Při srovnání se zeměmi eurozóny se ale její manévrování jeví jako nedostatečné, limitované nedostatečnými zdroji.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: České vládě by se v ekonomickém boji s koronavirem hodilo členství v eurozóně

Navrhované odpuštění záloh na sociální a zdravotní pojištění je správný krok, který nejednomu drobnému živnostníkovi samozřejmě pomůže. Jedná se ale o několik tisíc korun, ze kterých nikdo nájem a jídlo nezaplatí. Přitom například řada drobných podnikatelů, kadeřnicemi počínaje, trenéry fitness konče, žila od výplaty k výplatě už dříve. Teď se mohou jít v době omezeného pohybu a shromažďování klouzat se žebračenkou v ruce.

Oproti tomu státy, které jsou v eurozóně, si mohou dovolit více. Evropská centrální banka přísahala, že udělá vše, co je potřeba, aby členským státům eurozóny pomohla. Pro začátek to znamená kupříkladu 750 miliard eur v rámci kvantitativního uvolňování. I země, která si prošla desetiletou krizí jako Řecko, si tak může dovolit štědrá sociální opatření.

Plošnou dávku 800 eur, zákaz propouštění, odpuštění daní a záloh na několik měsíců. S osmi sty eury, neboli při dnešním kurzu více než 20 tisíci korunami, se dá přežít do půli dubna, kdy by se snad mohl život vrátit pomalu k normálu.

Převzato z Plusu

Síly spojeného bloku

Podobně, co se týká rodin s dětmi, jejich nároky se nesnížily. Děti nemohou chodit do školy, rodiče mají ztížené nebo žádné pracovní možnosti. Proplácení ošetřovného nijak nepomůže rodinám, kde jsou všichni zdraví, ale příjmy se snížily v důsledku koronavirových zákazů. Kurzarbeit je určitě dobrý nápad, který měl přijít už dávno.

Vyplácení mezd pro zaměstnance v pohostinských službách je namístě, ale opět přichází otázka, co s pracujícími na živnostenské smlouvy. Navíc není žádné tajemství, že v restauračních, hotelových službách a podobně dostávají zaměstnanci jen minimální mzdu a zbytek mají takříkajíc na ruku. Finanční závazky tedy zůstaly, příjem se sníží.

Co se týká státních zdrojů a zcela jistého zvýšení schodku státního rozpočtu, je správné, že je ministryně financí Schillerová ochotná získat peníze i vydáním dluhopisů. Kdyby ale naše země byla v eurozóně, bylo by vše snazší. Země platící společnou evropskou měnou jednají o uvolnění zdrojů evropského stabilizačního mechanismu i o vydání společných dluhopisů. Kromě poslední zmíněné možnosti je tedy na stole přes 400 miliard eur.

Česká vláda pochopitelně strádá ve snaze najít potřebné peníze. K drobným OSVČ se chová macešsky, protože peníze je potřeba někde vzít. Ke zbytku zaměstnanců směřují opatření, která jsou jaksi polovičatá. S plošnou jednorázovou podporou si nezadají. Bezúročné půjčky pro podnikatele z programů nazvaných Covid I a II zavání nepříjemnou nákazou finanční. Budou se muset splácet.

V dobách nejtěžších je zřejmé, že politické rozhodnutí připojit se k eurozóně se jeví jako snadné k rozseknutí, když jsou potřeba síly spojeného bloku. V dobách předkoronavirových, když ekonomika šlapala a česká koruna se držela pevně a neochvějně, byla ale potřeba správného kroku předmětem věčných debat. Jejich výsledek je, že si naše ekonomika musí víceméně poradit sama s vlastními zdroji. O co je tato situace výhodnější než v případě, kdybychom byli členem eurozóny, mohou nyní nejlépe vysvětlit ti, kteří v časech dobrých oslavovali českou fiskální svobodu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít