Naposledy je to daň z cukru, vůči které se už ohradili potravináři. Podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) by tato daň přispěla k tomu, že by populace, která patří k nejtěžším na světě, zhubla. A tím pádem byla zdravější.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Daňové šílenství brzdí jen blížící se parlamentní volby

Zajímavé je, že pokud má ministr zdravotnictví takové obavy o zdraví populace, že se nepokouší prosadit zvýšení spotřební daně z tichého vína ze současné nulové hodnoty. Alkohol je prokazatelně škodlivý, a to v jakémkoli množství.

Vysvětlení je jednoduché: Na Moravě se ve velkém nepěstuje cukrovka nebo třtina, ale víno. Protože jinak se selekce v daních „moravského ministra zdraví“, vysvětlit nedá.

Bankovní a sektorová daň

Před necelým měsícem se živě diskutovalo o zavedení bankovní daně. Ne, že by člověk banky nějak litoval, zejména poté, co se dokázaly vyhnout nejen dani z nadměrných zisků, ale také v tichosti pohřbily tzv. rozvojový fond, který je před lety už jednou zachránil před speciální daní.

Ten měl zachránit ekonomiku tím, že bude financovat velké a samozřejmě bohulibé projekty, které posunou zemi o sto let dál. Nebo aspoň zajistí, že se člověk dostane někam vlakem o něco rychleji. Sektorová daň nicméně žádnou hlubokou úvahu nemá, je to jen další pokus po mizerně definované dani z nadměrných zisků bank získat nějaké peníze do rozpočtu.

Doslova bombou se pak stala část návrhu zákona o účetnictví, která by zrušila časový test při prodeji nemovitosti, která sloužila k pronájmu. Ministerstvo financí sice promptně oznámilo, že jde o chybu a nic takového samozřejmě nechystá. Nicméně se dá předpokládat, že právě daně z nemovitostí – ať už z jejich držení či ziskovém prodeji –, se budou výrazně měnit.

A v celkovém součtu budou také výrazně vyšší s tím, že dopadnou většinou na střední třídu. Protože nemovitosti sice v Česku znamenají bohatství, ale také jde o formu zabezpečení na stáří. A jejich vlastnictví rozhodně není výsadou bohatých. 

Windfall tax

Státní rozpočet na tom není nijak skvěle a navržený schodek na příští rok ve výši 235 miliard korun má hodně daleko k čemukoli, co by se aspoň vzdáleně blížilo jakékoli ambici. A to je stále v platnosti tzv. windfall tax, tedy daň z nadměrných zisků, která se sice vyhnula bankám, o to víc ale stáhla peníze z energetik, respektive především ze společnosti ČEZ.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že ji chce zrušit, protože z ní stát získal víc, než kolik vynaložil na řešení energetické krize, zatím ale existuje. A tři koaliční partneři jsou zatím proti jejímu předčasnému ukončení. Teoreticky má končit koncem roku 2025, jak dopadnou vyjednávání, je ve hvězdách. 

Je logické, že ministři hledají nové příjmy do rozpočtu, zejména když je příští rok volební a vládní strany budou bezesporu hledat, kde vzít peníze na dárky voličům.

Nápady na nové zdanění by se tak daly pochopit. Kdyby je ale doprovázely reálné návrhy na zefektivnění výdajů, které se prozatím vyhýbají například zdravotnictví, školství či stále nákladnější bytové politice. A nejen jim. Efektivita také neznamená oblíbenou mantru „vyhodíme úředníky, stát získá miliardy“. 

Daňový systém všude na světě kličkuje mezi byznysovými zájmovými skupinami a dárkovými koši voličským skupinám, na které ad hoc cílí ta která politická strana, co je zrovna v blízkosti státní pokladny.

Platí to i pro Česko, kde je ono kličkování čím dál zřejmější. Za stále horší kondice veřejných financí. 

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít