Prvně zajdeme do Egypta

Moučné těsto je základem naší stravy už tisíce let. První důkazy pocházejí z egyptských vykopávek z doby 8000 let př. n. l., šlo o plochý chléb z rozemletých zrn a vody.

Základy pro současné pečení položili staří Řekové a Římané, kteří si chléb s láskou dopřávali, při ovládání lidu i zneužívali. Kdo by neznal volání z antického Říma: „Chléb a hry“, latinsky „Panem et circenses“. Je patrné, že šlo o zneužití chleba ve prospěch vlády. Tento systém byl přesně v souladu s heslem natolik propracovaný, že udržoval společenskou stabilitu a podporu lidu. Nakrmený a zabavený poddaný nedělá problémy. To se dodnes nezměnilo, pouze obsah „nakrmení“ a „zábavy“ se stal o mnoho složitější.

Řekům a Římanům musíme být vděčni za pokročilejší techniky výroby chleba, používaní droždí a přidávání olivového oleje nebo medu pro jeho lepší chuť. Med stojí za zmínku v souvislosti s pozdější přípravou sladkého pečiva při křesťanských vánočních a velikonočních svátcích, i když my jako sladidlo používáme cukr.

Ve středověku byl chléb základní potravou rolníků a jedl se především se sýrem a zeleninou.

Zásadní zvrat přinesla průmyslová revoluce ve způsobu výroby moučného těsta. Byly vyvinuty stroje na hnětení a míchání těsta a takto vyráběný chléb se stal ještě dostupnějším. Uplynulé 20. století umožnilo vývoj chemických kypřidel, tím mám na mysli kypřící prášek a jedlou sodu a odbourání klasického droždí, a tím pádem zrychlení technologie výroby pečiva.

Pro zajímavost ještě dodám, že největší spotřebu chleba na hlavu má Turecko, Řecko a balkánské státy. Ovšem skutečnou obecnou lásku k těstu vyznává hlavně Francie a Itálie.

Pekař, to je pán

Nelze vynechat řemeslo, které k těstu a jeho pečení patří. Pekařina má stejně dlouhou historii jako těsto samo. Pekaři byli v Egyptě, ve starověkém Řecku i Římě a jsou dodnes, i když se podmínky a způsob práce zásadně změnily. Konečně jako vše.

Společenské postavení pekařů se v různých historických obdobích zásadně lišilo. Dodám ještě poznámku, že podobně na tom byli i mlynáři.

Ve starověku, kde vše začalo, patřili pekaři mezi privilegované občany s vysokým společenským postavením. Svým způsobem to bylo bezpečné společenské postavení, každý vás potřeboval a nikomu jste nepřekážel.

Středověká Evropa se chovala podobně, pekaři tady stáli vysoko na společenském žebříčku. Ovšem v takovém Japonsku jste byl v té době podřadným členem řemeslnické třídy. Renesance v Evropě naoko nepřinesla mnoho změn, pekaři stále měli důstojné společenské postavení a byli chápáni jako kvalifikovaní řemeslníci.

Nástupem průmyslu začalo jít postavení pekařů do ztracena. Pekařství se stalo průmyslovým odvětvím a mistři svého řemesla v té době nikoho moc nezajímali. Dnešní moderní doba dává řemeslnému pečení nádech luxusu a dobrý pekař je v soukromém sektoru vyhledáván stejně jako třeba dobrý sládek v pivovarnictví.

Řemeslná a tradiční výroba pečiva posouvá status pekařů opět o trochu výše.

Velikonoční sladké pečení

Mazanec, beránek, dorty a jiné druhy nejenom sladkého pečiva symbolizují v křesťanské tradici Krista jako chléb života, muže, který byl obětován za hříchy světa. Kristus to sice takto prohlásil, ale měl na mysli, že bude jiným chlebem, že bude výživou pro naše duše. Ovšem i věřící pochopili, že z toho se nenají, a jeho citaci pojali malinko rozdílně.

Na Velikonoce tedy pečeme ze sladkého těsta a výsledek zdobíme křížkem, vajíčky i květinami, případně upečeme beránka coby symbol obnovy života a znovuzrození. Sladké pečení má i kulturní rozměr, na Velikonoce se setkáváme s rodinou, přáteli a sladké pečivo je součástí setkání a oslav.

Podobné to je i v našem okolí, Italové pečou Colomba di Pasqua, sladký chléb podobný panettone, ale ve tvaru holubice. V Neapoli je tradicí pastiera, tradiční velikonoční koláč. Francouzi pečou Tarte tropézienne, pochází ze Saint-Tropez a jedná se o briošku plněnou krémem, v Lotrinsku pečou Les galettes de Pâques. Angličané milují své Hot Cross Buns (buchty zdobené křížem), Chelsea buns a sváteční dort zvaný Simnel Cake.

Já však miluji náš mazanec, ať už je kynutý, tvarohový či brioškový, ale mým osobním favoritem je velikonoční beránek. Je opravdovou srdeční záležitostí v tom smyslu, že mě při jeho rozkrajování bolí u srdce. Takový krásný, nevinný a moji pánové doma ostentativně ukusují z jeho hlavy, která je mezi nimi „nejoblíbenější“. Naštěstí se takto trápím jenom jednou za rok.

Těsto jsme i my

Těsto a jeho pečení symbolizují spojení a společenství. V rodinném a přátelském kruhu je proces sdílení a spolupráce více lidí při jeho přípravě a následné konzumace, třeba čerstvě upečeného chleba, žádaným uklidňujícím a stmelovacím prvkem. Navíc, jak vidno na Velikonocích, je těsto kulturním a společenským artefaktem.

To vše je důvodem, proč si připravíme těsto a upečeme si jednoduché velikonoční sladké pečivo, které se bude líbit a chutnat i dětem. Je na plechu a je hned hotové.

Úplně na závěr ještě jedno odposlechnuté moudro: „Z těsta na buchty neuděláš nic než buchty“, což je jenom dobře a ať se to vždy podaří. 

Jdeme na to!

Velikonoční bleskový koláč s čokoládovými vajíčky na plech

Ingredience

• 220 g nesoleného másla

• 110 g lískových ořechů

• 200 g světlého třtinového cukru

• 2 vejce velikosti L

• 220 g hladké mouky

• 100 g sušených brusinek nebo višní

• 200 g malých čokoládových vajíček v barevné krustě

Postup:

Nejdříve si předehřejeme troubu na 180 °C (pečeme pro velikost plechu 19 x 32 cm nebo čtverec 23 x 23 cm). Lehce máslem vymažeme plech a vyložíme papírem na pečení. Do horku odolné misky nebo hrnce odvážíme máslo, nakrájíme na kousky a dáme krátce do trouby, aby změklo a roztálo. Lískové ořechy na suché pánvi do zlatova opečeme, přendáme na talíř, necháme vystydnout a poté nasekáme nahrubo. Asi třetinu čokoládových vajíček si dáme stranou a ostatní nožem nakrájíme na poloviny anebo je nahrubo rozdrtíme.

V míse kuchyňského robota smícháme rozpuštěné máslo a cukr do pěny, poté za stálého míchání, jako když děláme třené těsto, postupně přidáme vejce. Poté vsypeme mouku, sůl, nasekané ořechy, brusinky a rozdrcená čokoládová vajíčka a vše jen krátce smícháme.

Těsto přendáme do připraveného plechu a pečeme asi 10 minut, poté přidáme rozpůlená vajíčka, která jsme si ponechali stranou. Pečeme dalších 15 minut do zlatova, nebo dokud nejsou okraje lehce světle hnědé. Vyjmeme z trouby a necháme asi 15–20 minut vychladnout na pokojovou teplotu. Poté rozkrojíme na asi 16 kousků. Kousky nechte klidně na plechu nebo je přendejte na talíř a uchovávejte je v ledničce, vydrží až pět dnů.

Dagmar Heřtová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít