus minus v té oblasti, nebo jednotky, které by fungovaly v oblasti Charkova, ale jestli budou cítit potřebu přesunout jednotky právě i z těch úseků, kde se jim daří, a dojde tedy tak ke zpomalení, ruského postupu.

Ten argument pro je v tom, že se jim povedl moment překvapení, to bylo vidět. Postup o víc než o pět až deset kilometrů během několika dní, to se ani jedné ze stran nikde jinde na té frontě nedaří. Zároveň všude jinde, kde dojde k nasazení většího množství sil, tak je kvůli přeplnění nebe drony a jinými prostředky průzkumu, těžké koncentrovat síly. A je možné, že kdyby Ukrajinci poslali tyto dvě až tři brigády do Doněcké oblasti, tak by ten efekt nakonec tak velký nebyl. A to proto, že by nedosáhli žádného momentu překvapení, což je něco, co na té relativně málo střežené hranici, relativně daleko na sever od oblastí, kde probíhají boje, nějakou šanci slibovalo.

Zmínil-li jsem jméno vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Syrského a prezidenta Zelenského. Do jaké míry kalkulovali s tím, že budou muset do těchto míst v Rusku poslat elitní ukrajinské brigády, aby se něco takového jako moment překvapení a posun o těch pět až deset kilometrů za pár dnů podařil?
Asi s tím kalkulovali. A samozřejmě to je součást toho risku, protože Ukrajinci tam používají svoje zjevně relativně dobré jednotky. Kromě výsadkářů jsou tam třeba jednotky, které jsou vyzbrojené západními tanky Leopard, což rozhodně nemá každá ukrajinská brigáda. To znamená, aby byli schopni vytvořit pro Rusy nějakou krizi, na kterou oni budou muset reagovat, tak tam musí poslat minimálně část relativně dobrých útvarů, o které je nouze na jiných úsecích fronty. Tohle je součást risku, který může a nemusí vyjít.

Četl jsem reportáž zpravodaje Financial Times z těch míst, podle které prý ta ofenzíva zvedá poměrně zásadně morálku ukrajinských vojáků. Do jaké míry budou chtít podle vás ukrajinští vojáci v těch místech nějakou dobu zůstat, aby vytvořili krizi, o které mluvíte? Jinými slovy, budou postupovat dál a nebo začnou hloubit zákopy deset dvacet kilometrů od hranice Ukrajiny v hloubi ruského území?
Pokud by se v tomto okamžiku stáhli, tak by ta ofenzíva byla vojensky zbytečná. I na ukrajinské straně jsou ne úplně malé ztráty těžké techniky a je otázka, zda by to dávalo vůbec nějaký smysl. A otázkou zůstává, jestli se má Ukrajina snažit ten útok rozšířit, což ale znamená přisunout další síly, kterých se jí zas tak moc na frontě nedostává a mohou chybět jinde. Protože i pokud se posunou Ukrajinci o dalších třeba deset kilometrů, což vypadá papírově hezky, ale pokud dojde k průlomu, nebo pokud by potom Rusové prolomili frontu právě třeba před tím Pokrovskem, tak bude ta operační krize pro Ukrajinu násobně větší než pro Rusy. A nebo jestli se Ukrajinci mají v tento okamžik zakopat a prostě nutit Rusy k tomu, aby i z těch prestižních důvodů, politických důvodů se pokoušeli území relativně náročně a dlouho dobývat, aby tam vyčerpali své síly, které by mohli použít jinak.

Kdo za to bude pykat?

Já už jsem to zmínil na začátku, ale zeptám se na to teď trošku dopodrobna. Je možným cílem i ten samotný Kursk, kde je jaderná elektrárna?
Kursk je daleko. Čím déle ta situace trvá, tím víc sil Rusko do té oblasti přesune. To znamená, že naděje na rychlý postup začínají pomalu vyhasínat. Neříkám, že jsou v tomto okamžiku úplně nulové, ale faktem je, že s každým dalším dnem budou mít Rusové tyhle nejklíčovější trasy směrem na nejvýznamnější cíle víc a víc pokryté. Šance na úspěch bude klesat. Momentální šance na nějaký větší úspěch jsou spíš do směrů, kde nemají Rusové tak významné cíle. A jak jsme řekli, dojít ke Kursku by znamenalo posun současné fronty o třeba sedmdesát osmdesát kilometrů. A to za předpokladu, že budeme vycházet z těch optimističtějších představ o tom, kde se fronta právě nachází.

Člověk by i kvůli lokalitě jaderné elektrárny čekal, že Rusové nedovolí, aby Ukrajinci došli až ke Kursku. Na druhou stranu, už dovolili, aby se dostali docela daleko na ruské území. Z jakého důvodu? Chápu, že tam hrál roli moment překvapení, ale trvá to už několik dní, co jsou Ukrajinci v Rusku. Jak je možné, že se je ruské armádě stále nepodařilo z toho území dostat?
Zkusím položit protiotázku. Jak je možné, že se Rusům podařilo na jaře proniknout pět až deset kilometrů k Charkovu? A jak je možné, že stále nebyli vytlačeni zpátky, přestože Charkov je pravděpodobně druhé nebo třetí nejvýznamnější město Ukrajiny?

Odpověď je velmi jednoduchá. Obě strany napínají většinu svých sil na frontové linii, to je bod číslo jedna. To znamená, že sil, které jsou k dispozici pro ochranu těchto perifernějších oblastí, nebo i ne tak periferních, ale oblastí, kde se přímo nebojuje, není zas tak moc. To je bod jedna. To znamená, že když je protivník trochu šikovný, a v tomhle byli Ukrajinci velmi šikovní, a dokáže třeba při nějaké rotaci vytvořit dočasnou převahu v síle například dva ku jedné nebo tři ku jedné, tak má šanci na nějaké podobné překvapení.

Ještě jsme neřekli, kolik ukrajinských vojáků na ruském území je. Jsou to tisíce? Jak velká je ta síla?
Počáteční odhady byly zhruba dvě až tři brigády plus nějaké posilové jednotky. Řekněme, že to muselo být tak do deseti tisíc, což není málo. Samozřejmě ale nevíme, jestli jsou tam z těch brigád všechny prapory, nebo jenom nějaké. Nevíme, jak je to třeba i s početním stavem těch jednotlivých jednotek, protože vzhledem k válce mohou mít podstav. Je možné, že dnes už jsou tam nějaké další jednotky, ale nebavíme se o situaci, že by tam bylo třeba osmdesát, sto tisíc vojáků na jedné nebo na druhé straně. Zkrátka, ty oblasti jsou relativně řídce obsazené a i díky tomu může být postup minimálně na začátku rychlejší. To je jeden bod.

Druhý bod je ten, že i Rusové před časem zřejmě přemýšleli o nějaké operaci v okolí Sumy. To bylo zhruba v době, kdy podnikli útok na Charkov, který se jim v prvních dvou dnech relativně povedl, ale když se vyčerpal moment překvapení, tak už moc ne. Ale zdá se, že po tom relativním neúspěchu v okolí Charkova ty jednotky stáhly, čímž vlastně vytvořili v okolí Sumy, v okolí Kursku relativně prázdný prostor.

Další věc, která je podstatná, je průzkum. A Rusové zjevně zaspali, co se týče průzkumu. A to přesto, že mají v některých průzkumných prostředcích převahu. Přece jenom je to pro Ukrajinu těžší. Rusové mají v elektromagnetickém poli převahu. To je určitě místo, na kterém by se dalo čekat, že by zrovna Rusové nemuseli propadnout. Přesto propadli, zjevně tam něco nezachytili, a v ofenzíva se povedla. Minimálně její první část.

Druhá část je ta, že v okamžiku, kdy se povede průnik přes nějaké opěrné body, kterých tady nemuselo být až zas tak moc, tak se útočícím jednotkám nabízí možnost postupovat relativně rychle vpřed, čehož oni využili a dokázali zabrat ne úplně malou oblast. Nezabrali úplně všechny části, je vidět, že třeba město Sudža je stále z části v ruských rukou, ale ten postup byl relativně rychlý. A tady přichází, další věc. Pokud už Rusové reagují, tak samozřejmě dostat i vzhledem k velikosti toho území nějaké síly z jednoho sektoru do druhého je prostě záležitostí na několik dní.

Trvá to.
Pokud budeme mít prapor nebo celou brigádu třeba v Kursku, tak než ji dostaneme do místa bojů, může ten přesun na sto kilometrů, pokud ta brigáda právě není skutečně připravená k tomu, že má někam vyrazit, zabrat dobu dvou až tří dní. Do té doby tam určitě můžou poslat nějaké jednotky, ale budou to jenom dílčí celky z nějaké větší formace. A to útočníkům nahrává v tom, že se můžou pokusit dostat dále. Určitě je to tedy kombinace těchto faktorů: málo střežená hranice s malým počtem sil, zpravodajské zaspání a velké vzdálenosti, které znamenají, že než se přesunou posily, jsou to minimálně dva až tři dny.

Když čelní představitel generálního štábu Valerij Gerasimov říká, že ruské vojenské síly mají všechno pod kontrolou, ale očividně nemají, tak jak pak on vypadá a do jaké míry to v ruském prostředí může znamenat i to, že za to bude pykat?
Doufejme, že za to pykat nebude. Myslím, že je pro nás velmi dobře, že Gerasimov zůstává náčelníkem generálního štábu. Táhne se za ním řada problémů. Už ta původní invaze, absence nějakého plánu B, neschopnost zastavit ukrajinskou ofenzívu pod Charkovem v roce 22. Pravda, v poslední době jsou na tom Rusové o něco lépe, ale mohli bychom mluvit o ztrátách a tak dále. To, že si Rusko nebo Vladimir Putin chce držet tohoto náčelníka generálního štábu je podle mě pro Ukrajinu velmi dobré. A to nejhorší, co by se mohlo stát, že by ho vyměnil. Myslím tím z pohledu Ukrajiny. Proč ho nechce vyměnit? Protože je zjevně loajální. Takže Putin přehlíží i tu, řekněme, vojenskou, neřekl bych úplně nekompetenci, ale ten člověk už je starý. Náčelníkem generálního štábu je víc jak deset let, je ve věku v ruského důchodce, jeho mentální schopnosti už také nemusí být, co byly před deseti lety, plus korupce a tak dále. A přesto z pohledu Vladimira Putina nejsou tyto problémy tak zásadní, jako kdyby měl na postu náčelníka generálního štábu někoho, kdo by byl politicky neloajální.

Nedovedu si představit, že by nešel minimálně do Kremlu na kobereček, když se kvůli tomu zaspání muselo evakuovat podle ruských zdrojů z příhraničí z té Kurské oblasti sedmdesát šest tisíc lidí. Byli prý v šoku. Rusko muselo vyhlásit v Kurské oblasti nouzovou situaci.
Co jiného jim zbývá, že?

Rusů se tě teď ta válka přímo dotýká, ne?
Je to tak. On určitě na kobereček půjde. Putin nebude úplně nadšený, ale skutečně asi ty vnitropolitické ohledy minimálně po několik dalších týdnů převáží nad chutí vyměnit tohoto ne třeba úplně schopného náčelníka, nebo příliš unaveného náčelníka generálního štábu. Takže samozřejmě, že to zasahuje i do té ruské společnosti.

Dodejme ale možná jednu věc. Z pohledu Rusů byly podobně zásadní i některé třeba dronové útoky nebo raketové útoky, ke kterým už došlo dříve. Víme, že Ukrajinci podnikli útok i na Moskvu pomocí dronů, kde ten psychologický efekt může být možná ještě větší, protože popravdě tady se bavíme o vesnicích, které jsou poměrně blízko hranice. Většina Rusů o nich pravděpodobně nikdy neslyšela, zatímco o útoku, i relativně marginálním útoku někde v Moskvě, budou vědět, budou informováni, umí si to s něčím spojit. Stejně tak jako třeba s útoky na Krym, který, ať se nám to líbí nebo ne, většina ruské populace vnímá jako ruské území.

Moskva slibuje v reakci na ukrajinskou ofenzívu tvrdou odpověď. Asi se rétoricky nedalo čekat nic jiného. Už o víkendu v noci byl proveden útok na Kyjev. Použita měla být podle Volodymyra Zelenského severokorejská raketa. Co očekáváte, že se stane dál?
Můžou přijít nějaké raketové útoky, ale popravdě je to taková odpověď neodpověď, protože to situaci na frontě nezmění. Je to možná nějaké gesto, které pravděpodobně povede ještě ke smrti nějakých civilistů, ale Rusům to reálně nijak nepomůže. Rusové by ze svého pohledu, jak jsme se o tom bavili, potřebovali co nejrychleji dostat Ukrajince za hranici. Měli by na výběr buď použít k boji i běžných vojáků, branců, které na Ukrajině nenasazují. V tom případě ale hrozí, že jich ne úplně malé množství zahyne a ruská společnost se přece jenom k té válce nestaví tak úplně jednoznačně. Samotný fakt, že Rusové dodnes nepoužívají brance o něčem svědčí. A nebo mohou Rusové, pokud nechtějí do bojů takto masivně nasadit brance, použít svoje jednotky, které mají právě v Doněcku a nebo třeba v Záporoží či kdekoli jinde. Tím ale oslabí svoje schopnosti na těch klíčových úsecích. A myslím si, že s tím Ukrajinci trochu kalkulovali. Rusové teoreticky můžou tu situaci zvrátit poměrně lehce. Pokud si řeknou, že tam dají deset dvacet tisíc branců, budou nějaké ztráty, ale na konci budou schopní Ukrajince určitě vyhnat za hranici. Což by se asi stalo. Ale vnitropolitické mínění tomuhle nemusí být úplně nakloněno. A pokud Rusové tohle neudělají a začnou přesunovat síly v nějakém větším množství z Doněcka, nebo prostě odjinud, tak to Ukrajincům může na konci pomoci.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, BBC News, youtubové kanály The Times and The Sunday Times, AFP News Agency, Associated Press, uživatelské účty @igorsushko, @wartranslated, @uarealitynow, @front_ukrainian na síti X, telegramový účet РБК-Украина.