Hvězdy, nýmandi a dvojníci na Berlinale. Filmový festival uvedl satirické sci-fi Mickey 17
Britský herec Robert Pattinson spolu s režisérem oscarového Parazita Pon Džun-hoem uvedli na festivalu Berlinale očekávaný snímek s názvem Mickey 17. Už na začátku března ho uvidíme i v českých kinech. Pro oba tvůrce jde o návrat ke sci-fi. Jak je ale u korejského filmaře zvykem, mísí ho s dalšími žánry. V tomto případě především s politickou satirou a dvojnickou komedií, která dává Pattinsonovi příležitost k tomu se herecky předvést.
Pon Džun-ho už dříve natočil například dystopický snímek Snowpiercer – Ledová archa, Pattinson zase společně s režisérkou Claire Denis připravil atmosférickou vesmírnou podívanou High Life.
Dokument o Lvově oslavuje život a nezlomnost města, říká český producent o snímku na Berlinale
Číst článek
Hvězda známá z Batmana, ságy Stmívání a řady dalších filmů tentokrát hraje „postradatelného člověka“ Mickeyho. Ten se částečně z nouze a částečně z nevědomosti přihlásí na nejnižší pozici ve vesmírné misi na vzdálenou zasněženou planetu Niflheim s neznámými bytostmi.
Když „nýmand“ Mickey zemře, je z biologického materiálu znovu vytištěn na 3D tiskárně. Jeho smrt a jeho život tím pádem nemají pro okolí valnou hodnotu. U čísla 17 dojde k chybě a Mickey má nikoli nástupce, ale nelegálního dvojníka.
Celý snímek reflektuje nezralý vztah člověka k technologiím a satiricky nahlíží na lidské kvality, stádnost, nedůvtipnost, náchylnost k manipulativnímu politickému vedení. To reprezentuje především Mark Ruffalo ve slabošské, elvisovsko-trumpovské kreaci politika Marshalla. Na planetě Niflheim je člověk tím nejzbytečnějším a nejškodlivějším druhem, kterému se ze života vytratily veškeré hodnoty.
Film je adaptací knihy Edwarda Ashtona Mickey7 a úspěšně navazuje, vizuálně i vypravěčsky, na Pon Džun-hovy snímky jako Snowpiercer a Okja. Vrací se ale i k dalším filmům, ve kterých udělal hrdinu z někoho řadového až prostého.
Nová šéfka
Berlinale od letošního ročníku šéfuje nová umělecká ředitelka, Britka Tricia Tuttle, která provedla několik změn. Mimo jiné zrušila sekci Encounters předcházejícího uměleckého šéfa Chatriana a dala prostor výhradně debutům v nových, taktéž soutěžních Perspectives.
Důraz na nesoutěžní Berlinale Special, kde se promítal i Mickey 17, je ale letos stejný, ne-li větší. Početně je to totiž sekce větší než hlavní soutěž a jsou v ní jak aktuální politicky výrazné, ale umělecky nevýznamné dokumenty, jako je izraelský Dopis Davidovi, tak prestižní produkce, které nezapadají do hlavní soutěže.
Některé z nich přinášejí festivalu hvězdy, které mají občerstvit jeho renomé. Ve velké evropské trojici Berlín – Benátky – Cannes je totiž dlouhodobě tím nejslabším, a to navzdory silnému trhu EFM, který se tu koná paralelně s festivalovým programem.
Timothée Chalamet v Berlíně uvedl svého dylanovského Úplně neznámého, Tilda Swinton převzala cenu a publiku představila jeden ze svých starších filmů. K nejočekávanějším hostům patří také Benedict Cumberbatch jako vdovec ve snímku Ta věc s křídly, adaptaci knihy Žal je to s křídly.