První bitvu o kancléřství Laschet vyhrál, teď musí přesvědčit i voliče
Více než týden mohla německá veřejnost s napětím sledovat, jak mezi křesťanskými demokraty zuří bratrovražedný souboj o pozici lídra pro podzimní parlamentní volby. V duelu předsedů křesťanských demokratů a bavorských křesťanských sociálů Armina Lascheta a Markuse Södera, totiž šlo zejména o to, kdo z nich si může dělat reálné naděje, že na konci roku zaujme po kancléřce Angele Merkelové místo v čele spolkové vlády.
Ze souboje vzešel nakonec vítězně Armin Laschet, nikoli ovšem jako suverén, ale s řadou šrámů.
Soupeření Lascheta se Söderem bylo velkým divadlem. Nechyběly intriky, skryté narážky, nebyla ani nouze o cílené uveřejňování informací, které měly zůstat v utajení.
Robert Schuster: První bitvu o kancléřství Laschet vyhrál, teď musí přesvědčit i voliče
A také šlo hodně o čísla. Točila se kolem otázky, zda by si německá veřejnost přála jako budoucího kancléře spíš Lascheta nebo Södera. Zde měl navrch Söder. Jakožto bavorský premiér dokázal Němce o sobě přesvědčit i díky úspěchům jeho vlády při boji s koronavirovou pandemií.
Když se objevily loni na jaře první případy, neotálel bavorský premiér s uzávěrami obchodů nebo škol, ani se zavedením povinných roušek. To vše v době, kdy mnozí jeho kolegové z řad německých premiérů pochybovali, jestli je to nutné.
Mezi pochybovači byl i Armin Laschet, předseda vlády nejlidnatějšího německého regionu, Severního Porýní-Vestfálska. Většině Němců ale, zdá se, Söderova rozhodnost imponovala víc než Laschetova opatrnost. Proto bavorskému politikovi věří necelá polovina Němců, zatímco jeho konkurentovi ani ne osmina. Z toho hlediska měl být Söder jasným favoritem a první volbou, pokud jde o lídra.
Integrace důležitých skupin
Avšak jedna ze základních pouček v politice zní, že nálady ve společnosti se mohou velmi rychle měnit. Ti, co ještě nedávno vévodili žebříčkům popularity, se v nich mohou propadnout.
Platí to i v opačném případě, takže mise Armina Lascheta nemusí být z dnešního pohledu beznadějná. I proto, že nyní, když je o lídrovi rozhodnuto, mohou daleko víc vyniknout jeho kvality.
Tou hlavní, kterou Laschet disponuje, je jeho smysl pro konsenzus. Snaží se integrovat všechny důležité skupiny – ať už ve vlastní straně nebo v celé společnosti. Takovýto přístup je důležitý hlavně ve vztahu ke skupinám obyvatelstva, které se v poslední době cítily být vytlačovány na okraj. Buď přestaly politikům úplně věřit a nechodily k volbám, anebo rovnou začaly volit politické radikály.
Hlavním Laschetovým úkolem nyní bude přesvědčit ty, kteří se stále domnívají, že jeho konkurent by byl lepší. To se týká zejména voličů v regionech na jihu a východě Německa. Bez nich podzimní volby nevyhraje.
Tím spíš, že hlavní soupeř obou křesťanských uskupení, strana Zelených, působí vnitřně velmi jednotně. I na svém volebním lídrovi, Annaleně Baerbockové, se dokázali Zelení dohodnout bez jediného zádrhelu.
Z Baerbockové je přitom cítit velké odhodlání vytlačit německé křesťanské demokraty po 16 letech z vlády a stát se po Angele Merkelové druhou ženou v jejím čele. Pro Armina Lascheta to neznamená nic jiného, že ho čeká další bitva, která bude možná ještě tvrdší, než byl jeho nedávný souboj s Markusem Söderem.
Autor je komentátor Lidových novin
Pravice Elona Muska
Jan Fingerland
Trápení Jany Maláčové
Apolena Rychlíková
Detail, který rozhodne o osudu nového amerického prezidenta
Petr Holub
Ukrajinská kvadratura kruhu
Ondřej Soukup