Trumpova návštěva Británie zdůraznila obě strany rovnice, totiž blízkost i rozdílnost obou států.

Právě Churchill je autorem pojmu „zvláštní vztahy“ pro úzké angloamerické sepětí. I teď při audienci u královny obdržel prezident první vydání Churchillovy knihy o druhé světové válce, což lze chápat nejen jako připomínku 75. výročí vylodění v Normandii, ale také dob, kdy spolu obě země bojovaly bok po boku proti nacistům – a to jako více méně skoro rovnocenné mocnosti.

Také premiérka Mayová svému hostu předala jako dar reprodukci Atlantické charty. I zde hovořila britská vláda jemným jazykem oficiálních darů o starém přátelství a spojenectví v nejkritičtějším okamžiku britských dějin. Atlantická charta je ovšem také kritickou připomínkou nyní opouštěných principů, totiž kolektivní bezpečnosti a volného obchodu.

Mladší bratr

Pro Británii v posledních mnoha desetiletích bylo spojenectví s Amerikou nejen připomínkou starých dobrých časů, kdy Británie patřila do první ligy, ale také prostředkem k udržení specifické identity tváří v tvář evropské politice, do které byl Londýn z přirozených důvodů stále více vtažen.

Trump ovšem přijel do Británie, která už nejen není v první lize, ale navíc je otřesená politickou i ekonomickou nejistotou, jež se rozhostila kolem brexitu, ale i budoucnosti Skotska a Severního Irska. Tím spíše potřebuje udržet staré jistoty, jako je pokud možno co nejlepší vztah s Amerikou. Britský hospodářský cyklus ostatně i nadále sleduje spíše ten americký, nikoli kontinentální.

Trump to ví a dokonce při jednání s Theresou Mayovou mluvil o tom, že jeho země je připravena dojednat s Británií „fenomenální obchodní dohodu“. Tímto v jádru vstřícným vyjádřením jen zdůraznil vratkost britské situace a nerovné postavení, v němž se obě země nacházejí.

Na britské politické scéně je postavení vůči USA už delší dobu předmětem debaty. Například Tony Blair je dosud považován za premiéra, který se příliš přizpůsobil americkým požadavkům, zejména při prosazení a provedení spojenecké invaze do Iráku v roce 2003. Jeho dnešní nástupce v čele Labour Party, mnohem levicovější Jeremy Corbyn, na kritice Ameriky a Trumpa staví svou politickou identitu.

Převzato z Plusu

Jedním z velkých témat je britské rozhodnutí ve věci nákupu technologií od čínské firmy Huawei. Londýn patří sice k nejobezřetnějším kupcům v Evropě, ale ani tak nenaplnil americké představy o úplném vytěsnění této firmy z citlivých komunikačních kanálů. To mimo jiné může vést k tomu, že Spojené státy nebudou sdílet s Brity citlivé bezpečnostní informace, ačkoli právě prominentní postavení Británie při výměně těchto údajů patřilo k důležitým benefitům „zvláštních vztahů“.

Nedobrá izolace

Trump se ve vztahu k Británii v minulých letech dopustil různých nešikovností, včetně kritiky Theresy Mayové za její prý špatné jednání s Evropskou unií. Teď se po ostrovech pohyboval v dobrém rozpoložení a Mayovou naopak gentlemansky chválil jako lepšího vyjednavače, než je on sám – to je od dealmakera Trumpa už nějaká pochvala.

Současně ale se odmítl setkat s lídrem labouristů Corbynem, kterého označil za negativní sílu, aby pak řekl, že se s ním klidně setká někdy příště. Na setkání také pozval jen část uchazečů o vedení konzervativní strany, ačkoli se mezi nepřítomnými mohl docela dobře nacházet budoucí britský premiér.

Trump možná bude opouštět Británii trochu ukonejšenou, ale vlastně jeho návštěva ještě více zdůraznila jakousi opuštěnost, ve které se Spojené království nachází.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít