Bylo to poprvé za čtvrt století, kdy to vypadalo na vítězství opozice v prezidentských volbách. Ostatně, naznačovaly to všechny průzkumy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Eduard Freisler: Venezuela po volbách?

Podle toho zadaného španělským deníkem El País měl opoziční kandidát Edmundo Gonzalez vyhrát až o 40 procentních bodů. Případný triumf Madura prestižní list zhodnotil jako vítězství, které by bylo možné dosáhnout pouze za cenu masivního podvodu.

Světová média mluvila o tom, že revolučnímu hnutí známému jako chavismo, pojmenované po zakladateli venezuelské socialistické revoluce Hugo Chávezovi, hrozí možná i odchod do historie. 

Ulice venezuelských měst včetně těch, která se nacházejí v oblastech léta považovaných za bašty revoluce, se plnily příznivci opozice. Přicházeli sice podpořit Gonzáleze, všem ale bylo jasné, že se lidé především přimknuli k hybatelce tohoto občanského odporu žíznivého po změně.

Měla to být ona, María Corina Machado, která se měla zasloužit o svržení socialistů. Režim ji sice na 15 let zakázal politickou činnost, její vliv a pověst ale i tak vdechly voličům opozice do žil novou energii a nadšení.

Zvítězil opět Maduro?

V konečném zúčtování se to ale neprojevilo. Národní volební rada prohlásila v noci z neděle na pondělí za vítěze Madura, měl získat 51 procent hlasů, González  44 procent.

Machado výsledky neuznala a za nového prezidenta rezolutně označila Gonzáleze s tím, že ve skutečnosti získal 70 procent hlasů a že vyhrál v každém z 23 federativních států, na které je Venezuela administrativně rozdělena.

Machado vyzvala Venezuelany, aby obsadili volební místnosti a dožadovali se informací ohledně volby v daném místě. Měly by tam totiž existovat papírové záznamy, které by měly korespondovat s elektronickými výsledky.

Tato iniciativa ale zřejmě nemá šanci na úspěch. Režim je nevydá a za Madurem nadále stojí nejen byrokratický aparát země ale především armáda, tajné služby, polovojenské jednotky a kubánští agenti. Srocování davů před volebními místnostmi, tak může vést jen k prohlubování frustrace a zoufalství a v horším případě k propuknutí násilí.

Nepomohou ani výzvy směrem k mezinárodní komunitě. Státy Jižní Ameriky Madura zřejmě nanejvýš odsoudí, jiné se za něj postaví. Spojené státy mají co dělat samy se sebou v době, kdy se blíží jejich vlastní prezidentská volba a jednou z převládajících emocí tamního elektorátu je strach o existenci americké demokracie.

Zřejmě emigrují miliony lidí

Svět se možná bude muset Venezuelou dále zabývat. Očekává se totiž, že dojde na další imigrační vlnu. A téma migrace – zvlášť v USA – je jedním z klíčových volebních témat.

Zatím z Venezuely za vlády Madura prchlo na 8 milionů lidí, další miliony se mohou dát do pohybu. To se ale diktatuře vlastně tak trochu hodí. Z Venezuely totiž zřejmě utečou další kritici a odpůrci Nicoláse Madura.

Je to jednoduše trpké a zničující. Představitelé režimu před volbou mluvili o tom, že mají dost hlasů na vítězství. Doprovázeli to nejen klasickým revolučním patosem, ale oním známým výsměchem, v němž se skrývá jejich nesnesitelná nadřazenost a cynické opovržení opozicí.

Venezuela se mohla v neděli vymanit z permanentní revoluce, byť to asi byla bláhová představa. Teď ji nejspíš čeká – alespoň co se životnosti týče – osud té kubánské.

A nakonec ve Venezuele tak jako na Kubě zbyde jen pár otlučených zdí s revolučními malůvkami, které režim pro blaho puebla občas přemaluje.

Autor je publicista, dlouhodobě sleduje dění v Latinské Americe

Eduard Freisler Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít