Dejte dohromady notoricky známé melodie, Meryl Streepovou v overalech a celkem prostou groteskní linku bez jasného rozřešení, a dostanete filmový trhák. Takzvaný jukebox muzikál Mamma Mia! z roku 2008 toho byl jasným důkazem.

Nelehký úkol navázat na sebeuvědomělý absurdní snímek s italským názvem a anglicky mluvícími postavami, které obývají vymyšlený řecký ostrov a zpívají švédské hity, připadl na režiséra obou Báječných hotelů Marigold Ola Parkera. 

Zatímco první díl muzikálu měl kopírovat formu antické komedie, druhý s podtitulem Here We Go Again podle Parkera připomíná spíše pokračování Kmotra. Podobně jako on totiž zobrazuje, co předcházelo událostem z prvního filmu. V paralelní lince k současnosti se tak ukáže, jak se svéhlavé Donně (Meryl Streepová / Lily Jamesová) přihodilo, že otcem její dcery Sophie (Amanda Seyfriedová) mohou být hned tři muži (Colin Firth, Stellan Skarsgard, Pierce Brosnan / Hugh Skinner, Josh Dylan, Jeremy Irvine).

Život na ostrově Kalokairi mezitím zůstal víceméně při starém. Jeho obyvatelé a návštěvníci mají stále tendenci vyjadřovat se prostřednictvím spontánních muzikálových čísel, nosit odvážné kostýmy nebo se charakterizovat přehnanými přízvuky a 30 let opečovávanými účesy.

Bez pořádného šlágru od skupiny ABBA (jejíž člen Benny Andersson se v cameu opět šibalsky kření od piána do kamery) se tentokrát ve světě Mamma Mia! neobejdou námluvy, porod ani zasněné pohledy na moře. Bohužel ale chybí lascivní choreografie na pláži, kterou přeruší tančící pánové v plaveckých ploutvích.

Pokračování se také musí obejít bez Meryl, jejíž postava mezi snímky bez bližšího vysvětlení zesnula (nejspíš na následky zranění souvisejícího s tancem). Jamesová je nicméně její důstojnou náhradou — zejména proto, že umí zpívat. I takový Pierce Brosnan však po předchozí zkušenosti snížil množství svého zpívání na snesitelné „aby se neřeklo“.

Z hlediska děje ovšem sequel Mamma Mia! vsází především na amnézii diváků i svých postav. Libovolně mění, co bylo řečeno v prvním snímku, jen aby se vešlo do šíře textů od ABBA, a nabádá tak, aby se nad obsahem při sledování příliš nepřemýšlelo. Nelze si ovšem úplně stěžovat na to, že se z mrtvé babičky náhle stala Cher.

I odpůrci pochybného zpívání na playback uznají, že se ve druhém dílu mezi jednotlivými vystoupeními odehrává celkem ucházející romantická komedie, za což mohou zejména narážky postavy Christine Baranski.

Už trochu hůře se mezi vším tím pitvořením nachází milá lekce o tom, že rodinu nedělá stejná krev, kterou představuje vztah Sophie s jejími třemi otci.

Finální odhalení jména mysteriózního Andyho Garcíi sice v přirozené reakci způsobí plácnutí do čela, skupinová performance do rytmů Souper Trouper ale připomene, že je něco zvláštně atraktivního a zábavného na hereckém dovádění zcela zbaveném zábran. Důležité je neočekávat, že od Mamma Mia! Here We Go Again dostanete víc než to.

Snímek vstoupil do českých kin 19. července.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít