Už ne výhradně chlapci. S řehtačkami a pomlázkami chodí o Velikonocích i dívky, poukazuje etnografka
V mezidobí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty, kdy zvony odlétají do Říma, chodívají ulicemi koledníci s řehtačkami. Tato dříve chlapcům určená tradice se otevírá i dívkám, stejně jako pomlázka. „Na Velikonoční pondělí v minulosti chodili na koledu především svobodní mládenci, dnes se pomlázky chopí i děti. Jsou i místa, kde na pomlázku vyrážejí na Velikonoční pondělí odpoledne ženy a dívky,“ popisuje etnografka Ilona Vojancová.
Zastavme se nejdřív u lidových tradic, které se s Velikonocemi pojí dodnes. Zmiňoval jsem pomlázku, kraslice, beránka. Co dalšího, možná ne tak notoricky známého byste tam ještě doplnila?
Myslím si, že bych mohla posluchačům připomenout i tradici, která každoročně ožívá v mnoha lokalitách naší vlasti.
Co symbolizují velikonoční pokrmy? Pečené Jidáše jsou zkroucené jako provaz, potírají se medem pro zajištění zdraví, popisuje Ilona Vojancová
Od Zeleného čtvrtku do dopoledne Bílé soboty, se ozývají zvuky klapaček a hrkaček koledníků, kteří obcházejí vesnici na místo kostelních zvonů, které podle tradice a podle víry odlétají do Říma, aby se vrátili až na Bílou sobotu v podvečer.
Jak si ty hrkače máme představit?
Většinou to bývají děti, v minulosti to byly výhradně chlapci, dnes už se mezi nimi objeví i děvčata, kterým je třeba od tří do 15 nebo 16 let a v rukou drží klapačky hrkačů, řehtačky.
To jsou takové hlučné nástroje, které dnes už posluchače spíše znají z ochozu sportovních stadionů. Ale mají svůj význam právě v tomto velikonočním období.
Zvuk hrkání a klapání se rozléhá ztichlou vesnicí. To proto, že vycházejí v časných ranních hodinách, aby upozornili na to, že je čas vstávat. A tyto děti obcházejí vesnicí a na Bílou sobotu před polednem zvuk utichá a děti dostávají od obyvatel vesnic odměnu.
Velikonoční pečení a recept na jednoduchý, ale skvělý koláč s čokoládovými vajíčky
Číst článek
S Velikonocemi je samozřejmě spojené také jídlo. Vybavíme si hlavně něco zeleného na Zelený čtvrtek třeba nádivku s kopřivami. Co o Velikonocích jedli naši předci?
Pokud bychom se vrátili do doby třeba druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, tak to byly pokrmy, které se připravovaly většinou z mouky, z kynutého těsta.
Byly to zmíněné mazance, ale také pečivo zvané jidáše, které mělo nejrůznější tvary, jež se vytvářely z válečku z kynutého těsta, který má připomínat provaz, na němž se oběsil zrádný Jidáš. Váleček těsta se stáčel do různých tvarů pečiva.
Kynuté se mělo pojídat s medem, aby si lidé zajistili zdraví v následujícím hospodářském roce. A také se připravovaly nejrůznější polévky.
Vznikají vůbec ještě v dnešní době nové velikonoční zvyky?
Tak to jste mě trochu zaskočil, protože o žádných nových velikonočních zvycích nevím, pouze o nějakých modifikovaných.
V Jeruzalémě slaví židé, muslimové i křesťané. Obřady se zatím konaly bez střetů, došlo na slovní potyčky
Číst článek
To znamená, že třeba na Velikonoční pondělí v minulosti chodili na koledu především svobodní mládenci. Dnes se pomlázky chopí určitě i děti ve školním věku. Jsou místa, kde na pomlázku vyrážejí odpoledne na velikonoční pondělí ženy a dívky. Ale to všechno už tady v minulosti bylo.
Zeptám se ještě na to, jestli i v Národním muzeu v přírodě, ať už je to v Obrnicích, Hlinsku, Příkazech nebo v Rožnově pod Radhoštěm, máte nějakou speciální velikonoční expozici?
To jsem ráda, že mohu posluchače pozvat k nám, do našich muzeí v přírodě. Všude máme nějaké velikonoční programy.
Já sama pracuji v muzeu v přírodě Vysočina, které se nachází v Pardubickém kraji, a na Veselém Kopci máme velikonoční program, který připomíná tradice naší oblasti, to znamená Horácka. A tento program trvá všude ve všech našich muzeích až do velikonočního pondělí.
