Ministerstvo ho ale přešlo a nezařadilo – a to přesto, že právě tato varianta je ve většině zemí, odkud se čerpá inspirace, ta platná. To se však ani po jednání klubů nepodařilo prosadit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Ministerstvo spravedlnosti přepracuje redefinici znásilnění. Kritizovala ho odborná obec i poslanecké kluby

Na rozdíl od zavádění peněžitého trestu, který nakonec byl smeten ze stolu. Ministerstvo ho – podle následných vysvětlení – myslelo jako doplněk k podmíněným nebo nepodmíněným trestům, ale vzhledem k nepříliš důsledné komunikaci ministerstva to nebylo pochopitelné.

A tak od těchto trestů teď Pavel Blažek a jeho tým upouštějí a sami přiznávají, že peněžité tresty nejde adekvátně obhájit a vysvětlit. „Některé věci působily nesprávně a nelogicky,“ připustil po jednání stran sám ministr Blažek.

Lépe komunikovat s odborníky

Dalším sporným momentem novely byla věková hranice pěti let pro takzvanou hranici bezbrannosti. Jedná se o situaci, kdy jakékoliv sexuální aktivity na dětech budou automaticky posuzovány jako znásilnění, nikoliv jako pohlavní zneužití, jenže pět let byla dle většiny kritiků nepochopitelně nízká hranice.

Mluvčí i ministr se odvolávali na jeden z judikátů, přesto však tento návrh vzbudil v některých kruzích dokonce zděšení.

A tak nyní má dojít k přepracování a posunu hranice na dvanáct let. I tak jsou ale někteří odborníci a odbornice toho názoru, že by hranice měla být ještě vyšší, třeba patnáct let. Nyní schválených dvanáct je ale zásadním posunem v debatě a těžko vlastně pochopit, kde se v původním návrhu vzalo těch pět let. V žádné srovnatelné zemi totiž takto nízký věk nefiguruje.

Strany se v úterý dohodly i na tom, že do definice bezbrannosti bude výslovně zahrnuto i tzv. zamrznutí oběti. Tento moment je typický pro vysoká procenta znásilnění, některé studie uvádí, že dokonce až 70 procent obětí zamrzne a není schopno se bránit.

Absence tohoto typu bezbrannosti a volání po jeho implementaci do zákonů byl jeden ze stavebních kamenů redefinice, současná úprava na něj totiž nemyslela. A důsledkem toho tak řada okamžiků, které oběti považovaly za znásilnění a v jiných zemích by za znásilnění označeny byly, vůbec nebyla posuzována.

Je dobře, že ministr Blažek upustil od některých původních návrhů. A je také dobře, že ministerstvo slíbilo přepracování rychle. „Souhlasná“ varianta však měla dostat šanci a je škoda, že na ni ministerstvo nenašlo odvahu.

Téma ochrany obětí před znásilněním je jedno z mála, na kterém je opravdu široký politický i společenský konsenzus a Blažek se o něj mohl opřít. Místo toho vyvolaly první návrhy silnou vlnu kritiky. Přitom by stačilo jediné: lépe komunikovat s odborníky a odbornicemi a netvářit se, že v Česku umíme znovu vynalézat kolo, zvláště, když v okolních zemích už patřičné změny – včetně varianty „souhlas“ – dávno mají a jsou s nimi veskrze spokojeni.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít