Což je samozřejmě mrzuté, ale stejně důležité jako miliardy, jsou vypočitatelnost a dlouhodobá stabilita peněz na vzdělávání. Protože kvalita škol, skladba učitelských sborů nebo třeba úroveň univerzit jsou jen a jen výsledkem dlouhodobé práce a rozmyšleného financování.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost

Bohužel viděno těmito očima – návrh státního rozpočtu, který nyní projednávají poslanci ve Sněmovně, je zas jen polotovar.

Není v něm opět dořešeno financování nepedagogických pracovníků, není jasné, kdo a jak zaplatí nové pozice sociálních pedagogů nebo školních psychologů, se kterými počítá novela školského zákona, a žádný smysl nedává střednědobý rozpočtový výhled na další dva roky.

Kuchařky mají platit obce

Rozpočet ministerstva školství minulý týden projednal příslušný sněmovní výbor, ale položky s otazníkem po něm jasnější nejsou. Zas se opakuje problém s financováním nepedagogických pracovníků – tedy kuchařek, školníků, uklízeček, hospodářek a dalších provozních pracovníků.

Vláda navrhuje, aby jejich placení převzali zřizovatelé škol – tedy obce a kraje. Proč ne. Jenže namísto aspoň deseti miliard pro ně od 1. září 2025, přišel kabinet pouze s příslibem, že v jejich prospěch změní rozpočtové určení daní.

Ministr školství Mikuláš Bek (za STAN) teď poslancům ve výboru objasnil, že převod na zřizovatele upraví školský zákon, který už dorazil do Sněmovny a schvalovat se bude v únoru.

Národní rozpočtová rada vládu kritizovala, že rozpočet by měl stát jen na schválené legislativě a nikdo taky zatím nevysvětlil, komu se výnosy z daní seberou, když se obcím a krajům navýší.

Hraje se o 14 miliard

Z debaty ve školském výboru také vyplynulo, že zřejmě nejde o zmíněných 10 miliard, ale možná o 14. Ministr upozornil – ale ne zcela jasně –, že je potřeba vycházet ze sumy vyšší o čtyři miliardy, o kterou se zvyšoval letošní rozpočet až v lednu. Logicky by měly obce a kraje dostat víc: má ale ministr financí někde těch 14 miliard připravených?

Peníze na nové podpůrné profese – resp. správně jde o zřizované školní psychology, nebo sociální pedagogy – se snad najdou právě díky tomu, že se školy „zbaví“ kuchařek a školníků. Ale je to jedna velká rozpočtová a časová nejistota.

Chudáci ředitelé, ale vlastně i zřizovatelé, učitelky a učitelé, pozorní rodiče i studenti...

Vláda spolu s rozpočtem předkládá do Sněmovny také výhled na další dva roky, tedy 2026 a 2027. Měl by to být srozumitelný finanční koridor, kudy se bude vzdělávání ubírat, ale není.

Protože na další roky pracuje se stejnou částku jako na rok 2025. Na první pohled je to málo, a programový ředitel organizace EDUin Miroslav Hřebecký k tomu dodal: „Jde o čistě virtuální předstírání líbivých čísel, aby to dobře vyšlo. Takže pokud nezačneme používat objektivní čísla, tomuto trapnému handrkování se nevyhneme ani v letech budoucích.”

Bohužel, právě takový je přístup vlády k financování jedné její velké priority – a vzdělávání opravdu zase čeká rok trapného handrkování.

Autor je šéfredaktor deníku Právo a šéfredaktor Seznam Zprávy

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít