Řekni mi, kdo jsi, a možná dostaneš byt. Kari Hotakainen napsal dystopický román o krizi bydlení
Kari Hotakainen patří v současnosti k nejčtenějším a také nejvšestrannějším finským autorům. Jeho tvorba zahrnuje prózu, poezii, esejistiku, knihy pro děti i divadelní a rozhlasové hry. Se svými romány, z nichž některé byly zfilmovány, sklízí úspěchy u čtenářů i kritiky a řada z nich vyšla také u nás. Hned čtyři jeho tituly vydalo nakladatelství dybbuk v překladu Vladimíra Piskoře – stejně jako autorův nejnovější román Příběh.
Stejně jako v řadě předešlých děl i tentokrát Hotakainen ve své knize kriticky reflektuje některé problematické stránky finské společnosti a západního světa vůbec, zejména pak i v Čechách aktuální nedostupnost důstojného, neřku-li přímo vlastního bydlení.
Navzdory vážnému tématu nemá Hotakainenův Příběh daleko k humoristickému žánru. Petr Nagy přináší recenzi nové knihy populárního finského autora
Ovšem na rozdíl od jeho dosud nejúspěšnějšího románu Na domácí frontě, který mu vynesl prestižní literární ocenění Finlandia i cenu Rady severských zemí za literaturu a kde pojednal podobné téma z pohledu dneška, v tomto případě se uchýlil k dystopicky zabarvené perspektivě a děj svého románu situoval do nepříliš vzdálené budoucnosti.
Kromě toho v něm rezignoval na tradiční vyprávění s hlavním hrdinou a jeho próza se ve výsledku vyznačuje spíše polyfonní strukturou, v níž sice zaznívá několik výraznějších hlasů, ale žádný z nich tu nenabývá jasné převahy.
I ve Finsku byly za války koncentrační tábory, ale jiné než v Evropě, říká o své knize Petra Rautiainenová
Číst článek
Tomu ostatně nahrává i zápletka románu, opírající se o výpovědi celé řady postav.
Ocitáme se totiž v situaci, kdy dochází k velkému odlivu lidí z Venkova do Města, které ovšem aktuálně nedisponuje dostatečnými ubytovacími kapacitami. Proto se vedoucí Činitelé rozhodnou pověřit skupinu takzvaných Nýmandů – převážně akademicky vzdělaných lidí bez práce, neschopných se někam zařadit – nelehkým úkolem: prozkoumat obyvatele domů určených k demolici a rozdělit je na ty, kteří by měli dostat nový byt, a na ty, kteří si takové privilegium nezasluhují.
Ti méně šťastní pak skončí v provizorních příbytcích – ve zkrachovalých obchodních centrech nebo v komplexu postaveném z kontejnerů.
Konec a začátek konce
Román s výmluvným názvem Příběh pojednává mimo jiné i o tom, že příběhům s klasickým začátkem, prostředkem a koncem už odzvonilo, a sám je toho důkazem – stačí se podívat do obsahu.
Autor totiž jednotlivé části svého prozaického textu pojmenoval s humorem sobě vlastním: Začátek, Prostředek, Konec a začátek konce, Konec a Začátek konce.
Přičteme-li k tomu Hotakainenův specifický jazyk a styl – notně barvitý, neotřelý, místy i jaksepatří šťavnatý a bohatý na aforisticky podané úvahy a postřehy – kterému dává vyniknout i nápaditý překlad Vladimíra Piskoře, pak je třeba konstatovat, že i v novém Příběhu s velkým P dostál autor své pověsti a jeho české vydání si rozhodně zaslouží pozornost tuzemských čtenářů.
