Turecko v jejím rámci obdrželo od evropského integračního bloku příslib šesti miliard eur. Účel financí je zvládání situace běženců na tureckém území. Zhruba tři a půl milionu utečenců pochází ze Sýrie. Jejich děti nemohou v zemi studovat, dospělí legálně pracovat. Přežívají, jak se dá. Není se proto co divit, že se neustále pokoušejí dostat především přes blízké řecké ostrovy do Evropské unie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Thomase Kulidakise

Osobně jsem se setkal s řadou z nich, kteří mi vyprávěli, že v Turecku pracovali na černo, jen aby si vydělali peníze na zaplacení pašerákům lidí. Úžiny mezi tureckou pevninou a řeckými ostrovy v Egejském moři jsou v některých místech široké jen 10 až 12 kilometrů. Frontex a řecká pobřežní stráž musí osazenstvo člunů v souladu s mezinárodním právem zachraňovat. Zatlačovat čluny s migranty zpět je nelegální.

V posledních týdnech počet migrantů připlouvajících do Řecka opět vzrostl na desítky až stovky denně. Děje se tak z velké části kvůli plánu Ankary zřídit na severu Sýrie bezpečnostní zónu. Chce vytlačit Kurdy od svých hranic a zbavit se běženců. Velká část z nich ale z různých důvodů zpět nechce. Pravděpodobně nebudou chtít ani do plánované syrské vesničky českého premiéra.

Dát jasnou nabídku

Převzato z Plusu

Ve chvíli, kdy sto tisíc z nich turecká vláda převezla z Istanbulu k jižní hranici, je to pobídka zkusit štěstí na cestě do Evropy. Stížnosti Turecka na nedostatečnou finanční a politickou podporu Evropské unie a Západu jsou v tomto ohledu výraz vydírání a nevděku.

Turecko obdrželo první část peněz už dříve. Z tří miliard eur šlo 660 milionů přímo tureckým úřadům. Podle informací německého listu Handelsblatt se blíží vyplacení dalších skoro dvou miliard eur. Tentokrát má jít do pokladnice turecké vlády skoro 900 milionů.

To vše na úkor zahraničních organizací, které se snaží pomáhat běžencům přímo v Turecku. To ale Turecku nestačí a snaží se dosáhnout zahraničně politických cílů v Sýrii a Východním Středomoří. Hrozbou vpuštění migrantů do Evropy.

Andrej Babiš by si měl uvědomit, že košile je bližší než kabát. Nefunkčnosti dohody s Tureckem si všimli už i ostatní státníci, včetně německé kancléřky Merkelové. První část, tedy zadržování migrantů, funguje bídně. Druhá část, vracení odmítnutých žadatelů o azyl, skoro vůbec.

Do Turecka se z Řecka vrátila jen necelá čtyři procenta běženců. Turecko se také odvrací od Západu geopoliticky spoluprací s Ruskem. Evropská unie vůči Ankaře vyhlásila letos v létě sankce kvůli snaze nelegálně zkoumat ložiska zemního plynu u Kypru s cílem těžit vzácnou surovinu ve vodách členského státu unie.

Je zbytečné vyvíjet tlak v rámci V4 k dalším ústupkům vůči Turecku ve věci migrace a Sýrie. Vyděračům se ustupovat nemá. Místo toho je potřeba dát na stůl jasnou nabídku. Buďto budete plnit své závazky, nebo nedostanete nic. To ale vyžaduje ještě jeden krok. Česká republika by měla konstruktivně přispět k ustavení společné azylové politiky celé Evropské unie. Tedy zapomenout na své „pomáháme, ale jinak než ostatní“.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít