V říjnu 1975 odehrál Elton John na losangeleském stadionu Dodgers největší koncert své dosavadní kariéry. Více než 100 tisíc diváků naslouchalo jeho typicky energickému podání hitů Rocketman či Your Song. Skladbu The Bitch Is Back si s ním na podiu zazpívala dokonce i tenisová hvězda Billie Jean Kingová.

V říjnu 1975 nebyl v hudební branži nikdo žhavější než ten skoro třicetiletý plešatějící Angličan s velkými brýlemi, který na jeviště nakráčel v poflitrovaném úboru místního baseballového týmu. Pouhé dva dny předtím mu museli vypumpovat žaludek poté, co se předávkoval.

Nový snímek Dextera Fletchera od začátku chápe dvě podstatné věci: že John svým příchodem uměl zapůsobit a že trvalo velmi dlouho, než si dokázal říct o pomoc. Jeho filmového představitele Tarona Egertona proto nechá v samém úvodu ve výrazně oranžovém kostýmu okřídleného rohatce rozrazit dveře a zamířit si to rovnou na terapii, kde se přizná k bulimii a závislosti na kokainu, alkoholu, sexu a nakupování.

Tam, v bezpečném kruhu dalších závislých, začne vyprávět o sobě. O setkání se svým životním přítelem, textařem Berniem Taupinem (Jamie Bell). O své první velké lásce, hudebním manažerovi Johnu Reidovi (Richard Madden). O vystoupení v klubu Troubadour, kdy měl pocit, že létá. Nejdříve ze všeho se ale vrátí do doby, kdy nebýval hvězdou, ale prostě Reggiem Dwightem (Matthew Illesley, Kit Connor), zrzavým chlapcem, jehož hudební nadání bylo tvrdě vykoupeno nezájmem rodičů (Steven Mackintosh a Bryce Dallas Howardová).

Pro Fletchera, který loni dotočil hudební drama Bohemian Rhapsody poté, co byl jeho původní režisér Bryan Singer vyhozen, mohl být Rocketman opakováním nacvičeného pohybu. Ty dva příběhy o sexu, drogách a rokenrolu jsou si přeci jenom v mnohém podobné. Fletcher se scenáristou Leem Hallem ale reálné motivy z Johnova života dokázali přetavit v jedinečný osobní zážitek. A především z něj udělali muzikál.

Skladba Saturday Night's Alright For Fighting se tak stane davovou taneční scénou uprostřed zábavního parku, pomalá I Want Love zase upřímnou zpovědí nešťastné rodiny, kterou si každý z jejích členů zpívá o samotě v prázdném pokoji. Titulní píseň Rocketman pak zazní ve chvíli, kdy John nastupuje před diváky na stadionu Dodgers. Zatímco mu někdo narazí kšiltovku a zapne kostým, zpěvák vymění bolestný nepřítomný výraz za masku usměvavého showmana.

Tato forma tvůrcům dovolí nejen to, aby se drželi nějaké základní životní linky, ale hlavně aby v ní prostřednictvím více i méně známých hitů zdůraznili pocity, které definovaly Johnovo mládí. Chvíle neskrývané radosti, smutku potlačeného drogovým raušem a osamění, jenž hrozí překřičet i ty nejhlasitější prostory plné lidí.

Velšský herec Taron Egerton v Rocketmanovi dostal k vyzkoušení dobrou část Johnových extravagantních kostýmů a k tomu řádku ne zrovna jednoduchých písní k odzpívání. Se svou dosud nepochybně nejnamáhavější rolí se nicméně popasoval stejně svědomitě jako s odkráglováním záporáků v Kingsmanech. Se zpíváním má přitom znatelně cvik. Johnovu skladbu I’m Still Standing si třeba střihl už jako gorilák Johnny v animovaném muzikálu Zpívej.

Ve Fletcherově podání je Elton John současně malým chlapcem toužícím po objetí i teatrální divou, pro niž jsou kostýmy způsobem obrany proti světa. A Egerton hraje obě polohy s bezmezným respektem k předobrazu své role. I proto si tvůrci mohou dovolit ukázat ho na samotném dně, jak od sebe odhání své nejbližší a prošňupává se do bezvědomí. Protože Elton John, člověk proslavený svou dávkou afektu, dramatičnosti a drtivé upřímnosti, si nic jiného nezaslouží.

Snímek Rocketman měl v českých kinech premiéru 30. května.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít