V předchozích dnech se přitom v srdci Unie zleva i zprava skloňovalo, jak pomocí příštího rozpočtu přispět k dodržování principů právního státu, jako je právě nezávislost médií a další svobody. A zejména jak toto dodržování účinněji vymáhat, pokud některá z evropských vlád tyto základní stavební kameny každé demokratické společnosti rozviklává, nebo dokonce úplně odstraňuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Filip Nerad: Bič, který neštípe. Boj EU za vládu práva je zatím dost bezzubý

To se teď podle názoru evropských institucí děje v Polsku a v Maďarsku. Varšavská vláda se dostala s Unií do křížku kvůli své sporné soudní reformě, jejíž některé části už odmítl jako protiprávní i evropský soud. Vláda Viktora Orbána toho má – lidově řečeno – na triku mnohem víc. Její kritici jí kromě omezování svobody tisku připisují likvidaci nezávislé justice, pošlapávání akademických svobod nebo hon na nevládní organizace.

Týká se to i nás

S oběma zeměmi vede Unie už několik let sankční řízení podle článku 7. Tento bič na „zlobivé členy“ ale moc neštípe. Budapešť i Varšava sice teoreticky mohou přijít o hlasovací práva na unijní úrovni, prakticky se toho ale bát nemusejí. A také se nebojí. Řízení se vlečou, oba hříšníci se navzájem podporují, takže zbytek států nemá šanci trest nikdy prosadit. Hypotetická hrozba je ani v nejmenším od nastoleného kurzu neodvrátila a bez skrupulí ho razí dál.

Účinnější pákou na státy nerespektující společné hodnoty má teď být svázání vlády práva s evropskými dotacemi. Kdo ji nebude ctít, může o unijní peníze přejít. Takové sankce by Polsko i Maďarsko „štíply“ mnohem bolestněji. Proto se také proti takovému mechanismu rezolutně postavily. Z původně tvrdě nastavené podmínky pro čerpání financí z bruselské pokladny ale po summitu zůstala pouze obecná zmínka, že Evropská komise tento režim kondicionality navrhne a Rada má opatření schvalovat kvalifikovanou většinou.

Tuto vágní formulaci si každá ze stran vykládá po svém, každopádně je ale velkým ústupkem Polákům a Maďarům, aby rozpočtový summit nezablokovali. Europoslanci se sice teď chtějí pokusit toto podmínění dotací dodržováním vlády práva zpřísnit. Žádné výraznější přitvrzení se ale nedá moc očekávat, pokud na něj mají přistoupit i státy. Spíš se tak bude čekat, s čím přijde Komise.

Celý spor o takzvaný rule of law ukazuje, jak obtížné je měnit unijní pravidla postihující jednotlivé členy, když oni sami jsou těmi, kdo o nich rozhodují. Těžko si lze představit, že budou souhlasit s opatřeními, která se mohou velmi brzy obrátit proti nim. Tedy že si na sebe dobrovolně ušijí bič, když už jsme u této terminologie. Nelze tak spoléhat na to, že to bude Unie, kdo zajistí dodržování základních principů právního státu. To zůstane úkolem každé členské země.

S Polskem a Maďarskem přitom tento problém nemusí končit. Už teď vzbuzují obavy plány slovinské vlády na zásahy do veřejnoprávních médií. Před nedávnem vyvolávaly znepokojení kroky rumunského kabinetu.

Český premiér Andrej Babiš v Bruselu prohlásil, že nás se tento problém netýká a věnoval se hlavně snahám o navýšení tuzemských dotací. I když svou poznámku zřejmě vztahoval na situaci v Česku, tak se mýlil. Porušování demokratických hodnot a práva v Unii se týká všech jejích členů. I nás. A nesmíme před ním zavírat oči, i když je EU proti němu dost bezzubá.

Autor je analytik Českého rozhlasu

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít