Panamské vítězství nad přírodou: když naprší a neuschne
Nepřestává fascinovat. Už od roku 1914. Tehdy v polovině srpna, těsně po začátku první světové války, proplula touto unikátní vodní cestou oficiálně první loď. Dostat se z Atlantiku do Pacifiku znamenalo překonat pouhých 77 kilometrů mezi oběma americkými kontinenty, bez potřeby obeplouvat Jižní Ameriku.
Bylo to obrovské vítězství lidstva nad přírodními poměry a geografií celé zeměkoule. (Při předchozím francouzském pokusu o prokopání pevniny uprostřed tropů zemřelo kolem 22 tisíc lidí.) Od úspěšného otevření se ale vrata pravidelně rozevírala a uzavírala v původní řadě párových zdymadel. Nejdřív pod Američany, od silvestrovského poledne 1999 v „samosprávě" Panamců. A po sto letech, zase dál a dál.
Teď už na den 11 měsíců slouží zcela nový „třetí pruh". Tedy nová řada zdymadel, širších, delších, hlubších. Panamský průplav dostala nová vodní cesta do 21. století. Přepravuje se toho mnohonásobně více, většími loděmi. Bez nových moderních zdymadel se zašupovacími většími vraty by se na Panamskou spojnici Atlantiku a Tichého oceánu pomalu zapomnělo.
Tento týden tak Panamský průplav zaznamenal rekord: dosud největší loď, která kdy Panamskou šíji překonala. Nosič kontejnerů OOCL France s kapacitou 13926 TEU, tedy 20stopých kontejnerů. 366,5 metrů dlouhá a 48,5 metrů široká. Ještě před rokem musela volit jinou cestu, Jižní Ameriku obeplouvat. Teď ušetří životní prostředí – díky nové trase ušetří mezi 5 a 26 tisíci tun emisí oxidu uhličitého.
Proplouvání tak velkých lodí je na jednu stranu ještě více fascinující, než bylo doposud. Z jednoho oceánu do druhého mohou lodě s víc než dvakrát větší tonáží než doposud. Na druhou stranu nám to připomíná, že lidstvo je stále náročnější. Potřeba přepravovat toho čím dál víc zatěžuje životní prostředí. Jde o ropu, levné vánoční dárky z Číny i jihoamerickou sóju pro čínská prasata.
Provoz průplavu je na první pohled velmi ekologická záležitost. Nepotřebuje totiž žádnou energii pro čerpadla - vše jde samospádem. Komory zdymadel napájí voda z Gatunského jezera uprostřed celého vodního díla. Tím je zajištěno přirozené zvedání lodí na hladinu vnitrozemské vodní cesty a zároveň to, že vody jednoho oceánu se nikdy nesetkají s vodami druhého.
Jenže spotřeba vody je obrovská. Panamský průplav je v tomto ohledu obrovský notorický pijan. Spotřebuje několikanásobně více vody než lidé, kteří v Panamě žijí. Čím dál větší objemy přepravovaného zboží a surovin znamenají ještě větší spotřebu než dřív. Správa průplavu už musela v minulosti omezit provoz lodí v důsledku klimatických změn, konkrétně fenoménu El Niňo.
Nová větší zdymadla paradoxně oproti starým vodu šetří, aspoň to tvrdí provozovatel průplavu. Vedle obřích betonových komor totiž vybudovali nádrže, které používanou vodu umožní recyklovat a použít ji pro jeden proplouvací cyklus ve skutečnosti méně. Panamské úřady také zalesňují povodí řeky Charges, která je napajedlem celého vodního díla, a snaží se tak zachytit víc srážkové vody pro případ, že by přišla větší sucha.
Přesto některé studie varují před tím, že v budoucnosti by mohl mít Panamský průplav velké problémy. Mezinárodní panel vědců zkoumající klimatické změny varoval před výkyvy počasí i v této oblasti: obdobími sucha, která by znamenala omezení provozu, a naopak prudkými dešti a záplavami, které by mohly poničit infrastrukturu průplavu.
To, jak levně a hladce se bude dostávat zboží kolem zeměkoule, tak bude záviset nejen na důmyslu vynalézavého lidského ducha. Nadále bude hrát klíčovou roli to, co nám matička příroda dovolí.
Jak se vlastně máme? Skvěle, nebo to stojí za starou bačkoru?
Petr Honzejk
Jak na dezinformace
Libor Dvořák
Čeští podnikatelé vyrazili na Západ
Luboš Kreč
Svět v nepořádku
Lída Rakušanová