Mayismus. Prázdný „ismus“ nebo skutečný směr?!

Když premiérka a předsedkyně Konzervativní strany Theresa Mayová představovala v Halifaxu minulý týden volební program své formace, političtí analytici a komentátoři si všimli, že paní Mayová na britské poměry nezvykle často mluvila v první osobě jednotného čísla a že její projev byl celkově poněkud „jájinkovský".

Komentář Anglie Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Britská premiérka Theresa Mayová

Britská premiérka Theresa Mayová | Zdroj: Reuters

V podstatě to ale bylo v souladu s tím, že se Toryové snaží předčasné volby 8. června dost úspěšně prezentovat coby potvrzení mandátu pro Theresu Mayovou ohledně vedení oficiálních jednání o brexitu. Důraz na osobu ministerské předsedkyně je tedy do jisté míry oprávněný a souvisí i s tím, že lídra opozičních labouristů Jeremyho Corbyna si v Downing Street nedokáže představit ani řada přívrženců jeho vlastní strany.

Sama premiérka odmítá, že by ve Spojeném království vznikalo něco na způsob politického směru, pro které se rychle vžil výraz „mayismus". Theresu Mayovou srovnávají s legendární „Železnou lady", která thatcherismu dala jasné obrysy v domácí i zahraniční politice. Kdybychom připustili, že „mayismus" není jen konstrukce ostrovních médií a poradců premiérky kolem člověka jménem Nick Timothy, co by asi bylo jeho obsahem?!

Britští konzervativci tři týdny před volbami ztrácejí. V průzkumech přesto dál jasně vedou

Číst článek

Konzervativní strana je právě ještě z doby Margaret Thatcherové v některých oblastech Spojeného království natolik toxickou stranou, že pro určitou sortu lidí je naprosto nemyslitelné tuhle formaci volit. Tedy vlastně bylo, dokud nepřišel brexit. Část tradičních voličů Labour Party z měst v severní a střední Anglii (zpravidla chudších) byla v roce 2015 během parlamentních voleb v pokušení (a část pokušení podlehla) hodit do hlasovací urny lístek se jménem kandidáta protiunijního UKIPu, a v červnu 2016 pak titíž lidé hlasovali pro brexit. I když ideologicky stále smýšlejí levicově, premiérka Mayová je těmto voličům díky způsobu, kterým kormidluje Británii ven z unijních vod, veskrze sympatická.

Lidé kolem premiérky tohle samozřejmě dobře vědí, a tak se v projevech Theresy Mayové objevuje už od jmenování ministerskou předsedkyní slova o tom, že Konzervativní strana je tou pravou formací pro „working class". Elitáři Davidu Cameronovi by to samozřejmě nikdo neuvěřil. Dceři vikáře Therese Mayové ale, zdá se, ano... Premiérka se tak pustila do „lovení ve vodách", kde konzervativci dlouhá léta nerybařili nebo rybařit prostě nemohli. Toryům se nedá upřít, že od roku 2010, kdy se po éře vládnutí dua Blair – Brown dostali k moci, dokázali vytvořit stovky tisíc pracovních míst a stlačit nezaměstnanost na velmi nízkou hodnotu. Konzervativci tak směrem navenek „komunikují", že nejlepší sociální politiku dělají právě oni, když dávají lidem práci. Labouristé naopak mají dlouhodobě problém s tím, že jim velká většina voličů prostě nevěří, že by Británii dokázali vydělávat peníze tak dobře, jako to činí rivalové z Konzervativní strany.

Mayismus tedy jakési konkrétní obrysy má. Co ale bude za dva tři roky, až na Británii dopadne tíha ekonomických dopadů brexitu? Co se stane, až právě voliči z chudších regionů země zjistí, že vláda prostě nemá peníze na to, aby zaplnila mezeru ve financování nejrůznějších projektů, které měly vzniknout díky štědrému příspěvku unijních fondů... To už si paní premiérka určitě nevystačí s hlavním heslem mayismu, které dosud znělo: Brexit znamená brexit.

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme