Každý si musí zažít malou diktaturu, říká režisér slovenské inscenace Modlitba pro Martu
Kabaret normalizace aneb Modlitba pro Martu - to je název nové inscenace Národního divadla v Bratislavě. Má podtitul „zpěvačka, která musela udělat revoluci, aby si mohla opět zazpívat“. Představení se vrací do sedmdesátých let v Československu a je přímo inspirované osudem Marty Kubišové. Premiéru mělo 7. prosince, v neděli je repríza.
Modlitba pro Martu, píseň, která se stala symbolem odporu po vpádu vojsk Varšavské smlouvy a demonstrací během Sametové revoluce teď znovu zní i na jevišti komorní scény Slovenského národního divadlo.
„Existují dvě nebo tři životopisné knihy Marty Kubišové. Rozhovory jí a hlasatelky Kamily Moučkové. Potom je vynikající dokument Olgy Sommerové. Toho materiálu je na internetu strašně moc, i audiovizuálního. Dá se dobře využít i to setkání s Dubčekem,“ popisuje přípravy inscenace Radiožurnálu režisér Matouš Bachynec.
Dramaturgyní vystoupení je Miriam Kičiňová, kterou osobní příběh významné zpěvačky inspiroval.
„I ten osobní příběh, jakou hodnotu má svoboda pro jednotlivce, je ochotný za ni nést i nějaké následky a je schopný zastavit svoji kariéru. Samozřejmě nemůže jinak, ale bere to s plnou vážností a odpovědností. Mohl by velmi jednoduše přestoupit na tu druhou stranu a jednoduše kolaborovat. Je to vyprávění o konzistentní osobnosti, a to Marta Kubišová je,“ popisuje Kičiňová.
Úspěch u kritiky
Uhrančivý pohled, dlouhé vlnité vlasy a nezapomenutelný hlas Marty Kubišové byly pro mnoho mužů nedostižným idolem krásy. Její postavu ve vystoupení ztvární herečka Monika Potokárová.
„Pro mě je to ztělesnění hlavně lidskosti, charakteru, zásad... Teď nesestavuji její paměti ani to není záměrem této inscenace... Pro mě je to jedním slovem o lidskosti. Obrovský respekt, proto se to snažím zahrát, jak nejlépe umím,“ říká herečka.
Odpouštím, ale nezapomínám. Když zavřeli Havla, začala jsem opravdu brečet, říká Marta Kubišová
Číst článek
Slovenská divadelní kritička Dagmar Inštitorisová viděla hru už v premiéře a herecký výkon Moniky Potokárové velmi oceňuje: „Zazpívala všechno s obrovským vztahem k tématu, písním i s pochopením historických souvislosít…“
Přestože je Kabaret normalizace aneb Modlitba pro Martu hrou o nedávné minulosti, neznamená to, že by se historie nemohla znovu opakovat.
„Nedokážu si představit, že by to znovu přišlo. Každý si musí zažít takovou malou diktaturu, aby si té demokracie mohl vážit,“ dodává Radiožurnálu režisér Matouš Bachynec.
