Jaká v současné době panuje situace v dané oblasti a nakolik jsou tam patrné stopy po operaci zahájené po předloňském vražedném útoku Hamásu na Izrael?
Když v neděli konečně vyhlásili příměří, tak se to trochu zlepšilo. Začaly nám přicházet dodávky. Nejen do našeho projektu, ale i z ostatních humanitárních organizací. Humanitární situace je ale katastrofální. Lidé stále žijí ve stanech, nemají se kam vrátit.

Většina jejich domovů byla vybombardovaná, srovnaná se zemí. Takže vlastně pro ně se ani s příchodem příměří životní podmínky zase tak změnily. Co se trochu vylepšilo, je přístup k potravinám na trhu a ceny se trochu snížily. Předtím byly strašně vysoké a mnoho lidí si nemohlo dovolit koupit základní věci. Spousta věcí na trhu také chyběla.

V souvislosti s dohodou o příměří zaznamenáváte větší pohyby obyvatel, že by se třeba snažili vracet do jiných oblastí, do svých domovů, pokud ty domovy v nějaké podobě zbyly?
Někteří se už pomalu přesouvají na sever, někteří se tam jdou pouze podívat, jestli tam něco zůstalo. Nebo jdou navštívit své příbuzné, kteří tam zůstali a které neviděli. Ale zatím jsme masivní pohyb nezaznamenali. Aspoň tedy v oblasti, kde působím.

Už jste říkala, že potom uzavření příměří začaly chodit dodávky léků, zdravotnického materiálu. Co nejvíc chybí? A co to znamená, že začaly chodit? O kolik jsou teď dodávky větší, než byly předtím?
Já jsem tu v podstatě tři týdny a teď nám už chodí objednávky, které jsme měli i z minulého roku, které byly zaseknuté někde na hranicích. Začíná se to trochu zlepšovat. A vlastně asi všechny organizace se teď snaží toho přivést co nejvíce, protože nevíme, do kdy bude příměří trvat. Chybí tady všechno.

Momentálně tu je zima, takže lidé potřebují deky, zimní oblečení, hygienické potřeby, potraviny, stejně tak potřebují stany. To, v čem bydlí, ani nejsou pořádné stany. To jsou nějaké provizorní příbytky z plachet a z nějakých zbytků materiálů, co našli. Humanitární organizace se teď snaží dodat jim lepší provizorní stany pro život.

S jakými podmínkami se musí vyrovnávat mise Lékařů bez hranic?
Co se týká našich aktivit, hlavně teda mohu hovořit o svých, tak tu mám sklad, který je pod stanem, není to tedy budova. Podmínky jsou tu složité. Teď nám v noci silně pršelo, takže se vždycky modlíme, aby nám do stanu nezateklo. Podobně je to s nemocnicemi. Jednu, která ještě stojí, máme v Chán Júnis. A druhá nemocnice, kterou máme v Dajr al-Balah, ta je vlastně mobilní. Takže je postavená ze stanů.

Pokud jde o vyhlídky na trvalejší klid zbraní, jaká je nálada nebo jaký je optimismus, jak velké jsou naděje místních obyvatel?
Místní kolegové, se kterými jsem se setkala a bavila, tak mají smíšené pocity. Oni tu žijí několik desítek let v napětí. Stále se tu něco děje. Doufají, že bude klid, ale jsou tu i lidé, kteří úplně ztratili naději a nemají ani chuť si znovu vybudovat dům, protože jim ho za rok zase zničí. Takže názory a pocity jsou smíšené. Někteří mají stále naději, chtějí se přesunout na sever, chtějí si tam postavit dům, chtějí se tam vrátit a žít. Takže je to různé.

Tomáš Pancíř, kce Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít